Obnova daňového řízení

Nejčastějším způsobem výrazu nesouhlasu s rozhodnutími správce daně je řádný opravný prostředek – odvolání. V některých případech se však dostaneme k méně obvyklým formám snahy o změny původních rozhodnutí a nemusí být iniciovány pouze daňovým subjektem. Daňový řád rozeznává tzv. „opravné a dozorčí prostředky“.

Datum publikace:08.07.2021
Autor:Ing. Zdeněk Burda

Obnova daňového řízení (text)

Nejčastějším způsobem výrazu nesouhlasu s rozhodnutími správce daně je řádný opravný prostředek – odvolání. V některých případech se však dostaneme k méně obvyklým formám snahy o změny původních rozhodnutí a nemusí být iniciovány pouze daňovým subjektem. Daňový řád rozeznává tzv. „opravné a dozorčí prostředky“.

I. Rozdělení mimořádný opravných prostředků a dozorčích prostředků

  1. Mimořádným opravným prostředkem je návrh na povolení obnovy řízení (podává příjemce rozhodnutí).
  2. Dozorčím prostředkem je (z aktivity správce daně):
    1. nařízení obnovy řízení,
    2. nařízení přezkoumání rozhodnutí

V tomto textu se budeme věnovat otázkám obnovy řízení.

II. Obnova řízení

II.1 Důvody pro obnovu řízení

Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím správce daně se obnoví na návrh příjemce rozhodnutí, nebo z moci úřední, pokud nastane některá z následujících situací.

II.1.1 Nové skutečnosti nebo důkazy

Obnovu řízení lze nařídit či povolit, pokud vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí.

Tato podmínka se posuzuje obvykle velmi přísně a její nesplnění znemožnilo vyhovět celé řadě žádostí o obnovu řízení.

Z judikatury

Pozn. autora:

Některé rozsudky, ze kterých je čerpáno v tomto textu, se týkají pravidel pro obnovu řízení z již zrušeného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále též „ZSDP“). V současnosti je nutno využít zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Pokud je však v textu využit některý z rozsudků vztahujících se k již zrušenému ZSDP, je plně využitelný i pro dnešní praxi v podmínkách daňového řádu.

1. Dodatečně nalezené doklady a obnova řízení

Častou snahu o změnu původního verdiktu způsobí skutečnost, že se nově najdou doklady, které např. při původní kontrole nebyly k dispozici. V případě, který řešil Nejvyšší správní soud dne 11. července 2012 pod čj. 1 Afs 43/2012 – 42 daňovému subjektu chyběly doklady, které prokazovaly jeho tvrzení uvedené v daňovém přiznání. Proto mu po kontrole byla doměřena daň a neuspěl ani v odvolání. Následně ale žalobce zjistil, že předmětné dokumenty byly založeny omylem u jiného daňového subjektu, požádal proto o obnovu řízení. Ta mu však povolena nebyla, neboť nešlo o nové doklady, které by bez jeho zavinění nebylo možno v původním řízení použít. Jinými slovy, skutečnost, že doklady byly, byť neúmyslně, chybně uloženy a našly se až dodatečně, není možno chápat jako novou skutečnost, a proto obnova řízení povolena nebyla.

Správce daně, který o žádostech stěžovatele o povolení obnovení řízení rozhodoval, musel zvážit několik aspektů relevantních v daném případě, aby mohl podle tohoto ustanovení obnovu řízení povolit. Dospěl-li by totiž k závěru, že některá ze zákonných podmínek splněna není, neměl by možnost obnovení řízení povolit. Musel mít jisto v tom, zda řízení, jejichž obnovy se strana domáhá:

  • byla ukončena pravomocným rozhodnutím (o tom v dané věci není sporu),
  • dále zda vyšly najevo (tedy projevily se v intelektuální sféře stěžovatele či správce daně) nové skutečnosti, které nemohly být uplatněny dříve v řízení. Musel tedy posuzovat novost skutečností; jimi se rozumí takové skutečnosti, které sice již v době původního rozhodování o věci existovaly, avšak nemohly být (právě pro svoji pozdější projevenou novost) v řízení uplatněny. Stěžovatel tedy o nich nemohl v době, kdy původní řízení probíhala, vůbec vědět (staly se pro něho později novými), a nemohl je právě proto ani uplatnit.

Nejvyšší správní soud se zcela ztotožnil s názorem žalovaného i krajského soudu, kteří posoudili jako chybné tvrzení stěžovatele, že nalezené doklady omylem připojené k dokladům jiného daňového subjektu jsou novum v řízení a odůvodňují tak obnovení řízení. Naopak, doložené doklady je nutno posoudit jako skutečnosti, které objektivně existovaly, stěžovatel o nich věděl a mohl a měl je uplatnit již v původním řízení o dani. Skutečnost, že je stěžovatel neměl k dispozici či je nemohl nalézt, není důvodem podřaditelným pod zákonem stanovené podmínky pro povolení obnovy řízení.

Článek je uveden ve zkráceném znění. Celý článek je k dispozici na: Obnova daňového řízení

 

 

 

Pokračování článku je součástí předplaceného přístupu.

Roční přístup si můžete objednat zde:

Výhody předplaceného přístupu naleznete v části O PORTÁLU

 

 

Poznámky pod čarou:

Související články

Související příklady z praxe

Související předpisy SZČR

Partneři

Nastavení souborů cookies

Tato webová stránka používé různé cookies pro poskytování online služeb, za účelem přihlášení, poskytování obsahu prostředníctvím třetích stran, analýzy návštevnosti a jiné. V souladu s platnou legislativou prosíme o potvrzení souhlasu případně nastavení vašich preferencí. Děkujeme.

Více informací.