Uplatnění ztráty u fyzické osoby

Právní úprava

Podle § 34 ZDP lze od základu daně odečíst pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část, a to ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících zdaňovacímu období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která se daňová ztráta stanoví, nebo v 5 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které se daňová ztráta stanoví.

Poplatník se může vzdát práva na uplatnění daňové ztráty pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví, oznámením správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví; lhůtu pro podání tohoto oznámení nelze navrátit v předešlý stav. Vzdání se práva má účinky pro všechna období následující po období, za které se tato ztráta stanoví. Vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty nelze vzít zpět.

U poplatníka daně z příjmů fyzických osob lze daňovou ztrátu odečíst od základu daně pouze do výše úhrnu dílčích základů daně podle § 7 až 10. V daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání poplatník také uvede zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která byla daňová ztráta, kterou uplatňuje jako položku odčitatelnou od základu daně, stanovena, a výši, v jaké ji uplatňuje.

Daňová ztráta může vzniknout pouze u příjmů ze samostatné činnosti, tedy z podnikání (§ 7 ZDP), a u příjmů z nájmu podle § 9 ZDP. Pokud však poplatník vykáže ztrátu ze samostatné činnosti, může tuto ztrátu kompenzovat v případě, že vykáže zisk z nájmu či kapitálového majetku (§ 8 ZDP) nebo z ostatní činnosti (§ 10 ZDP). O dosaženou ztrátu však nelze snížit dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 ZDP.

Článek uvádíme pouze ve zkráceném znění. Celý článek je k dispozici zde: Uplatnění ztráty u fyzické osoby