Automobil v roce 2019 z daňového hlediska – náklady na pohonné hmoty

S používáním automobilů je spojena řada nákladů, které mají provozní charakter, a u kterých je nutné dobře posoudit jejich případnou daňovou účinnost. Velkou skupinu těchto nákladů představují náklady na pohonné hmoty (dále jen „PHM“), v jiném příspěvku se zabýváme paušálními výdaji na dopravu, v tomto příspěvku bychom se zaměřili na uplatnění těchto výdajů ve skutečné výši.

Daňová uznatelnost nákladů na PHM se řídí zejména § 24 odst. 2 písm. k) ZDP. Toto ustanovení vymezuje, jaké výdaje na pracovní cesty se u poplatníků považují za výdaje daňově účinné.

V prvé řadě je podstatné, zda je silniční motorové vozidlo zahrnuto v obchodním majetku či nikoliv. Na tomto místě je vhodné připomenout, že v souladu s § 4 odst. 4 ZDP se obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osob pro účely daní z příjmů rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno, anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci.

Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci. A v souladu s § 20c ZDP se obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů právnických osob pro účely daní z příjmů rozumí veškerý majetek, který mu patří, pokud jde o poplatníka právnickou osobu, nebo k němu patří, pokud jde o poplatníka, který není právnickou osobou, typicky např. svěřenský fond.

Pokud se jedná o vozidlo, které je součástí obchodního majetku poplatníka, je nutné postupovat podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 1 ZDP. Podle této úpravy se za daňové považují výdaje na PHM spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku poplatníka, a to v prokázané výši. Pokud je tedy silniční motorové vozidlo součástí obchodního majetku podnikatele – poplatníka fyzické osoby, musí výši těchto daňových výdajů odpovídajícím způsobem prokázat. Prakticky to znamená, že musí prokázat, kolik kilometrů bylo pro účely dosahování zdanitelných příjmů najeto, kolik pohonných hmot bylo při tom spotřebováno a za jakou cenu byly tyto pohonné hmoty pořízeny. Bližší postup k tomu ZDP neuvádí, ovšem pokyn GFŘ D-22 k tomu doplňuje, že pro účely uplatnění daňových výdajů na pohonné hmoty podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP, pokud správce daně nestanoví jinak, vede poplatník evidenci jízd tak, aby takto vynaložené výdaje mohl prokázat. V evidenci jízd jsou uváděny minimálně tyto údaje: datum jízdy, cíl jízdy, účel jízdy, ujeté kilometry. Dále poplatník vede údaje o typu vozidla, registrační značce (státní poznávací značce), stavu ujetých kilometrů k 1. lednu (případně k datu zahájení činnosti nebo zahájení používání vozidla) a k 31. prosinci kalendářního roku (případně k datu ukončení činnosti nebo ukončení používání vozidla). Jedná se tedy o značně nepopulární evidenci, která je označována jako kniha jízd, jejíž vedení sice není povinné, nicméně je samozřejmě nutné nějakým způsobem prokázat souvislost spotřebovaných PHM s dosahováním zdanitelných příjmů, a to bez nějaké obdobné evidence půjde poměrně obtížně.