Náležitosti daňových dokladů II. díl

Při vystavování daňového dokladu je nutné rozlišit povinné náležitosti podle druhu zdanitelného plnění nebo osoby, pro kterou se daňový doklad vystavuje, a dalších okolností.

Náležitosti daňového dokladu v obecné rovině stanoví § 29 v odstavci 1 v následujícím rozsahu.

Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje:

1. označení osoby, která uskutečňuje plnění,
2. daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění,
3. označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
4. daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
5. evidenční číslo daňového dokladu,
6. rozsah a předmět plnění,
7. den vystavení daňového dokladu,
8. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu,
9. jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně,
10. základ daně,
11. sazbu daně,
12. výši daně; tato daň se uvádí v české měně.

Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje:

• odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně,
• „vystaveno zákazníkem“, je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu,
• „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.

Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje:

• daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, není-li jí přiděleno,
•  jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění – plnění ke dni přijetí úplaty,
• (poznámka: z výše uvedeného je patrné, že při vystavení daňového dokladu na přijatou úplatu, pokud tak stanoví zákon, se uvádí jako údaj i rozsah a předmět plnění, což může v praxi činit potíže)
• sazbu daně a výši daně,
• jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo
• je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.

Označením se pro účely daňových dokladů rozumí:

• obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název,
• dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu a sídlo.

V souvislosti s vystavováním daňových dokladů, je třeba upozornit také na opravné daňové doklady, v případě opravy základu daně nebo sazby daně. O těchto dokladech bude pojednáno samostatně v dalším pokračování „Oprava základu daně a sazby daně“.

Zákon o DPH v § 29 uvádí, rovněž sdělení, že se výše daně se uvádí v české měně. Vypočtená daň se může zaokrouhlit na celé koruny způsobem, že částka 0,50 Kč a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru, a částka nižší než 0,50 Kč se zaokrouhlí na celou korunu dolů. Cena včetně daně se vypočte jako součet základu daně a vypočtené daně (řešeno v § 37 odst. 1 ZDPH).

Doklad vystaven pro odběratele ze zemí EU

Pojem „běžný daňový doklad“ zákon upravuje na obecnější pojem, a to „daňový doklad“.

Na daňovém dokladu vystaveném pro odběratele ze zemí Evropské unie se uvádí také sdělení „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. U dodání zboží do jiného členského státu se také uvádí odvolání na § 64 zákona o DPH, nebo článek 138 Směrnice rady 2006/112/ES.

Na časté dotazy, zda daňový doklad vystavený tuzemským plátcem musí být v českém jazyce, lze odpovědět, že takový požadavek zákon neuvádí. Pokud plátce vystaví pro obchodního partnera v zahraničí daňový doklad v cizím jazyce, může pouze správce daně požadovat jeho překlad na základě § 35 odst. 5 zákona o DPH. Text § 35 odst. 5 tedy jednoznačně připouští, že daňový doklad v cizím jazyce může být vystaven.

Plátce nemusí uvádět na daňovém dokladu sazbu daně, pokud poskytuje osvobozená plnění, například dodání zboží do jiného členského státu, osobě registrované k dani, nebo je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. Zde se jedná jak o poskytnutí služeb plátci daně s místem plnění mimo tuzemsko, tak o poskytnutí stavebních nebo montážních prací s místem plnění v tuzemsku, tj. i v případě režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění podle § 92a zákona o DPH. Příjemce plnění zase nemá povinnost doplňovat povinné údaje na daňovém dokladu, ale v daňové evidenci pro účely zákona o DPH.

Další případy povinných sdělení na daňových dokladech

Ustanovení § 19 Dodání a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropského společenství uvádí, že při dodání nového dopravního prostředku, je poskytovatel plnění povinen dle § 19 odst. 8 uvést údaj, že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje tuto skutečnost potvrzující“.

Ustanovení § 89 Zvláštní režim pro cestovní službu v odst. 9 stanoví, že při poskytnutí cestovní služby musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – cestovní služba“. Při poskytnutí cestovní služby nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky.

Zjednodušený daňový doklad

Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč.

Daňový doklad nelze vystavit jako ...