5. Přehled o peněžních tocích (cash flow) pro vybrané účetní jednotky

5.1. Podstata přehledu o peněžních tocích

Reforma účetnictví státu upřednostnila akruální princip účetnictví. To znamená, že do účetního období jsou zahrnovány náklady a výnosy z věcného a časového hlediska, které do něj patří, a to bez ohledu na přírůstek či úbytek peněžních prostředků (výdaje a příjmy). Na základě porovnání výnosů a nákladů se ve výkazu zisku a ztráty zjistí výsledek hospodaření. Ten však nevypovídá o stavu peněžních prostředků účetní jednotky. Stav peněžních prostředků je dán rozdílem mezi příjmy peněžních prostředků a výdaji peněžních prostředků. Z rozvahy lze odvodit přehled o peněžních tocích (cash flow).

V účetnictví veřejného sektoru bylo rozhodnuto o formě přehledu o peněžních tocích, který na základě nepřímé metody upravuje výsledek hospodaření před zdaněním, jako rozdíl výnosů a nákladů, o: 

• peněžní toky z provozní činnosti, tj.:
  • nepeněžní operace,
  • změny oběžných aktiv a krátkodobých závazků,
  • zaplacenou daň z příjmů včetně doměrků,
  • přijaté dividendy a podíly na zisku,
• peněžní toky z dlouhodobých aktiv a
• peněžní toky z vlastního kapitálu, dlouhodobých závazků a dlouhodobých pohledávek.

Celková změna stavu peněžních prostředků je tedy dána součtem peněžních toků z provozní činnosti + peněžními toky z dlouhodobých aktiv + peněžními toky z vlastního kapitálu, dlouhodobých závazků a dlouhodobých pohledávek. Tato celková změna představuje rozdíl mezi stavem peněžních prostředků k 1. dni účetního období a k poslednímu dni účetního období.