2.7.2 Účetní operace v průběhu účetního období a při uzávěrce

Účtování způsobem A a B

Podle ČÚS č. 015 – Zásoby si mohou účetní jednotky vybrat způsob účtování zásob, a to průběžný způsob A, nebo periodický způsob B. Při účtování podle míst uskladnění (odpovědných osob) však může být uplatněn pouze jeden z uvedených způsobů. Povinnosti v rámci sestavení účetní závěrky se tak u zásob odlišují v závislosti na tom, který z daných způsobů účetní jednotka používá. V obou případech však musí účetní jednotka provést:

• inventuru zásob a proúčtování inventarizačních rozdílů,
• posouzení reálnosti ocenění zásob k rozvahovému dni,
• zaúčtování nevyfakturovaných dodávek,
• účtování zásob na cestě.

U způsobu A se v průběhu účetního období účtuje s využitím účtů v účtové třídě 1xx – Zásoby. U způsobu B se v účtové třídě 1xx – Zásoby účtuje až ke konci rozvahového dne na základě skutečného stavu zásob podle evidence o zásobách. Způsob B mohou účetní jednotky použít pouze v případě, že zajistí průkazné vedení evidence zásob tak, že budou schopny prokázat v průběhu účetního období stav zásob včetně ocenění těchto zásob podle zákona. Například u stavební výroby je možno zajistit evidenci na základě vhodně uspořádané evidence zakázek.

Oceňování nakupovaných zásob

Historickými cenami, u zásob pořizovacími cenami, se oceňují zásoby nakupované od jiných subjektů, tj. všechny nákupy uskutečněné za hotové nebo na fakturu. Do pořizovací ceny podle § 49 vyhlášky patří téměř všechny náklady (výdaje) související s pořízením zásob, tedy např. přepravné vyúčtované dodavatelem nebo provedené účetní jednotkou, komplementace, provize, clo a pojistné (u neplátců i DPH). Náklady na úpravy skladovaného materiálu nebo zboží se považují za náklady související s pořízením zásob a zvyšují ocenění zásob.

Součástí pořizovací ceny zásob nejsou zejména úroky z úvěrů a půjček poskytnutých na jejich pořízení, kurzové rozdíly, smluvní pokuty, úroky z prodlení a jiné sankce.

Pořizovací cenu lze na analytických účtech rozdělit na cenu pořízení, za niž byly zásoby nakoupeny (cena stanovená dodavatelem), a vedlejší náklady související s pořízením, které se budou pravidelně „rozpouštět“ do nákladů v závislosti na spotřebě zásob, k nimž se vztahují, způsobem závazně určeným účetní jednotkou. Cena může být také rozdělena na předem stanovenou cenu zásob a odchylku od skutečné ceny zásob a náklady s pořízením související, kdy budou do nákladů rozpouštěny nejen vedlejší náklady pořízení, ale i odchylka. Při vyskladnění zásob se tyto náklady, popřípadě odchylky rozpouštějí způsobem stanoveným vnitřním předpisem účetní jednotky.

Při takto strukturované pořizovací ceně je nutné vždy minimálně při účetní uzávěrce prověřit a případně odhalit chyby, které vznikly v důsledku nezahrnutí nákladů souvisejících s pořízením zásob do pořizovací ceny, ale přímo do nákladů. Zejména je nutno prověřit doklady za samostatně nakoupené služby typu dopravné, přepravné a prověřit, ve kterých případech se jednalo o výdaje spojené s pořízením zásob (tedy ty, které měly být účtovány na účet 111 a 131), a kdy se jedná o výdaje na rozvoz materiálu, zboží a výrobků odběratelům, účtované na účet ostatních nákladů.

Standardně může účetní jednotka hodnotu rozpuštění vedlejších nákladů pořízení a odchylky od skutečných cen pořízení vypočítat pomocí koeficientu, kterým násobí hodnotu objemu vyskladněných zásob v cenách pořízení (stanovenou pomocí FIFO nebo váženého aritmetického průměru). Tento koeficient se určí například jako poměr součtu počátečního stavu vedlejších nákladů a odchylky a jejich přírůstku za sledované období k součtu počátečního stavu a přírůstku zásob v cenách pořízení. Je potřeba koeficient stanovit na dostatečný počet desetinných míst. Samozřejmě tento algoritmus je složitější v případě, kdy vedle odchylky od cen pořízení eviduje účetní jednotka vedlejší náklady pořízení druhově na více analytických účtech.

Rovněž často účetní jednotky chybují v případě, kdy úbytek zásob nesouvisí jen s jejich prodejem, ale dochází k němu i z jiných důvodů, například v důsledku manka, darování, vlastní spotřeby pro účely účetní jednotky, vyskladnění zásob jako spotřeba vzorků a podobně. Samozřejmě i v tomto případě je nutné rozpustit pomocí koeficientu vedlejší pořizovací náklady.