2. Cizí měna a daň z příjmů

V ZDP je na problematiku cizí měny a kurzového rozdílu pamatováno v několika ustanoveních. ZDP osvobozuje od daně z příjmů fyzických osob [§ 4 odst. 1 písm. ze) ZDP] některé příjmy z kurzových zisků [§ 8 odst. 2 ZDP]. Na některé specifické případy z hlediska přepočtových kurzů se vztahuje § 23 ZDP. ZDP pamatuje na postup zdanění úrokového výnosu např. ze soukromého účtu neurčeného k podnikání zvláštní sazbou daně z příjmů podle § 36 odst. 3 ZDP. Z hlediska dopadu na základ daně z příjmů je obsáhlejší úprava vztahující se k cizí měně uvedena v § 38 ZDP.

Úpravu v § 38 ZDP bychom mohli shrnout v následujících bodech:

• Pro účely daně z příjmů se používají kurzy ČNB uplatňované v účetnictví poplatníků.
• Pokud poplatník nevede účetnictví, může cizí měnu při zpracování daňového přiznání k dani z příjmů přepočítat jednotným kurzem každoročně stanoveným v pokynech GFŘ, nevyužije-li kurzy uplatňované v účetnictví. Jednotný kurz a kurzy uplatněné v účetnictví nelze v jednom zdaňovacím období použít současně.
• Při přepočtu daně z úroků (úrokového příjmu) plynoucích v cizí měně z účtu, který není určen k podnikání, a vkladního listu se použije kurz vyhlášený ČNB ke dni připsání úroků.
• U závislé činnosti se vychází z kurzu ČNB stanoveného pro poslední den předchozího měsíce.

V ZDP nenajdeme žádná pravidla či podmínky upravující dopad kurzových rozdílů, ztrát a zisků na základ daně. Na problematiku dopadu kurzových rozdílů z hlediska dopadu na základ daně z příjmů je pamatováno pouze v § 23 odst. 2 bod 3 Pokynu GFŘ D-22. Podle citovaného ustanovení Pokynu GFŘ D-22 se poplatník při transformaci výsledku hospodaření na základ daně nemusí kurzovými zisky a ztrátami podrobně zabývat. Podle stanoviska GFŘ se jedná bez omezení a dalších ...