Vyhledávání > Aktuální
Celkem: 13827 výsledků
Vyberte z následujících zdrojů pro upřesnění výsledku vyhledávání. Zobrazené texty můžete v pravém menu dále filtrovat pro rychlé nalezení hledané problematiky.

Zobrazit filtrySkrýt filtry

...
Spisová značka: C-593/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 05.08.2019
Publikováno: 15.04.2021

Článek 59a první pododstavec písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění změn s účinkem ode dne 1. ledna 2010 vyplývajících ze směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008 o DPH, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě roamingových služeb poskytovaných mobilním operátorem usazeným ve třetí zemi jeho zákazníkům, kteří jsou rovněž usazeni nebo mají bydliště či místo, kde se obvykle zdržují, v této třetí zemi, které jim umožňují využívat tuzemskou mobilní komunikační síť členského státu, ve kterém se dočasně zdržují, dochází ke „skutečnému použití [nebo] využití“ těchto služeb na území tohoto členského státu ve smyslu uvedeného ustanovení, takže uvedený členský stát může považovat místo poskytnutí těchto roamingových služeb za místo nacházející se na jeho území, a to bez ohledu na daňové zacházení, kterému tyto služby podléhají na základě vnitrostátního daňového práva této třetí země, když využití této možnosti má zabránit nezdanění těchto služeb v Unii.

Spisová značka: C-62/20
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 06.02.2020
Publikováno: 15.04.2021

Kombinovaná nomenklatura uvedená v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění vyplývajícím z prováděcího nařízení Komise (EU) č. 2016/1821 ze dne 6. října 2016, musí být vykládána v tom smyslu, že hoblovaná dřevěná prkna, jejichž čtyři hrany jsou po celé délce lehce zaoblené, nemohou být považována za profilovaná a mohou spadat do čísla 4407 KN.

Spisová značka: C-935/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 23.12.2019
Publikováno: 15.04.2021

Článek 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a zásada proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá osobě povinné k dani, jež nesprávně kvalifikovala plnění osvobozené od daně z přidané hodnoty (DPH) jako plnění podléhající této dani, sankci rovnající se 20 % nadhodnocení neoprávněně požadované částky vratné DPH, v rozsahu, v němž se tato sankce uplatní bez rozdílu v situaci, kdy nesrovnalost vyplývá z nesprávného posouzení ze strany účastníků plnění, pokud jde o jeho zdanitelnou povahu, nic nesvědčí o daňovém úniku a nedošlo ke ztrátě příjmů pro státní rozpočet, i v situaci, kdy takové konkrétní okolnosti nejsou dány.

Spisová značka: C-846/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 21.11.2019
Publikováno: 15.04.2021

1. Článek 9 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že ekonomickou činností ve smyslu tohoto ustanovení je poskytování služeb uskutečňované ve prospěch zletilých nesvéprávných osob, jejichž účelem je chránit je při úkonech v občanském životě, jejichž plnění je poskytovateli svěřeno soudním orgánem na základě zákona a jejichž odměna je stanovena týmž orgánem paušálně nebo na základě posouzení v každém jednotlivém případě s přihlédnutím zejména k finanční situaci nesvéprávné osoby, přičemž tato odměna může být mimoto hrazena státem v případě finanční tísně této osoby, pokud jsou tyto služby poskytovány za úplatu, poskytovatel z nich získává pravidelný příjem a celková výše odměny za tuto činnost je určena podle kritérií, jejichž cílem je zajistit pokrytí provozních nákladů, které vznikají tomuto poskytovateli.

2. Článek 132 odst. 1 písm. g) směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že „poskytnutí služeb úzce související se sociální péčí nebo sociálním zabezpečením“ představuje poskytování služeb uskutečňované ve prospěch zletilých nesvéprávných osob, jejichž účelem je chránit je při úkonech v občanském životě, a že není vyloučeno, že advokát poskytující takové služby sociální povahy může být pro účely činnosti v rámci podniku, který provozuje a v mezích uvedených služeb, uznán za subjekt sociální povahy, avšak takové uznání musí být nutně zaručeno soudním orgánem pouze tehdy, pokud dotyčný členský stát tím, že toto uznání odepřel, překročil meze své posuzovací pravomoci, kterou má v tomto ohledu.

3. Zásada ochrany legitimního očekávání nebrání tomu, aby daňová správa podrobila dani z přidané hodnoty (DPH) některá plnění vztahující se k minulému období v situaci, kdy tato správa po několik let přijímala přiznání k DPH osoby povinné k dani, ve kterých nebyly mezi zdanitelnými činnostmi zahrnuty ekonomické činnosti stejné povahy a kdy osoba povinná k dani nemůže získat splatnou DPH od těch, kteří tato plnění uhradili, jelikož se má za to, že uhrazené odměny již zahrnují tuto DPH.

Spisová značka: C-907/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 11.12.2019
Publikováno: 25.03.2021

Článek 135 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození od daně z přidané hodnoty (DPH), které stanoví, se nevztahuje na plnění uskutečněná osobou povinnou k dani, která zahrnují poskytnutí pojistného produktu pojišťovně a doplňkově i uzavírání smluv na tento produkt na účet této společnosti, jakož i správu těchto smluv, pokud by tyto služby předkládající soud kvalifikoval z hlediska DPH jako jediné plnění.

Spisová značka: C-501/18
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 30.07.2018
Publikováno: 25.03.2021

1) Článek 7 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES ze dne 11. března 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že právo vkladatele na náhradu, s nímž toto ustanovení počítá, se vztahuje pouze na vyplacení nedisponibilních vkladů tohoto vkladatele ze systému pojištění vkladů do výše uvedené v čl. 7 odst. 1a této směrnice, ve znění směrnice 2009/14, poté, co příslušný vnitrostátní orgán v souladu s čl. 1 bodem 3 podbodem i) uvedené směrnice, ve znění směrnice 2009/14, zjistí, že vklady spravované dotčenou úvěrovou institucí jsou nedisponibilní, takže čl. 7 odst. 6 téže směrnice, ve znění směrnice 2009/14, nemůže ve prospěch zmíněného vkladatele založit právo na náhradu újmy, která mu vznikla v důsledku opožděného vyplacení pojištěné částky souhrnu jeho vkladů nebo v důsledku nesprávného dohledu vykonávaného příslušnými vnitrostátními orgány nad úvěrovou institucí, jejíž vklady se staly nedisponibilními.

2) Ustanovení čl. 1 bodu 3 podbodu i) ve spojení s čl. 7 odst. 6 a čl. 10 odst. 1 směrnice 94/19, ve znění směrnice 2009/14, musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě nebo smluvnímu ujednání, podle nichž se vklad u úvěrové instituce, jejíž platby byly pozastaveny, stane vymahatelným až poté, co příslušný orgán odejme bankovní licenci udělenou této instituci, a pokud vkladatel výslovně požádal o vyplacení tohoto vkladu. Podle zásady přednosti unijního práva je každý vnitrostátní soud, u něhož byla podána žaloba na náhradu újmy údajně způsobené vyplacením pojištěné částky takového vkladu po uplynutí lhůty stanovené v čl. 10 odst. 1 této směrnice, ve znění směrnice 2009/14, povinen při rozhodování o takové žalobě od této vnitrostátní právní úpravy nebo tohoto smluvního ujednání odhlédnout.

3) Článek 17 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES, ve spojení s bodem 27 odůvodnění tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí zohlednit doporučení Evropského orgánu pro bankovnictví přijaté na základě tohoto ustanovení při řešení sporu, který mu byl předložen, mimo jiné i v rámci řízení o žalobě na určení odpovědnosti členského státu za újmu způsobenou jednotlivci v důsledku neuplatňování či nesprávného nebo nedostatečného uplatňování unijního práva, kvůli kterému bylo zahájeno šetření, jež vedlo k přijetí tohoto doporučení. Jednotlivci poškození porušením unijního práva, které je v takovém doporučení konstatováno, musí mít možnost – i když jim toto doporučení není určeno – dovolávat se jej na podporu návrhu znějícího na určení odpovědnosti dotyčného členského státu za uvedené porušení unijního práva před příslušnými vnitrostátními soudy.

4) Doporučení Evropského orgánu pro bankovnictví EBA/REC/2014/02 ze dne 17. října 2014 Balgarské Narodné Bance (Bulharská národní banka) a Fondu za garantirane na vlogovete v bankite (Fond pro zajištění bankovních vkladů) o opatřeních nezbytných pro splnění povinností vyplývajících ze směrnice 94/19/ES je v rozsahu, ve kterém v něm bylo rozhodnutí Balgarské Narodné Banky (Bulharská národní banka) podrobit Korporativnou targovskou banku AD zvláštnímu dohledu a pozastavit její závazky považováno za konstatování nedisponibility vkladů ve smyslu čl. 1 bodu 3 podbodu i) směrnice 94/19, ve znění směrnice 2009/14, neplatné.

5) Článek 2 sedmá odrážka směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí ve spojení s čl. 17 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že opatření spočívající v pozastavení plateb uplatněné národní centrální bankou na úvěrovou instituci coby reorganizační opatření, jehož účelem je uchovat nebo obnovit zdravou finanční situaci této instituce, představuje neopodstatněný a nepřiměřený zásah do výkonu práva majitelů vkladů u uvedené instituce na vlastnictví, pokud nerespektuje podstatu tohoto práva a s přihlédnutím k bezprostřednímu riziku finančních ztrát, kterému by byli vystaveni vkladatelé v případě úpadku této instituce, by mohlo být stejných výsledků dosaženo prostřednictvím jiných méně omezujících opatření, což musí ověřit předkládající soud.

6) Unijní právo, zejména zásada odpovědnosti členských států za újmu způsobenou jednotlivcům v důsledku porušení unijního práva, jakož i zásady rovnocennosti a efektivity, musí být vykládáno v tom smyslu, že:

7) nebrání vnitrostátní právní úpravě, která podmiňuje právo jednotlivců na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení unijního práva předchozím zrušením správního aktu nebo opomenutí, které vedly ke vzniku újmy, pokud toto zrušení – i když je požadováno pro podobné návrhy vycházející z porušení vnitrostátního práva – není prakticky vyloučeno nebo velmi omezeno;

8) brání vnitrostátní právní úpravě, která váže právo jednotlivců na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení unijního práva na podmínku vycházející z úmyslné povahy újmy způsobené dotčeným vnitrostátním orgánem;

9) nebrání vnitrostátní právní úpravě, která podmiňuje právo jednotlivců na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení unijního práva povinností předložit důkaz o tom, že v okamžiku podání žaloby existuje skutečná a určitá újma, a to za předpokladu, že tato podmínka není méně příznivá než podmínky platné pro podobné návrhy vycházející z porušení vnitrostátního práva a není upravena tak, aby s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivých případů znemožňovala nebo nadměrně ztěžovala výkon takového práva.

10) Zásady rovnocennosti a efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že soud rozhodující o žalobě na náhradu újmy, která je formálně založena na ustanovení vnitrostátního práva upravujícím odpovědnost státu za újmu vzniklou v důsledku správní činnosti, ale na jejíž podporu jsou uplatňovány důvody vycházející z porušení unijního práva v důsledku takové činnosti, nemusí na základě uvedených zásad kvalifikovat tuto žalobu z úřední povinnosti jako žalobu vycházející z čl. 4 odst. 3 SEU, pokud použitelná ustanovení vnitrostátního práva tomuto soudu nebrání, aby posoudil důvody uplatněné na podporu této žaloby, které vychází z porušení unijního práva.

Spisová značka: C-48/20
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 28.01.2020
Publikováno: 18.03.2021

Článek 203 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a zásady proporcionality a neutrality DPH musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která neumožňuje osobě povinné k dani jednající v dobré víře opravit po zahájení daňové kontroly faktury bezdůvodně uvádějící DPH, i když by příjemce těchto faktur měl nárok na vrácení této daně, pokud by transakce, které jsou předmětem těchto faktur, byly řádně vykázány.

Spisová značka: C-895/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 04.12.2019
Publikováno: 18.03.2021

Články 167 a 178 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které je uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) vztahující se k pořízení zboží uvnitř Společenství během téhož zdaňovacího období, jako je období, ve kterém je DPH splatná, podmíněno uvedením splatné DPH v daňovém přiznání podaném ve lhůtě tří měsíců od konce měsíce, v němž vznikla daňová povinnost týkající se pořízeného zboží.

Spisová značka: C-388/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 17.05.2019
Publikováno: 18.03.2021

Článek 63 SFEU ve spojení s článkem 65 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, která za účelem umožnit, aby kapitálové zisky pocházející z prodeje nemovitého majetku nacházejícího se v tomto členském státě dosažené osobou povinnou k dani, která má bydliště v jiném členském státě, nepodléhaly vyšší daňové zátěži, než je ta, kterou by v případě stejného druhu transakce byly zatíženy kapitálové zisky dosažené rezidentem prvního členského státu, činí použitelný daňový režim závislým na volbě provedené uvedenou osobou povinnou k dani.

Spisová značka: C-459/19
Typ rozhodnutí: Rozsudek
Datum podání: 13.06.2019
Publikováno: 17.03.2021

Článek 44 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy jsou osobě povinné k dani, která vykonává neekonomickou činnost jako profesní činnost, poskytnuty služby pro účely této neekonomické činnosti, musí být tyto služby považovány za služby, které jsou poskytnuty této osobě povinné k dani, „která jedná jako taková“ ve smyslu tohoto článku.

...

Partneři

Nastavení souborů cookies

Tato webová stránka používé různé cookies pro poskytování online služeb, za účelem přihlášení, poskytování obsahu prostředníctvím třetích stran, analýzy návštevnosti a jiné. V souladu s platnou legislativou prosíme o potvrzení souhlasu případně nastavení vašich preferencí. Děkujeme.

Více informací.