Cash pooling

Cash pooling je jedním z moderních nástrojů efektivního řízení finančních zdrojů (cash managementu) v rámci jednoho podniku nebo častěji v rámci skupiny kapitálově propojených společností, který je nabízen bankovními institucemi. Využívá se zejména většími společnostmi nebo holdingovými korporacemi vlastnícími několik bankovních účtů s různými debetními a kreditními zůstatky s cílem vyrovnání rozdílů mezi těmito účty a zhodnocení sdílených prostředků. Méně obvyklé, nikoli však nemožné, je využití cash poolingu kraji, obcemi a jimi zřízenými příspěvkovými organizacemi.

Podstata cash poolingu

Smyslem cash poolingu je propojení zůstatků bankovních účtů tak, aby jejich záporné zůstatky byly automaticky vykompenzovány přebytky peněžních prostředků na ostatních účtech. Za tím účelem zřídí banka jeden centralizovaný bankovní účet (tzv. master účet), na který v pravidelných intervalech převádí debetní a kreditní zůstatky účtů společnosti nebo kapitálově propojených osob, zpravidla je na něm umožněno i čerpání kontokorentu. Takto koncentrovaný zůstatek finančních prostředků je jednotně úročen dle podmínek cash poolingové smlouvy sjednané s bankou, přičemž na zúčastněné účty jsou následně připisovány úroky z vkladů (tj. převodů kladných zůstatků) nebo zatížení nákladovými úroky (při vyrovnání záporných zůstatků).

Master účet je řízen tzv. cash pool leaderem, tj. centrálou podniku nebo společností ve skupině (zpravidla jde o mateřskou společnost), která má na starosti správu krátkodobého finančního majetku, optimalizaci likvidity, výši nákladových a výnosových úroků a kontrolu vnitropodnikového či vnitroskupinového financování.

Cash poolingová banka sestavuje detailní měsíční výpisy všech peněžních toků uvnitř podniku/skupiny včetně úroků, a to pro každý bankovní účet zapojený do cash poolingu.

Výhody cash poolingu

K hlavním výhodám cash poolingu tedy logicky patří celkový přehled o finančních prostředcích v poolové struktuře, kontrola cash flow a likvidity skupiny/podniku, efektivní financování dceřiných společností (pokles potřeby externích úvěrů, snažší orientace v interních úvěrech, snížení potřeby držet rezervní prostředky pro nenadálé události), a optimalizace úroků (snížení nákladových a zvýšení výnosových úroků).

Nevýhody cash poolingu

Obdobně lze logicky odvodit také nejvýznamnější riziko cash poolingového systému, které spočívá ve skutečnosti, že finanční prostředky vlastněné jednou společností jsou převedeny na zapojené účty ve vlastnictví jiných subjektů ve skupině a v případě nepředvídatelných okolností (exekuce, insolvence, zajišťovací příkaz FÚ atd.) nemusejí být vráceny zpět. Dalšími nevýhodami je složitost přípravy zavedení systému a časová i finanční náročnost tohoto zavedení.

Typy cash poolingu

Základním kritériem členění cash poolingu je uskutečnitelnost operací. U reálného cash poolingu dochází ke skutečným denním převodům finančních prostředků mezi zapojenými účty a master účtem. Finanční prostředky jsou nejprve staženy na master účet a následně použity k vyrovnání účtů se záporným zůstatkem. Není-li to dostačující, využije master účet kontokorent sjednaný s cash poolingovou bankou. Naopak u fiktivního cash poolingu (bankami bývá nazýván též jako evidenční či nominální cash pooling) k reálnému slučování finančních prostředků nedochází, prostředky jsou pro účely výpočtu úroku bankou fiktivně započítány; master účet tak poskytuje pouze informaci o souhrnném zůstatku zapojených bankovních účtů. Tyto dva základní typy lze dále rozlišovat z hlediska různosti užívaných měn na jednoměnový nebo víceměnový a z hlediska územního rozsahu na tuzemský a přeshraniční.

Následující tabulka shrnuje základní rozdíly mezi reálným a fiktivním cash poolingem (CP):