Úvod
Daňový doklad je v § 26 zákona o DPH (ZDPH) definován jako písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně. Například pokud daňový doklad neobsahuje všechny náležitosti stanovené zákonem v § 29, nejedná se o daňový doklad ve smyslu tohoto ustanovení. Tato skutečnost nemá sice automaticky za následek ztrátu nároku na odpočet daně, neboť v takovém případě je v souladu s § 73 odst. 5 ZDPH možné prokázat nárok na odpočet daně jiným způsobem. V praxi ale mohou nastat kvůli této nedostatečnosti daňového dokladu zbytečné problémy a průtahy s uznáním nároku na odpočet daně.
Změny v evropském právu se promítly i do novely zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2013 v oblasti vystavování daňových dokladů. K tomuto datu byla do zákona o DPH promítnuta nová Směrnice Rady 2010/45 EU, a to novelizovaným zněním § 26 až § 35a ZDPH, která stanoví náležitosti různých daňových dokladů.
Jedná se o tyto typy daňových dokladů:
- daňový doklad s náležitostmi podle § 29 ZDPH (tzv. běžný daňový doklad),
- daňový doklad skupiny (§ 29a ZDPH),
- zjednodušený daňový doklad (§ 30a ZDPH),
- splátkový kalendář (§ 31 ZDPH),
- platební kalendář (§ 31a ZDPH),
- souhrnný daňový doklad (§ 31b ZDPH),
- doklad o použití (§ 32 ZDPH),
- potvrzení při dražbě a při prodeji mimo dražbu (§ 32a ZDPH),
- daňový doklad při dovozu (§ 33 ZDPH),
- daňový doklad při vývozu (§ 33a).
Další ustanovení § 34 – § 35a se týkají zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů, uchovávání dokladů a elektronické uchovávání daňových dokladů.
Po účinnosti novely zákona o DPH k 1. 1. 2013 vydalo také Generální finanční ředitelství metodickou pomůcku č. 14/2012 k pravidlům fakturace, týkající se daňových dokladů a jejich náležitostí, která je přístupná na webových stránkách daňové správy.
Obecná ustanovení o daňových dokladech
Zákon o DPH rozlišuje mezi listinnou a elektronickou podobou daňového dokladu, jak je uvedeno v § 26 ZDPH.
Pro dodržení elektronické podoby daňového dokladu je podstatné, aby jak vystavení, tak i obdržení dokladu proběhlo elektronicky, tj. zaslání dokladu elektronickou poštou, prostřednictvím informačního systému datových schránek (ISDS) provozovaného Českou poštou, zpřístupněním na webovém portálu apod.
I naskenované daňové doklady vystavené v papírovém formátu, které jsou předány a obdrženy prostřednictvím elektronické pošty lze považovat za elektronické faktury, jak vyplývá ze Směrnice 2010/45/EU. Ovšem takový doklad musí splňovat i další podmínky podle § 34 ZDPH, o kterých se následně zmíníme.
Zákon o DPH zrovnoprávnil přístup k daňovým dokladům jak v papírové podobě, tak v elektronické podobě. S přijetím daňového dokladu v elektronické podobě musí odběratel souhlasit. Způsob udělení souhlasu není zákonem stanoven a záleží na dohodě účastníků obchodní transakce, může jít i o tichý souhlas, kdy příjemce fakturu zpracuje a uhradí.
Upozornění
Je třeba zdůraznit, že za správnost údajů na daňovém dokladu, případně na zjednodušeném daňovém dokladu a za jejich vystavení v zákonné lhůtě, odpovídá osoba, která plnění uskutečňuje. Tato osoba také odpovídá za správnost uplatnění základu daně a především sazby daně. Příjemce plnění se tím ovšem nezbavuje povinnosti přijatý daňový doklad řádně zkontrolovat co do správného stanovení data uskutečnění zdanitelného plnění, základu daně a sazby daně, protože on jako plátce na základě takového daňového dokladu bude uplatňovat nárok na odpočet. Příjemce plnění tedy nese riziko neuznání nároku na odpočet v případě chybně uvedené vyšší částky daně a v případě, že daňový doklad nesplňuje veškeré náležitosti daňového dokladu podle § 29 ZDPH.
Zákon o DPH v § 73 odst. 6 stanoví, že plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně pouze ve výši, která má být uplatněna podle tohoto zákona. Toto pravidlo nalezneme i v judikatuře SDEU v případu C-342/87 Genius Holding.
Nevystavení daňového dokladu nezbavuje plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, které podléhá tuzemské dani, povinnosti uplatnit daň na výstupu. Pravidla pro vystavování daňového dokladu jsou odlišná:
- u tuzemských zdanitelných plnění,
- u intrakomunitárních dodávek,
- u dovozu a vývozu.
Podle § 27 ZDPH podléhá vystavování daňových dokladů pravidlům členského státu, ve kterém se nachází místo plnění. Existují ale výjimky, které jsou specifikované v § 27odstavci 2, kdy pravidla pro vystavování daňových dokladů stanoví členský stát, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu. Jedná se o poskytnutí plnění s místem plnění v jiném členském státě, pokud poskytující osoba nemá v tomto jiném členském státě sídlo ani provozovnu a zároveň zákazník je povinen přiznat daň (s výjimkou situace, kdy je zákazník zmocněn k vystavení daňového dokladu), a dále o poskytnutí plnění s místem plnění ve třetí zemi.
Upozornění
Například při pořízení zboží z jiného členského státu do České republiky se sice z pohledu ZDPH jedná o zdanitelné plnění s místem plnění v České republice, ale z pohledu dodavatele se místo plnění nachází v jeho členském státě, kde byla zahájena přeprava. Daňový doklad musí v daném případě splňovat požadavky kladené na daňový doklad členským státem, odkud bylo zboží odesláno či přepraveno. Plátce ani finanční úřad nemohou požadovat naplnění určitých formálních požadavků vyžadovaných tuzemským zákonem.
V případě dovozu je dokladem rozhodnutí celního úřadu o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost přiznat nebo zaplatit daň, nebo jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem. Nepoužijí se v tomto případě pravidla žádného členského státu.
Příklad č. 1
Plátce daně poskytne službu opravy strojního zařízení s místem plnění v tuzemsku pro osobu povinnou k dani (český plátce, český podnikatel doposud neregistrovaný k dani, identifikovaná osoba). Plátce je povinen vystavit pro příjemce zdanitelného plnění daňový doklad s náležitostmi podle § 29 v zákonem stanovené lhůtě, tedy do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost daň přiznat (§ 28 odst. 4 zákona o DPH).

Příklad č. 2
Plátce daně CZ 1 ...
Související předpisy SZČR