Některé dopady novely DŘ na průběh daňového řízení

Mgr., Bc. JAN OLIVA, LL.M., Metodik správy daní – Finanční správa ČR 

Kontrolní postupy

Nový rok přinesl krom předsevzetí i novelizaci daňového řádu a s ním změny na poli procesních postupů při správě daní. Oblastí, které doznaly změn, je hned několik. Jedná se např. o kontrolní postupy, podání, úročení, vyměření a doměření, placení daní a některé další.

Z kontrolních postupů se největší změny týkají daňové kontroly a postupu k odstranění pochybností. V této části se mění i systematika daňového řádu, došlo k reorganizaci Hlavy II (Řízení a další postupy) daňového řádu. Celý její díl druhý, který se dříve nazýval Postupy při správě daní, je nyní rozdělen do dvou samostatných dílů, a sice Vyhledávací postupy (pod tento druh postupů jsou zařazeny vyhledávací činnost, vysvětlení a místní šetření) a již výše zmíněné Kontrolní postupy. Těch se dotkly změny především v praktické rovině.

Daňová kontrola

Pokud jde o daňovou kontrolu, ta je po novele upravena v šesti paragrafech oproti předchozím čtyřem. Paradoxně přes zvýšení počtu paragrafů došlo obsahově ke zjednodušení tohoto kontrolního postupu. Jedná se především o změnu ve způsobu zahájení a ukončení daňové kontroly, koneckonců samotný průběh procesně nijak podrobně upraven není a nebyl, a to i přestože se jedná o nejdelší část.

Podle dosavadní právní úpravy se daňová kontrola zahajovala až prvním úkonem ve věci, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly a při kterém správce daně začne prověřovat daňové skutečnosti. Typicky to bylo vyžádáním si konkrétních materiálů souvisejících s předmětem kontroly od daňového subjektu při ústním jednání. Správce daně tedy musel skutečně, ale i formálně, začít prověřovat relevantní okolnosti ve vztahu k předmětu daňové kontroly. Přirozeně díky své účasti o tom daňový subjekt musel vždy vědět, a zároveň byla potřeba jeho součinnost. Pokud zahájení daňové kontroly nebyla ze strany daňového subjektu umožněna (třeba jen jeho pasivitou), musel být správcem daně vyzván k umožnění zahájení daňové kontroly, což představovalo procesní zátěž jak pro správce daně, tak pro daňový subjekt, a stále to neznamenalo jistotu zahájení daňové kontroly.

Ukončení daňové kontroly bylo také zbytečně procesně komplikované. Po vydání výsledku kontrolního zjištění, tj. prvního uceleného názoru správce daně ve věci, měl daňový subjekt právo toto zjištění rozporovat. Správce daně musel vzít toto vyjádření v potaz a vypořádat se s ním (buď ho uznat a změnit výsledek, pokračovat prováděním navrhnutých důkazů, nebo zdůvodnit, proč vyjádření nemůže mít vliv na výsledek). Poté bylo přistoupeno k projednání zprávy o daňové kontrole a jejím podpisem byla daňová kontrola ukončena. Ani to ovšem nebylo v praxi tak jednoduché, krom častého nesouhlasu ohledně výsledku daňové kontroly bylo kamenem úrazu i to, co si představit pod pojmem ‚projednat‘. Nově se zákonodárce proto pokusil především tyto dvě části zjednodušit.

Zahájení daňové kontroly

Daňová kontrola se po novele zahajuje už pouhým doručením oznámení o jejím zahájení, v němž je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly. Úprava těchto dvou pojmů zůstala nezměněna; předmětem je jednotlivá daň a zdaňovací období, rozsahem např. plnění vůči konkrétnímu dodavateli nebo převodní ceny. K předmětnému oznámení může dojít korespondenčně, zároveň ovšem není vyloučeno předání oznámení až při prvním jednání ve věci daňové kontroly. Zahájení by stále měla předcházet domluva správce daně s daňovým subjektem ohledně osobního setkání, může však nadále docházet k neohlášeným daňovým kontrolám na místě, což bylo v souladu i s předchozí verzí daňového řádu. Pro chybějící nutnost součinnosti daňového subjektu dochází tímto postupem přirozeně ke zrušení výzvy k umožnění zahájení daňové kontroly, stejně tak již chybí ...