Kategorizace nestátních neziskových organizací

Disclaimer: Článek vyjadřuje osobní odborné názory a postoje autorů, nikoli formální pozici instituce

Tento článek se zabývá kategorizací nestátních neziskových organizací (dále jen „nepodnikatelské účetní jednotky“). Ambicí článku však není toto téma vyřešit, ale nabídnout pohled na možná řešení, přičemž nelze říci, které je správné a proč. Snahou je podívat se na problematiku kategorizace nepodnikatelských účetních jednotek a rozproudit tak diskuzi na toto téma.

Materiál „Souhrn koncepce účetní legislativy 2020–2030“ https://www.mfcr.cz/cs/o-ministerstvu/verejne-diskuze/2018/verejna-konzultace-k-souhrnu-reseni-konc-33609 (dále jen „Souhrn koncepce“) otevřel problematiku kategorizace nepodnikatelských účetních jednotek. Následné diskuze ukázaly, že kategorizace nepodnikatelských účetních jednotek je namístě. Otázkou však zůstává, zda mají zůstat zachována hodnotová kritéria tak, jak jsou v současné době nastavena a uvedena v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), anebo mají být zvolena jiná, která by lépe odrážela podstatu činnosti těchto účetních jednotek, případně nalézt jiné optimální řešení. Druhou otázkou, která se nabízí, je, jaké mají být kladeny požadavky na jednotlivé kategorie účetních jednotek, tedy k čemu by kategorizace v případě NNO měla sloužit.

K čemu kategorizace slouží?

Smyslem a účelem kategorizace je, aby u menších účetních jednotek byla snížena jejich administrativní zátěž především, pokud jde o účetní výkaznictví. Zároveň ale musí být oproti tomu u některých účetních jednotek zajištěna vyšší míra vypovídací schopnosti účetních závěrek pro jejich uživatele. Jedním z důvodů je, že tyto účetní jednotky nehospodaří pouze s vlastními zdroji/prostředky a z hlediska veřejného zájmu je požadována vyšší míra kontroly.

Podle rozčlenění účetních jednotek do jednotlivých kategorií se odvíjejí i nároky na účetnictví, resp. výkaznictví. S vyšší kategorií účetní jednotky stoupají nároky na vedení samotného účetnictví, ale také na účetní závěrku a další požadavky, jako je sestavení výroční zprávy nebo zveřejňování.

Kategorizace účetních jednotek byla upravena novelou zákona o účetnictví č. 221/2015 Sb. Důvodem byla transpozice požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (dále jen „směrnice 2013/34/EU“).

Kategorizace účetních jednotek

Kategorizace účetních jednotek je v současné době upravena v § 1b–1d zákona o účetnictví.

Podle stávající právní úpravy se účetní jednotky dělí do následujících kategorií:

1. mikro účetní jednotky
2. malé účetní jednotky
3. střední účetní jednotky
4. velké účetní jednotky.

Zde je nutno poznamenat, že za velkou účetní jednotku, bez ohledu na velikostní kritéria, jsou považovány:

1. vybrané účetní jednotky a
2. subjekty veřejného zájmu.

Pro rozdělení do jednotlivých kategorií slouží jako kritéria aktiva celkem, roční úhrn čistého obratu a průměrný počet zaměstnanců. Zmíněná kritéria jsou blíže definována v § 1d zákona o účetnictví. Parametry kategorizačních kritérií byly stanoveny v souladu s článkem 3 směrnice 2013/34/EU. Pro zařazení do určité kategorie je určující výše dvou ze tří kategorizačních kritérií. Pokud účetní jednotka ve dvou po sobě následujících rozvahových dnech řádných účetních závěrek překročí, nebo naopak přestane splňovat dvě ze tří kategorizačních kritérií, je tato účetní jednotka povinna od počátku bezprostředně následujícího účetního období změnit kategorii účetní jednotky.

Následující tabulka ukazuje kategorizaci účetních jednotek podle stávajícího § 1b zákona o účetnictví:

Pro účely stávajícího zákona o účetnictví se

• aktivy celkem rozumí úhrn aktiv zjištěný z rozvahy,
• ročním úhrnem čistého obratu rozumí výše výnosů snížená o prodejní slevy, dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobena 12,
• průměrným počtem zaměstnanců rozumí průměrný přepočtený evidenční počet zaměstnanců podle metodiky Českého statistického úřadu.

Kategorizace účetních jednotek však není v právních předpisech upravujících účetnictví nic nového. Jakousi kategorizaci účetních jednotek obsahoval zákon o účetnictví již před novelou, která transponovala požadavky směrnice 2013/34/EU. Některým účetním jednotkám bylo umožněno vést jednoduché účetnictví namísto podvojného účetnictví. I když se na první pohled může zdát, že to s kategorizací přímo nesouvisí, lze vedení jednoduchého účetnictví považovat za jakousi úlevu danou účetním jednotkám, přičemž i v tomto případě jsou pro vedení jednoduchého účetnictví nastavena určitá kritéria, kterými jsou:

1. typ účetní jednotky – její právní forma – spolek, nadace, církev apod.,
2. celkové příjmy za účetní období,
3. hodnota majetku za účetní období,
4. skutečnost, zda je účetní jednotka plátcem DPH.

Blíže jsou kritéria pro vedení jednoduchého účetnictví definována v § 1f zákona o účetnictví.

Právo EU

Rozdělení účetních jednotek do jednotlivých velikostních kategorií je upraveno směrnicí 2013/34/EU. Tato směrnice se vztahuje pouze na obchodní společnosti. Rozdělení do jednotlivých kategorií však bylo novelou zákona o účetnictví č. 221/2015 Sb. vztaženo na všechny účetní jednotky.

Tabulka dále pro ilustraci uvádí přehled možných úlev a osvobození podle stávající české úpravy pro jednotlivé kategorie ve srovnání s požadavky směrnice 2013/34/EU.