Svědek v daňovém řízení

Většina daňových subjektů se při plnění zákonných povinností soustřeďuje na kvalitně vedené účetnictví. Finanční orgány se však v případě problémů nespokojí s formálně bezvadnými doklady v účetních knihách, ale požadují další důkazy o tom, že deklarované činnosti nastaly tak, jak se odrazily v daňových přiznáních.

Datum publikace:06.04.2021
Autor:Ing. Zdeněk Burda

Svědek v daňovém řízení (text)

Většina daňových subjektů, účetních i daňových poradců se při plnění jejich zákonných povinností soustřeďuje na kvalitně vedené účetnictví. Finanční orgány se však v případě problémů nespokojí s formálně bezvadnými doklady zaevidovanými v účetních knihách, ale požadují další důkazy o tom, že deklarované činnosti nastaly skutečně tak, jak se odrazily v daňových přiznáních. V takových případech je nutno „papírovou“ dokumentaci doložit zejména svědeckými výpověďmi zúčastněných aktérů. V dnešním příspěvku se budeme zabývat pravidly a spornými otázkami z této oblasti.

Svědkem by měla být osoba, která zkoumanou věc vnímala svými smysly – viděla ji, slyšela ji apod. Základní pravidla pro svědecké výpovědi nalezneme zejména v § 96 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění.

I. Základní pravidla pro výslech svědků

I.1 Kdo je povinen vypovídat?

Každá osoba je povinna vypovídat jako svědek o důležitých okolnostech při správě daní týkajících se jiných osob, pokud jsou jí známy.

I.2 Předvolání svědka

Správce daně předvolá svědka písemně – doručuje se do vlastních rukou obvykle poštou, pokud má svědek datovou schránku, pak bude mít datová schránka přednost. V předvolání musí být uvedeno kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit.

I.3 Předvedení svědka

V předvolání svědka musí být uvedeno upozornění na právní důsledky nedostavení se, včetně možnosti jeho předvedení.

V případě, že se předvolaná osoba bez dostatečného důvodu nedostaví ani po opakovaném předvolání, může správce daně vydat rozhodnutí o předvedení a požádat o její předvedení policii. Rozhodnutí o předvedení je doručováno předváděné osobě prostřednictvím osoby, která předvedení na základě tohoto rozhodnutí vykonává; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.

Příklad č. 1:

Pan Novák byl předvolán na finanční úřad ke svědecké výpovědi. Na předvolání se neodstavil ani se neomluvil. V takovém případě ještě není možno nařídit předvedení policií, to by mohl správce daně požadovat, když by se pan Novák nedostavil na opakované předvolání. Musí být tedy marně předvolán alespoň dvakrát a teprve poté může přijít na řadu policie.

Z judikatury

Svědek nacházející se neznámo kde (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. června 2019 čj. 9 Afs 71/2019 – 32)

Předmětná kauza se k soudu dostala opakovaně. Nejprve finanční úřad zaslal svědkyni předvolání, na které se nedostavila. Správce daně se nechtěl namáhat s využitím možnosti předvedení policií a kvůli tomu prohrál první soud. Následně již policii o předvedení požádal. Policie však konstatovala, že na adrese trvalého pobytu svědkyně již řadu let nebydlí a její skutečný pobyt není znám. Finanční úřad považoval věc za vyřešenou a po svědkyni dále nepátral. Případ se opět dostal k soudu, žalobce tvrdil, že správce daně by měl např. pátrat i v dalších evidencích (např. v evidenci trestních řízení), zda nenalezne nějakou jinou adresu svědkyně, kterou by bylo možno efektivně použít. Soud však nebyl stejného názoru a zvolený postup finančního úřadu považoval za dostatečný.

Teoreticky si dle jeho názoru sice lze představit, že by správce daně pro zjištění skutečného pobytu osoby prověřoval postupně v podstatě náhodně různé veřejnoprávní evidence (včetně evidence trestního řízení), a to i pokud by nic nenasvědčovalo tomu, že daná osoba je v těchto evidencích vedena. Nejvyšší správní soud má nicméně ve shodě s krajským soudem za to, že takový požadavek je ve vztahu k cíli správy daní nepřiměřený, a to i z toho důvodu, že dle § 7 daňového řádu je správce daně povinen postupovat bez zbytečných průtahů a tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady.

Na druhé straně Nejvyšší správní soud však zároveň potvrdil, že pokud by správci daně byly známy z průběhu řízení i jiné adresy než trvalé bydliště, měl by jich využít. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud se svědek nenachází na adrese trvalého bydliště, avšak v průběhu řízení byla zjištěna jeho další možná adresa, je povinností správce daně prověřit i tuto známou adresu a pokusit se svědka kontaktovat. Správce daně by měl taktéž prověřit informace, které mu o možném pobytu svědka sdělí sám daňový subjekt, např. telefon, e-mail nebo způsob, jak svědka daňový subjekt v minulosti kontaktoval.

I.4 Co když svědek nemůže přijít?

Článek je uveden ve zkráceném znení. Celý článek naleznete: Svědek v daňovém řízení

 

 

 

Pokračování článku je součástí předplaceného přístupu.

Roční přístup si můžete objednat zde:

Výhody předplaceného přístupu naleznete v části O PORTÁLU

 

 

Poznámky pod čarou:

Související články

Funkcie

Partneři

Nastavení souborů cookies

Tato webová stránka používé různé cookies pro poskytování online služeb, za účelem přihlášení, poskytování obsahu prostředníctvím třetích stran, analýzy návštevnosti a jiné. V souladu s platnou legislativou prosíme o potvrzení souhlasu případně nastavení vašich preferencí. Děkujeme.

Více informací.