Současná úprava převodních cen

Převodní ceny jsou v posledních letech velice diskutovaným daňovým tématem.

Datum publikace:6.5.2019
Autor:JUDr. Michal Gembík

Současná úprava převodních cen (text)

Převodní ceny jsou v posledních letech velice diskutovaným daňovým tématem. Nadnárodní korporace, které podnikají v zemích po celém světě, se snaží co nejvíce snížit svojí míru zdanění optimálním daňovým plánováním. Jedním způsobem je alokace zisků a příjmů do států s co nejnižší, nejlépe nulovou, daňovou zátěží. Většina nadnárodních korporací má určenou vlastnickou strukturu, na jejímž vrcholu je mateřská společnost, která přizpůsobuje strukturu příjmů k docílení co nejnižší daně. Pomocí alokace zisku do zemí s nižší daňovou zátěží můžou nadnárodní korporace snížit výši odvodů státnímu rozpočtu. Je nutné připomenout, že toto chování společností může přesáhnout rámec daňového plánování a nadnárodní korporace mohou tímto spáchat trestný čin zneužití práva, či krácení daně.

Na mezinárodní úrovni se v reakci na výše uvedené brojí snaha takovým praktikám v budoucnu efektivně zamezit. Tato snaha spočívá zejména v aktivitách Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj („OECD“), v současné době zejména v podobě jejího projektu, který by měl zamezit erozi daňového základu a přesouvání zisku („BEPS“). Akční plán BEPS byl představen v roce 2013 a v té době představoval přehled oblastí, kterými se má celý projekt zabývat. Na tyto programové body následně reagoval finální balíček opatření BEPS, který byl zveřejněn na podzim roku 2015 a následně v roce 2017 aktualizace směrnice OECD o převodních cenách.

Lze tedy s jistotou říci, že převodní ceny hrají velice významnou roli v mezinárodním zdaňování. Nicméně je nutno podotknout, že převodní ceny nejsou nutně tématikou pouze mezinárodního zdaňování, ale i zdanění na úrovni jednoho státu.

Jedná se o sjednané ceny mezi spojenými osobami, díky kterým lze ovlivnit ziskovost těchto jednotlivých osob. Tím pádem dojde i ke změně odvedené daně v dané daňové jurisdikci. V České republice v posledních letech nedošlo k významnějším legislativním změnám v oblasti převodních cen. Nejaktuálnější významný krok v tomto ohledu byl proveden Generálním finančním ředitelstvím, které zavedlo novou Samostatnou přílohu daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob k převodním cenám, tzv. Přehled transakcí se spojenými osobami. Tento přehled pomůže daňové správě získat přehled o objemu a povaze transakcí ve skupině, které mohou spolu s informace uvedenými v daňovém přiznání a finančních výkazech pomoci stanovit rizikové subjekty, u kterých je potřeba provést daňovou kontrolu. V současné době pracuje Generální finanční ředitelství na aktualizacích pokynů týkajících se problematiky převodních cen v reakci na zahraniční vývoj.

1. Převodní ceny obecně

1.1. Právní rámec převodních cen v České republice

1.1.1. Princip tržního odstupu dle české legislativy

Na základě definice české daňové legislativy, by spolu měly spojené osoby jednat stejným způsobem, jako by spolu jednaly osoby nezávislé. Tento požadavek vychází z § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“):

„Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl. Nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena určená podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku.“

Spojené osoby dále ZDP definuje jako:

„a) kapitálově spojené osoby, přitom

  1. jestliže se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob; a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami přímo kapitálově spojenými,
  2. jestliže se jedna osoba nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob; a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami kapitálově spojenými,

b) jinak spojené osoby, kterými jsou osoby

  1. kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osob
  2. kdy se shodné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob, tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými. Za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob,
  3. ovládající a ovládaná a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou,
  4. blízké,
  5. které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.“

Spojené osoby tudíž dle ZDP představují podniky, které mezi sebou realizují transakce a jsou součástí jedné skupiny, či mají stejné vlastníky. Takové transakce nejsou na základě výše uvedeného charakterizovány jako tržní, protože kupující i prodávající subjekty v rámci těchto transakcí ovládá jedna osoba. ZDP avšak požaduje, aby u těchto transakcí bylo postupováno jako by byly prováděny za tržních podmínek a byl dodržen tzv. princip tržního odstupu – „Arm´s length principle“.

Dále je dle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (dále jen „zákon o oceňování majetku“) uvedeno, že:

„Majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné neboobdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby.“ (§ 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku)

Zákon o oceňování majetku rovněž stanovuje další metody ocenění, jako je například nákladový způsob, výnosový způsob, porovnávací způsob, oceňování podle jmenovité, účetní, či kurzové hodnoty a další. V určitých situacích může být uplatnění ustanovení zákona o oceňování majetku v rozporu s metodami uvedenými ve Směrnici o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy (dále jen „Směrnice OECD“) a také s principem tržního odstupu.

1.1.2. Metody transferového oceňování

Z pohledu rámce stanoveného Směrnice OECD vyplývá, že znění českých daňových zákonů preferuje použití metody nezávislé srovnatelné ceny, tj. comparable uncontrolled price method (dále jen „CUP“).

Článek je uveden ve zkráceném znění. Celý článek naleznete na : Současná úprava převodních cen

 

 

Poznámky pod čarou:

Autor: JUDr. Michal Gembík

 

 

 

Pokračování článku je součástí předplaceného přístupu.

Roční přístup si můžete objednat zde:

Výhody předplaceného přístupu naleznete v části O PORTÁLU

 

 

Související dokumenty

Související články

Funkcie

Partneři