Intrakomunitární obchody

Intrakomunitární obchody jsou obchody mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie. Problematika těchto transakcí je podstatně obsáhlejší než u vnitrostátních obchodů.

Datum publikace:29.06.2020
Autor:JUDr. Michal Gembík

Intrakomunitární obchody (text)

Intrakomunitární obchody jsou obchody mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie. Problematika těchto transakcí je podstatně obsáhlejší než u vnitrostátních obchodů. Dochází zde totiž ke střetu dvou a více legislativ. Proto by si všichni obchodníci, kteří obchodují v rámci Evropské unie (dále jen „EU“) měli prostudovat nejenom tuzemskou legislativu, ale i toho členského státu, se kterým obchodují.

V závislosti na sjednocení trhů členských států EU a odstranění bariér jako byly celní kontroly, došlo také k rozšíření daňových podvodů a úniků. Odhalení těchto podvodů je velmi obtížné, a proto se pouze odhaduje, kolik činí výše daňových úniků. Velkou vážnost tohoto problému dokazuje i snaha celé EU v čele s Evropskou komisí, co nejvíce zefektivnit boj proti těmto podvodům, jak dokazuje i poslední zpřísnění pravidel platné od 1. 1. 2020.

1. DPH obecně

1.1. Předmět daně

Zákon o DPH vymezuje, co přesně podléhá dani v tuzemsku. Předmětem daně z přidané hodnoty je

  • dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,
  • poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,
  • pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou nepovinnou k dani,
  • pořízení dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani,
  • dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.
1.2. Územní působnost

Pro správné stanovení použití pravidel u předmětu daně ve spojení s místem plnění je důležité vymezit území, kde dochází k transakci. V § 3 zákona o DPH je proto vymezeno, co se považuje za tuzemsko, co za členské státy EU, co za třetí země a co za území Evropské unie.

1.3. Daňový subjekt

Osoby povinné k dani

Je to okruh osob, které díky své činnosti mohou být potencionálními plátci daně. Předpisy Evropské unie rozlišují osoby povinné k dani podle jejich činnosti. V ČR však jsou v § 5 zákona o DPH definovány jako fyzické nebo právnické osoby, které samostatně uskutečňují svoji ekonomickou činnost. Patří sem také právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, ale uskutečňují ekonomickou činnost.

Osobou povinnou k dani jsou nejenom všechny tuzemské osoby, ale i osoby z jiných členských států i ze třetích zemí, které uskutečňují ekonomickou činnost.

Plátci

Plátci se vyčleňují z osob povinných k dani. Dle ustanovení § 6 zákona o DPH se plátcem stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč. Vyloučeny jsou osoby, které uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

Osoba, která dosáhla tohoto obratu je povinna podat žádost o registraci k DPH. Dle zákona o DPH se stane plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat.

Uvedený limit 1 000 000 Kč za 12 po sobě jdoucích měsíců, však nebrání ostatním osobám, které nedosáhly tohoto obratu k dobrovolné registraci k DPH. Jedinou podmínkou je, že bude osoba povinná k dani uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně.

Identifikované osoby

Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani jsou dle § 6g zákona o DPH identifikovanými osobami, pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboží.

Jedná se o osoby, kterým je přiděleno identifikační číslo pro účely DPH a které mají ve srovnání s plátcem určitá práva a povinnosti. Jedná se o povinnosti přiznat daň z pořízení zboží z jiného členského státu a ze služeb přijatých od osoby neusazené v tuzemsku. Další povinností je podávat souhrnná hlášení při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě. Ve vztahu ke svým tuzemským zdanitelným plněním se chová jako neplátce a zároveň nemá nárok na odpočet daně.

Od 1. 1. 2013 platí, že osoba povinná k dani, která pořídí zboží z jiného členského státu v hodnotě vyšší než 326 000 Kč, se stává identifikovanou osobou a je povinna se do 15 dnů jako tato osoba registrovat.

1.4. Místo plnění

Pokud chceme vědět, kde má být daň přiznána a zaplacena, musíme v závislosti na určení předmětu daně nejprve určit místo plnění. Pokud je místo plnění v tuzemsku, postupuje se při zdanění podle platné právní úpravy pro Českou republiku. V případě místa plnění mimo tuzemsko, se uplatňuje platná legislativa dané země. V návaznosti na určení místa plnění se také určuje, kdo má povinnost daň přiznat a zaplatit.

Pravidla pro stanovení místa plnění se nachází v díle 2 v § 7 až § 12 zákona o DPH.

Základy pro stanovení místa plnění při dodání zboží jsou uvedeny v § 7, platí pro ně následující:

Článek je uveden ve zkráceném znění. Celý článek naleznete na : Intrakomunitární obchody

 

 

 

Pokračování článku je součástí předplaceného přístupu.

Roční přístup si můžete objednat zde:

Výhody předplaceného přístupu naleznete v části O PORTÁLU

 

 

Poznámky pod čarou:

Funkcie

Partneři

--%>