Daňová evidence a související daňové povinnosti

Úvod

Vzhledem k tomu, že k problematice daňové evidence byla vydána řada publikací, kde je o daňové evidenci podrobně pojednáno, chtěl bych v tomto článku pouze upozornit na hlavní zásady a způsoby vedení daňové evidence a dále na její využití při zpracování daňového přiznání a následných přehledů pro důchodové a zdravotní pojištění.

Předmět a cíl daňové evidence

Daňová evidence nahradila jednoduché účetnictví pro fyzické osoby, které bylo v roce 2004 zrušeno. I když se jednoduché účetnictví od roku 2016 do praxe znovu vrátilo, není již určeno pro fyzické osoby.

Podle § 7b zákona o daních z příjmů (dále jen ZDP) se daňovou evidencí pro účely daní z příjmů rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. Můžeme konstatovat, že daňová evidence je v podstatě obdobou jednoduchého účetnictví, je však značně jednodušší a méně náročná jak na administrativu, tak i technické vybavení.

Daňová evidence zachycuje pouze peněžní toky, které bezprostředně souvisejí s podnikatelskou činností a stav majetku a dluhů podnikatele.

Obsah a forma daňové evidence

Obsahem daňové evidence jsou údaje o:

1. příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně,
2. majetku a dluzích.

Zákon o daních z příjmů nepředepisuje formu vedení daňové evidence, pouze vymezuje obdobně jako účetnictví jednotlivé složky majetku, které podléhají daňové evidence (§ 7b odst. 2) a stanoví metody oceňování majetku a dluhů (§ 7b odst. 3).

Zákon o daních z příjmů stanoví, že poplatník provede zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů k poslednímu dni zdaňovacího období, o čemž provede zápis a o případné rozdíly upraví základ daně a dále povinnost uchovávat daňovou evidenci za všechna zdaňovací období, pro která ještě neuplynula lhůta pro stanovení daně (§ 7b odst. 4 a 5).

Evidence příjmů a výdajů

Jak z již uvedeného vyplývá, hlavní součástí daňové evidence jsou údaje o příjmech a výdajích. Do evidence příjmů se zahrnují pouze skutečně obdržené peníze, buď převzaté hotovosti do pokladny, nebo připsané na bankovním účtu.

U fyzických osob, které uplatňují skutečné výdaje podle § 24 ZDP se do daňové evidence zahrnují veškeré příjmy ze samostatné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené zákonem. I v případě výdajů se do daňové evidence zahrnou skutečně vydané prostředky z pokladny nebo bankovního účtu.

Evidenci příjmů a výdajů je nejlépe realizovat prostřednictvím peněžního deníku (deník příjmů a výdajů), který je určen především pro podnikatele s příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), kteří nejsou účetní jednotkou.

Peněžní deník obsahuje minimálně tyto údaje:

1. datum uskutečnění transakce,
2. označení daňového dokladu,
3. stručný popis transakce,
4. přehled o celkových příjmech,
5. přehled o příjmech, které jsou předmětem daně z příjmů v členění podle dílčích základů daně,
6. přehled o přijaté a zaplacené dani z přidané hodnoty,
7. přehled o celkových výdajích,
8. přehled o výdajích souvisejících s příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů,
9. přehled o úpravách, které zvyšují nebo snižují příjmy a výdaje.

Výše uvedené členění peněžního deníku může být dle potřeb podnikatele rozšířeno či zúženo pro podrobnější sledování příjmů či výdajů. V peněžním deníku se zahrnují jednak peněžní příjmy a výdaje, tak také nepeněžní úpravy, tzv. závěrkové operace, které ovlivňují základ daně a o nichž bude ještě pojednáno dále. Jednotlivé zápisy do peněžního deníku se provádějí chronologicky podle jednotlivých dokladů, přičemž každému takovému přísluší jeden řádek deníku.

V této souvislosti je třeba upozornit na to, že evidenci příjmů jsou povinni vést i ti poplatníci, kteří uplatňují výdaje procentem podle § 7 odst. 7 ZDP.

Evidence pohledávek a dluhů

Hodnotou pohledávky se podle § 5 odst. 9 ZDP rozumí jmenovitá hodnota nebo pořizovací cena u pohledávek nabytých postoupením a u pohledávek nabytých bezúplatně cena určená ke dni jejich nabytí podle zákona o oceňování majetku. U poplatníků, kteří jsou plátci DPH nebo jimi byli v době vzniku pohledávky, se jmenovitá hodnota pohledávky snižuje o výši daně z přidané hodnoty, pokud byla splněna vlastní daňová povinnost na výstupu.

Pro evidenci pohledávek lze nejlépe využít knihu pohledávek, která poskytuje přehled o dosud neuhrazených pohledávkách a jejich inkasu. Zápis se provádí v době vzniku pohledávky, úhrada pak při jejich inkasu.

Dluhy, ...