Několik poznámek k životnímu a existenčnímu minimu

Úvodem

Životní minimum je minimální společensky uznávaná hranice peněžitých příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb.

Existenční minimum je minimální hranice peněžitých příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb na úrovni přežití. Tento institut byl vedle životního minima zaveden z důvodu větší motivace pro dospělé osoby v hmotné nouzi. Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let.

Životní a existenční minimum je upraveno zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Hlavní využití životního a existenčního minima je v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Životní minimum plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálně-ochranná veličina. Životní a existenční minimum je využíváno také v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře při zjišťování nároku na dávky, které zabezpečují adresnou pomoc rodinám s dětmi ve stanovených sociálních situacích (u přídavku na dítě a porodného), zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (při stanovení výše příspěvku při pěstounské péči) a v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (jako kritérium nároku na zvýšení příspěvku na péči ve stanovených případech).

Další využití životního minima je například v soudní praxi pro stanovení alimentačních povinností nebo v případě exekucí pro stanovení nezabavitelné částky apod.

Životní a existenční minimum nezahrnují nezbytné náklady na bydlení. Ochrana v oblasti bydlení je řešena v rámci systému státní sociální podpory poskytováním příspěvku na bydlení a v systému pomoci v hmotné nouzi doplatkem na bydlení.

Životní a existenční minimum je zvyšováno nařízením vlády. Vláda je zmocněna zvyšovat částky životního a existenčního minima od 1. ledna podle skutečného vývoje spotřebitelských cen, pokud nárůst nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby přesáhne ve stanoveném rozhodném období alespoň 5 % částky životního a existenčního minima, může vláda za mimořádných okolností zvýšit také mimo termín pravidelné lednové valorizace. V pravidelném lednovém termínu byly částky životního a existenčního minima od počátku platnosti zákona č. 110/2006 Sb. upravovány pouze jednou, a to k 1. lednu 2012. V mimořádném termínu byly upraveny také jednou, a to od 1. dubna 2020 (nařízením vlády č. 61/2020 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima). Letos došlo k druhému zvýšení životního minima, a to v mimořádném termínu 1. dubna 2022, kdy nabylo účinnosti nařízení vlády č. 75/2022 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima. V rámci této mimořádné valorizace byl zohledněn skutečný nárůst příslušných spotřebitelských cen vykázaný Českým statistickým úřadem od října 2011 do září 2019 o 13,2 %.

V našem pojednání se budeme instituty životního a existenčního minima zabývat podrobněji.

Zákon o hmotné nouzi

Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, nabyl účinnosti 1. ledna 2007, nahradil zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, který byl jedním z mnoha zákonů, které byly přijaty v rámci sociální reformy po změně společenských poměrů v roce 1989. Upravuje poskytování pomoci fyzickým osobám prostřednictvím dávek k zajištění jejich základních životních podmínek. Jde o podmínky, které zabezpečují základní biologické, psychické a sociální potřeby osob v hmotné nouzi. Mezi biologické potřeby patří především zajištění odpovídající výživy, dodržování určitého denního režimu umožňujícího vedle aktivit i potřebný odpočinek a spánek, vhodného bydlení a v neposlední řadě i oblečení chránícího před nepříznivými vlivy okolí. Mezi psychické a sociální potřeby patří především zajištění soběstačnosti a ekonomické jistoty, zdraví, bezpečí, jistoty i lásky, uspokojení duchovních potřeb i učení.

Zákon o pomoci v hmotné nouzi propojuje poskytování pomoci osobám s hodnocením jejich aktivity při zvyšování příjmu vlastním přičiněním. Především jde o motivaci pro přijetí zaměstnání, a to i v případě zaměstnání hůře placeného. Zároveň využitím sociální práce vytváří podmínky pro zabezpečení individuální práce s příjemci pomoci v hmotné nouzi, a tak zajišťuje potřebné začlenění těchto osob do společnosti. Přitom vychází z principu odpovědnosti jednotlivé osoby za své sociální postavení.

Zákon o pomoci v hmotné nouzi sleduje zabránění zneužívání dávkového systému hmotné nouze. Navazuje na zákon o životním a existenčním minimu a reaguje na změnu koncepce životního minima z dvousložkového na jednosložkové, spojenou s vyjmutím nákladů spojených s úhradou bydlení. Pro stanovení živobytí osoby využívá i nově zavedeného institutu existenčního minima.

Zákon o pomoci v hmotné nouzi vychází ze Společného memoranda o sociálním začleňování (usnesení vlády č. 1241/2003). Ve Společném memorandu o sociálním začleňování vláda České republiky deklarovala mezi úkoly „vytvořit systémově nové řešení finanční pomoci (dávek sociální péče) v situaci hmotné nouze, s cílem omezení dlouhodobé závislosti na sociálních dávkách a propojení výplaty dávek s aktivizačními opatřeními na pomoc se získáním zaměstnáním, posílit personální a technickou kapacitu úřadů rozhodujících o dávkách sociální ...