Jak správně provádět prevenci rizik

Obsah:

• Úvodem
• Základní zásada BOZP
• Povinnosti vedoucích zaměstnanců
• Nedodržení základních zásad BOZP
• Spolupráce zaměstnavatelů
• Cizí osoby na pracovišti
• Předcházení rizikům
• Pojem prevence rizik
• Pojem „skoronehoda“
• Analýza a hodnocení rizik
• Metody pro stanovení rizik
• Hodnocení a řízení rizik
• Zbytkové riziko
• Všeobecné preventivní zásady
• Mimořádné události
• Shrnutí prevence rizik

Úvodem        

Právní úprava BOZP byla – jak známo – harmonizována s právem zemí Evropské unie již v roce 2000 při tzv. první euronovele starého zákoníku práce provedené zákonem č. 155/2000 Sb. Tehdy byla do zákoníku práce transponována směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (rámcová směrnice), ve znění směrnice Rady  91/383/EHS ze dne 25. června 1991 a všech 14 tehdy platných dílčích směrnic. Základ této právní úpravy byl proto převzat i do druhého zákoníku práce.

Z toho důvodu se také hned v úvodním ustanovení části páté nyní platného zákoníku vymezují základní zásady BOZP v souladu se zásadami práva zemí Evropských společenství. Výslovně se zde stanoví, že zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP zaměstnanců s ohledem na všechna rizika možného ohrožení jejich života a zdraví a určuje, na koho se tato povinnost vztahuje a kdo za plnění úkolů plynoucích z této odpovědnosti zaměstnavatele odpovídá.

Toto ustanovení spolu s dalším ustanovením o prevenci rizik a ustanovením o povinnostech zaměstnavatelů v oblasti BOZP bude předmětem našeho dnešního zájmu. Praxe totiž ukazuje, že tato ustanovení asi vzhledem k tomu, že jsou trochu obecná a laikovi méně srozumitelná, nejsou v praxi BOZP dostatečně zažitá a že zaměstnavatelé si je dostatečně dobře neosvojili.

Základní zásada BOZP

Základní zásadou BOZP v pracovněprávních vztazích je, že zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Toto ustanovení tedy zavádí do našeho právního řádu pojem „riziko“ aniž by jej blíže definovalo. V podstatě se dá říci, že každá lidská činnost je zdrojem rizik pro člověka, tím spíše pak činnost zaměstnavatele v pracovním procesu. Z hlediska pracovního práva patří mezi rizika všechny zdroje úrazů, průmyslové škodliviny, nadměrné teplo nebo chlad, záření, elektrická energie apod.

V teorii pracovního práva se pojem „riziko“ definuje jako „kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného zranění nebo poškození zdraví zaměstnance, vystaveného v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance.“

Pracovní rizika obvykle dělíme na mechanická, fyzikální, chemická, biologická, prach, fyzickou zátěž, psychickou a zrakovou zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky. Jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším, s čím zaměstnanec přišel při práci do styku. Mechanická rizika můžeme hodnotit na základě analýzy pracovních úrazů zaměstnanců určitých profesí, které zaměstnavatelé znají z vlastních rozborů nebo rozborů, která přináší odborná literatura. Škodlivé působení vibrací, tepla, záření, chemických a biologických rizik se stanoví jednak na základě všeobecných znalostí a poznatků o jejich nejvyšší přípustné koncentraci, na základě rozborů důvodů pracovních úrazů a nemocí z povolání a na základě odborných, zejména hygienických měření.

Povinnosti vedoucích zaměstnanců

Pro praxi je nesmírně důležitá zásada, že péče o BOZP je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.

Obecně totiž platí, že vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je rovněž vedoucí organizační složky státu. Je nesporné, že tyto zásady platí plně i pro tyto zaměstnance na všech stupních řízení. Není to jen mistr nebo vedoucí oddělení či odboru, v praxi je vedoucím zaměstnancem každý zaměstnanec, který má pod sebou aspoň dva podřízené zaměstnance.

Zákoník práce vyjmenovává základní povinnosti vedoucích zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru a zde se také mimo jiné zdůrazňuje, že vedoucí zaměstnanci jsou povinni vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat BOZP. Podle tohoto pak každý vedoucí zaměstnanec zaměstnavatele odpovídá za zajišťování BOZP zaměstnanců a stav pracovních podmínek v té činnosti, kterou bezprostředně řídí či vykonává. Proto je důležité, aby při uzavírání pracovního poměru a při stanovení náplně práce těchto zaměstnanců nebyla tato zásada nikdy opomenuta. Tato zásada má význam nesmírný význam i z hlediska odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli při plnění pracovních úkolů. V praxi je ale třeba rozlišovat také míru odpovědnosti jednotlivých vedoucích zaměstnanců, neboť je jiná míra odpovědnosti statutárního zástupce a jiná je míra odpovědnosti např. mistra.

Nedodržení základních zásad BOZP

Obě uvedené zásady se mohou zdát na první pohled jako obecné a zaměstnavatelům i zaměstnancům zcela samozřejmé, mají však obrovský význam pro praxi. V okamžiku, kdy vznikne škoda, ať již zaměstnanci či zaměstnavateli, je nedílnou součástí posouzení celkové situace a všech okolností i posouzení toho, jak byly dodrženy všechny zásady BOZP a jak na dodržení zásad BOZP dohlížel bezprostřední nadřízený, tedy vedoucí zaměstnanec zaměstnavatele. Z praxe známe, že právě porušení základních principů BOZP bývá v praxi nejčastějším důvodem vzniku škody ať na jedné, či druhé straně pracovněprávního vztahu.

Nejvážnější důsledky má nedodržení zásad BOZP v případech vzniku pracovních úrazů a nemocí z povolání, kdy se však již zkoumá jen důvod škody, tedy které zásady BOZP práci byly porušeny a do jaké míry kterým účastníkem pracovněprávního vztahu. V případě vzniku pracovního úrazu (u nemoci z povolání to nepřichází víceméně v úvahu) se může zaměstnavatel tzv. deliberovat neboli zbavit své odpovědnosti za vzniklou škodu, a to buď zcela, nebo zčásti.

Zcela se může zaměstnavatel zprostit odpovědnosti, prokáže-li se, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo v důsledku opilosti postiženého zaměstnance, nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody. Důvody pro částečnou deliberaci zaměstnavatele jsou obdobné s tím, že byly jednou z příčin vzniku škody. Nicméně pro nás je v této souvislosti důležité si uvědomit, že zaměstnavatel se nemůže úspěšně deliberovat, pokud se při rekonstrukci pracovního úrazu prokáže, že např. vedoucí zaměstnanec toleroval práci pod vlivem alkoholu a dokonce s podřízenými zaměstnanci na pracovišti občas popíjel. Z toho důvodu je třeba celé toto ustanovení chápat jako preventivní, jehož cílem je chránit zdraví zaměstnanců.

Spolupráce zaměstnavatelů

Nyní platný zákoník přinesl i jednu novou základní zásadu ...