Chyby a nejasnosti kolem evidence pracovních úrazů

Obsah:

• Úvod
• Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech vyplývající ze zákoníku práce
• Šetření pracovních úrazů
• Šetření úrazů „cizích“ zaměstnanců
• Povinnosti zaměstnavatele
• K pojmu „pracovní úraz“
• Při vyšetřování příčin pracovních úrazů se doporučuje dodržovat tyto zásady
• Evidence pracovních úrazů
• Kniha úrazů
• Hlášení pracovních úrazů
• Zasílání záznamu o úrazu
• Záznam o úrazu – hlášení změn
• Podávání záznamu o úrazu
• Závěr

Úvod

Již v roce 2010 bylo uveřejněno nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu (dále jen „nařízení vlády č. 201/2010 Sb.“). Šlo o rekodifikaci, protože nahradilo s účinností k 1. lednu 2011 nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu (dále jen „nařízení vlády č. 494/2001 Sb.“). Staré nařízení vlády č. 494/2001 Sb. bylo vydáno ještě na základě § 133c odst. 7 starého zákoníku práce, když se v roce 2000 prováděla harmonizace českého pracovního práva s právem EU. Když dne 1. 1. 2007 nabyl účinnosti druhý zákoník práce, pozbylo platnosti i ustanovení § 133c starého zákoníku. Zákoník práce však výslovně stanovil, že se podle nařízení vlády č. 494/2001 Sb. postupuje do vydání nového právního předpisu.  

Předmětem našeho zájmu je tedy dnes nařízení vlády č. 201/2010 Sb. Tento předpis bude tedy předmětem našeho společného zájmu, protože i ve školách a školských zařízeních jsou zaměstnanci, kteří mohou utrpět pracovní úraz. Ředitel nebo ředitelka školy tedy v praxi neřeší jen otázku evidence školních úrazů žáků, ale i evidenci pracovních úrazů učitelů a ostatních zaměstnanců školy.

Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech vyplývající ze zákoníku práce

Šetření pracovních úrazů má bezprostřední vazbu na prevenci rizik, jejíž právní zásady jsou obsaženy zejména v § 102 ZP. Veškeré principy prevence rizik – byť se na první pohled jeví jako obecné a zaměstnavatelům a zaměstnancům zcela samozřejmé – mají obrovský význam pro praxi. V okamžiku, kdy vznikne škoda – zejména škoda na zdraví zaměstnance – je nedílnou součástí posouzení celkové situace a všech okolností, zjištění toho, jak byly dodrženy všechny zásady BOZP.

Před hodnocením jednotlivých povinností zaměstnavatele, které se vztahují k pracovnímu úrazu, je třeba vzít v úvahu, že na rozdíl od nemoci z povolání je to zaměstnavatel, kdo posuzuje, zda k poškození zdraví nebo k smrti zaměstnance došlo následkem pracovního úrazu, či zda se v daném případě o pracovní úraz nejednalo. Hodnocení zaměstnavatele má tak prvotně zcela zásadní vliv pro kompenzaci zaměstnance poškozeného pracovním úrazem (případně jeho pozůstalých) z titulu náhrady škody. Následně posoudit situaci a konstatovat, zda se jednalo o pracovní úraz či nikoli a zda tedy má zaměstnanec nárok na náhradu škody, je pak oprávněn pouze soud na základě žaloby zaměstnance o náhradu škody. Tato úprava může vést v praxi k tomu, že zaměstnavatelé i u zcela jednoznačných úrazů tyto jako pracovní úrazy nevyhodnotí a poškozenému tak nezbude, než se svého nároku domáhat soudní cestou. K tomu je vhodné dodat, že na posouzení úrazu jako pracovního nemá žádný vliv jeho hodnocení ošetřujícím lékařem – ten může nejvýše (v některých případech) vyloučit existenci příčinné souvislosti mezi vznikem úrazu a plněním pracovních úkolů a povinností. Údaj na rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, že se jedná o pracovní úraz, tak není pro jeho posouzení zaměstnavatelem relevantní.

Primární úkoly zaměstnavatele, u něhož došlo k pracovnímu úrazu, jsou zakotveny v § 105 odst. 1 ZP, a spočívají v povinnosti objasnit příčiny a okolnosti vzniku takového úrazu za účasti zaměstnance (pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje), svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností pracovního úrazu.

Objasnění příčin a okolností vzniku úrazu je podstatné zejména proto, že právě na základě výsledku tohoto šetření lze přijmout opatření k zabránění opakování pracovního úrazu, tak jak ukládá § 105 odst. 5 ZP. Neobjasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu může být hodnoceno jako přestupek ve smyslu § 30 písm. j) zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“), za nějž lze uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč, v případě nepřijetí opatření proti opakování pracovního úrazu se jedná o přestupek ve smyslu písm. o) citovaného ustanovení s nejvyšší možnou sazbou pokuty 2 000 000 Kč.

Šetření pracovních úrazů

Účast zaměstnance na objasnění příčin a okolností pracovního úrazu může být stěžejní s ohledem na skutečnost, že se může jednat o jedinou osobu, která byla vzniku pracovního úrazu přítomna a která tak jako jediná v takovém případě může podat alespoň částečné informace o situaci předcházející vznik pracovního úrazu. Účast zástupců zaměstnance (odborové organizace a zástupce pro BOZP) je pak významná ve vztahu k jejich úloze zástupců zaměstnanců v oblasti práva na informace a projednání, když zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance (respektive tyto jejich zástupce, pokud u zaměstnavatele na pracovišti působí) o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v rozsahu stanoveném v § 101 až § 106 odst. 1 a § 108 ZP. Tuto povinnost je třeba také vnímat ve vztahu ke kontrolnímu oprávnění odborové organizace, když podle § 322 odst. 1 ZP odborové organizace mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů a zaměstnavatel je (mimo jiné) povinen odborové organizaci umožnit výkon kontroly a za tím účelem jí zajistit možnost prověření toho, zda řádně vyšetřuje příčiny pracovního úrazu a zajistit možnost účastnit se zjišťování příčin pracovních úrazů, popřípadě je objasňovat.

Povinnost spočívající v zachování místa úrazového děje mimo jiné souvisí i s oprávněním orgánů inspekce práce zakotveném v § 5 odst. 1 písm. e) zákona o inspekci práce, dle něhož je inspektorát oprávněn kontrolovat příčiny a okolnosti pracovních úrazů, popřípadě se zúčastňovat šetření na místě úrazového děje. S ohledem na možnost efektivního vyšetření příčin a okolností úrazu je třeba, aby i orgány inspekce práce byly o úrazu informovány v co možná nejkratším časovém intervalu, když s delším časovým odstupem je již obvykle úrazová situace změněna a podmínky, za nichž se úraz stal, jsou rovněž odlišné. Proto je žádoucí, aby byl pracovní úraz byl ohlášen orgánům inspekce práce neprodleně. Jestliže zaměstnavatel pracovní úraz orgánům inspekce práce neoznámí, pak se v řadě případů tento správní orgán dozví o pracovním úrazu od Policie ČR nebo od zdravotní pojišťovny.

Šetření úrazů „cizích“ zaměstnanců

Prvořadou povinností podle § 105 ZP je objasnit příčiny a okolnosti vzniku úrazu a tato povinnost je uložena nejen zaměstnavateli postiženého zaměstnance, ale i zaměstnavateli, u něhož k pracovnímu úrazu došlo. To jsou v praxi zejména ty případy, kdy zaměstnanec vyslaný na služební cestu k jinému zaměstnavateli utrpí při práci u zaměstnavatele pracovní úraz v důsledku porušení bezpečnostního předpisu např. zaměstnancem dotyčného zaměstnavatele.

Pokud dojde u zaměstnavatele k úrazu zaměstnance jiného zaměstnavatele, musí být tato skutečnost neprodleně oznámena „prvním“ zaměstnavatelem zaměstnavateli „druhému“, jehož zaměstnanec byl postižen pracovním úrazem, aby tak zaměstnavatel pracovním úrazem postiženého zaměstnance mohl participovat na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. Dále má první zaměstnavatel povinnost seznámit druhého zaměstnavatele s výsledky objasnění příčin pracovního úrazu. Praktický význam má takový postup zejména v procesu určení odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech.

V praxi má zásadní význam plnění této povinnosti v případě pracovního úrazu zaměstnanců dočasně přidělených (agenturních zaměstnanců) s ohledem na nepropracovanou právní úpravu odpovědnosti v případě agenturních zaměstnanců, kde agentura práce je pro zaměstnance zaměstnavatelem ve smyslu zákoníku práce, který zaměstnanci také odpovídá za veškerou škodu vzniklou při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a zaměstnavatel-uživatel odpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnance vykonávacího u něj konkrétní práci.

Znamená to tedy, že i zaměstnavatel, v jehož prostorách nebo na jehož pracovištích došlo k úrazu cizího zaměstnance, musí provádět vyšetřování příčin a okolností vzniku úrazu.

Je proto důležité si uvědomit zásadní princip § 105 ZP, že povinnost vyšetřit příčiny a okolnosti pracovního úrazu není již odvozena pouze z pracovněprávního vztahu zaměstnavatel–zaměstnanec, ale že ji má každý zaměstnavatel, na jehož pracovištích dojde k pracovnímu úrazu.

Pro zaměstnavatele, u něhož došlo k úrazu „cizího“ zaměstnance, znamená povinnost vyšetřit příčiny a okolnosti úrazu, vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, které se na jeho pracovištích staly. Nicméně tento zaměstnavatel pracovní úraz poškozeného zaměstnance nehlásí orgánům a institucím vyjmenovaným v nařízení vlády č. 201/2010 Sb., on pracovní úraz pouze bez zbytečného odkladu nahlásí zaměstnavateli dotyčného zaměstnance a podle věty druhé § 105 odst. 1 ZP mu umožní účast na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámí ho s výsledky tohoto objasnění.

Povinnosti zaměstnavatele

Pro zaměstnavatele poškozeného zaměstnance znamená povinnost vyšetřit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu, vyhotovit záznam o úrazu i nadále

• vést dokumentaci o všech pracovních úrazech s pracovní neschopností delší 3 kalendářní dny,
• vést evidenci v knize úrazů o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny,
• ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím a přijmout opatření proti opakování pracovních úrazů.

Zaměstnavatel musí šetřit příčiny a okolnosti pracovního úrazu za účasti postiženého zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje a dále za účasti odborové organizace nebo zástupce pro oblast BOZP.

Zaměstnavatel by měl vycházet z toho, že vznik závažného poškození zdraví je výsledkem nezvládnutí výrobních nebo pracovních úkolů, ať již ze strany vedoucích zaměstnanců zaměstnavatele (nesprávnou organizací práce a ...