Celkem: 2247 výsledků
Vyberte z následujících zdrojů pro upřesnění výsledku vyhledávání. Zobrazené texty můžete v pravém menu dále filtrovat pro rychlé nalezení hledané problematiky.

Zobrazit filtrySkrýt filtry

...
Spisová značka: C-166/20
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 22.04.2020
Publikováno: 08.07.2021

1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, a konkrétně její článek 1 a článek 10 písm. b) musí být vykládány v tom smyslu, že se nepoužijí na situaci, kdy osoba žádající o uznání odborné kvalifikace nezískala doklad o dosažené kvalifikaci, který ji v domovském členském státě kvalifikuje k výkonu regulovaného povolání.

2. Články 45 a 49 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že v situaci, kdy dotčená osoba nemá doklad osvědčující její odbornou kvalifikaci farmaceuta ve smyslu přílohy V bodu 5.6.2 směrnice 2005/36, ale odborné dovednosti v tomto oboru nabyla jak v domovském členském státě, tak v hostitelském členském státě, příslušné orgány hostitelského státu musí v případě, že jim byla předložena žádost o uznání odborné kvalifikace, posoudit tyto dovednosti a porovnat je s dovednostmi požadovanými hostitelským členským státem pro přístup k povolání farmaceuta. Odpovídají-li tyto dovednosti těm, které vyžadují vnitrostátní předpisy hostitelského členského státu, je tento stát povinen je uznat. Pokud naopak z tohoto srovnávacího přezkumu vyplyne, že rovnocennost mezi těmito dovednostmi je pouze částečná, má hostitelský členský stát právo požadovat po dotyčné osobě, aby prokázala, že získala chybějící znalosti a kvalifikaci. Je na příslušných vnitrostátních orgánech, aby případně posoudily, zda znalosti získané v hostitelském členském státě konkrétně v rámci praxe mohou sloužit k prokázání, že dotčená osoba získala chybějící znalosti. Pokud z uvedeného srovnávacího přezkumu vyplynou podstatné rozdíly mezi obsahem odborné přípravy absolvované žadatelem a odbornou přípravou požadovanou v hostitelském členském státě, mohou příslušné orgány uplatnit vyrovnávací opatření k vyrovnání těchto rozdílů.

Spisová značka: C-178/20
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 07.04.2020
Publikováno: 08.07.2021

1. Články 70 až 73 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/26/EU ze dne 25. října 2012, vykládané ve světle čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 této směrnice, ve znění směrnice 2012/26, musí být vykládány v tom smyslu, že s výhradou uplatnění výjimky stanovené v tomto čl. 5 odst. 1 brání tomu, aby léčivý přípravek, který může být vydán bez lékařského předpisu v jednom členském státě, byl považován za léčivý přípravek, který lze vydat bez lékařského předpisu, rovněž v jiném členském státě, pokud v tomto jiném členském státě tento léčivý přípravek neobdržel registraci a nebyl klasifikován.

2. Vnitrostátní opatření provádějící čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/83, ve znění směrnice 2012/26, které pro vydání léčivého přípravku, který neobdržel registraci, ukládá lékařský předpis a prohlášení příslušného zdravotnického orgánu, jehož účelem je zajistit dodržování podmínek stanovených v tomto ustanovení, nepředstavuje množstevní omezení ani opatření s rovnocenným účinkem ve smyslu článku 34 SFEU.

Spisová značka: C-295/20
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 02.07.2020
Publikováno: 08.07.2021

1. Článek 18 odst. 2, jakož i články 58 a 70 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku na služby nakládání s odpady povinnost hospodářského subjektu zamýšlejícího přepravit odpady z jednoho členského státu do jiného členského státu mít – zejména v souladu s čl. 2 bodem 35 a článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů – souhlas příslušných orgánů států dotčených touto přepravou, představuje podmínku plnění této veřejné zakázky.

2. Článek 70 směrnice 2014/24, ve spojení s čl. 18 odst. 1 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby nabídka uchazeče byla odmítnuta pouze z toho důvodu, že tento uchazeč v době podání nabídky neposkytne doklad, že splňuje podmínku plnění dotyčné veřejné zakázky.

Spisová značka: C-695/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 20.09.2019
Publikováno: 08.07.2021

Článek 174 odst. 2 písm. b) a c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve spojení s čl. 135 odst. 1 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na operace zprostředkování prodeje prodloužené záruky uskutečňované osobou povinnou k dani v rámci její hlavní činnosti, která spočívá v prodeji domácích spotřebičů a jiných předmětů z oblasti výpočetní techniky a telekomunikací spotřebitelům, takže výše obratu vztahující se k těmto operacím nesmí být vyloučena ze jmenovatele zlomku sloužícího k výpočtu odpočitatelného podílu uvedeného v čl. 174 odst. 1 této směrnice.

Spisová značka: C-428/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 04.06.2019
Publikováno: 08.07.2021

1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na nadnárodní poskytování služeb v odvětví silniční dopravy.

2. Článek 3 odst. 1 a článek 6 směrnice 96/71, ve spojení s jejím článkem 5, musí být vykládány v tom smyslu, že vyžadují, aby v případě, že zaměstnavatel usazený v jednom členském státě poruší pravidla jiného členského státu v oblasti minimální mzdy, pracovníci vyslaní z prvního členského státu mohli toto porušení vůči tomuto zaměstnavateli napadnout u soudu tohoto prvního členského státu, pokud je příslušný.

3. Článek 3 odst. 7 druhý pododstavec směrnice 96/71 musí být vykládán v tom smyslu, že denní příspěvek, jehož výše je odstupňována v závislosti na době trvání vyslání pracovníka, představuje zvláštní příplatek za vyslání, který tvoří součást minimální mzdy, ledaže je vyplácen jako náhrada výdajů skutečně vynaložených v důsledku vyslání, jako jsou výdaje za cestovné, ubytování nebo stravu, nebo pokud odpovídá navýšení, které mění poměr mezi plněním pracovníka a protihodnotou, kterou obdrží.

4. Článek 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby dopravce poskytoval řidičům prémii vypočítanou z dosažených úspor za nižší spotřebu pohonných hmot v poměru k ujeté vzdálenosti. Taková prémie by však porušovala zákaz stanovený v tomto ustanovení, pokud by namísto toho, aby byla spojená pouze s úsporou pohonných hmot, odměňovala takovou úsporu v závislosti na ujeté vzdálenosti nebo objemu přepravovaného zboží způsobem podněcujícím řidiče k jednáním, jež by mohla ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo porušovat nařízení č. 561/2006.

Spisová značka: C-597/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 06.08.2019
Publikováno: 17.06.2021

1) Článek 3 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že nahrávání segmentů z koncového zařízení uživatele sítě peer-to-peer

2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládána v tom smyslu, že osoba, která je na základě smlouvy nositelkou určitých práv duševního vlastnictví, avšak sama tato práva neužívá, ale pouze vymáhá náhradu škody od domnělých porušovatelů, může v zásadě využívat opatření, řízení a nápravná opatření stanovená v kapitole II této směrnice, ledaže je na základě obecné povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 2 této směrnice a na základě celkového a podrobného přezkumu určeno, že její žádost je zneužívající. Pokud jde konkrétně o žádost o informace založenou na článku 8 uvedené směrnice, ta musí být rovněž zamítnuta, pokud je neodůvodněná či nepřiměřená, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

3) Článek 6 odst. 1 první pododstavec písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), ve spojení s čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nebrání tomu, aby nositel práv duševního vlastnictví nebo třetí osoba jednající na účet tohoto nositele systematicky zaznamenávali IP adresy uživatelů sítí peer-to-peer

Spisová značka: C-58/20, C-59/20
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 04.02.2020
Publikováno: 17.06.2021

Článek 135 odst. 1 písm. g) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že na takové služby poskytované třetími osobami společnostem spravujícím fondy kolektivního investování, jako je daňová agenda spočívající v dohledu nad tím, že budou příjmy podílníků z fondu zdaněny v souladu s vnitrostátní právní úpravou, a v poskytnutí oprávnění používat software sloužící k provádění výpočtů nezbytných pro správu rizik a měření výkonnosti, se vztahuje osvobození od daně stanovené v tomto ustanovení, pokud tyto služby inherentně souvisí se správou fondů kolektivního investování a jsou poskytovány výlučně pro účely správy takových fondů kolektivního investování, ačkoli tyto služby jako celek nebyly externalizovány.

Spisová značka: C-279/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 03.04.2019
Publikováno: 10.06.2021

Článek 33 odst. 3 směrnice Rady 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že osoba, která přepravuje na účet jiné osoby zboží podléhající spotřební dani do jiného členského státu a která má toto zboží v okamžiku vzniku daňové povinnosti ke spotřební dani fyzicky v držení, má na základě tohoto ustanovení povinnost přiznat a zaplatit tuto daň, i když nemá ve vztahu k tomuto zboží žádné právo nebo zájem a není si vědoma toho, že uvedené zboží podléhá spotřební dani, nebo si toho vědoma je, ale není jí známo, že vznikla daňová povinnost ke spotřební dani z tohoto zboží.

Spisová značka: C-94/20
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 25.02.2020
Publikováno: 10.06.2021

1. Článek 11 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, musí být vykládán v tom smyslu, že i když bylo využito možnosti uplatnit výjimku stanovenou v čl. 11 odst. 4 této směrnice, brání právní úpravě členského státu, podle které je přiznání příspěvku na bydlení státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, podmíněno tím, že uvedení státní příslušníci doloží způsobem stanoveným v této právní úpravě základní znalost jazyka tohoto členského státu, pokud tento příspěvek na bydlení představuje „základní dávku“ ve smyslu posledně uvedeného ustanovení, což musí posoudit předkládající soud.

2. Do působnosti směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, nespadá právní úprava členského státu, která se vztahuje bez rozdílu na všechny státní příslušníky třetích zemí a podle které je přiznání příspěvku na bydlení státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, podmíněno tím, že uvedení státní příslušníci doloží způsobem stanoveným v této právní úpravě základní znalost jazyka tohoto členského státu.

3. Pokud byla využita možnost uplatnit výjimku stanovenou v čl. 11 odst. 4 směrnice 2003/109, článek 21 Listiny základních práv Evropské unie se neuplatní na právní úpravu členského státu, podle které je přiznání příspěvku na bydlení státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, podmíněno tím, že uvedení státní příslušníci doloží způsobem stanoveným v této právní úpravě základní znalost jazyka tohoto členského státu, pokud tento příspěvek na bydlení nepředstavuje „základní dávku“ ve smyslu tohoto čl. 11 odst. 4. Pokud uvedený příspěvek na bydlení představuje takovou základní dávku, článek 21 Listiny základních práv v rozsahu, v němž zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou na etnickém původu, nebrání takové právní úpravě.

Spisová značka: C-76/20
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 12.02.2020
Publikováno: 03.06.2021

Kombinovaná nomenklatura uvedená v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 2016/1821 ze dne 6. října 2016, musí být vykládána v tom smyslu, že zboží popsané jako „bambusové kelímky“ složené ze 72,33 % z rostlinných vláken a z 25,2 % z melaminové pryskyřice, musí být – s výhradou, že předkládající soud posoudí všechny skutkové okolnosti, které má k dispozici – zařazeno pod číslo 3924 této nomenklatury, konkrétně do její podpoložky 3924 10 00.

...

Partneři

Nastavení souborů cookies

Tato webová stránka používé různé cookies pro poskytování online služeb, za účelem přihlášení, poskytování obsahu prostředníctvím třetích stran, analýzy návštevnosti a jiné. V souladu s platnou legislativou prosíme o potvrzení souhlasu případně nastavení vašich preferencí. Děkujeme.

Více informací.