Neomluvená absence zaměstnance

V našem dnešním článku se zabýváme problematikou dodržování předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci neboli pracovní kázní na pracovišti a problémy vznikajícími z porušování pracovní kázně. Podíváme se však na ni z několika úhlů pohledu. Předně, kdy se jedná o neplacené volno a kdy o absenci a dále si vysvětlíme, jak hodnotit porušování pracovní kázně.

Úvodem

Pracovní kázeň je základním předpokladem úspěšného plnění úkolů každého zaměstnavatele. Vedle běžného výchovného působení směřujícího k předcházení porušování pracovní kázně, stanoví zákoník práce opatření, která by měla být použita vůči těm, kdo pracovní kázeň porušují.

I.   Neplacené volno a absence

Neplacené volno

Neplacené volno není porušením pracovní kázně. Jeho rozbor zde uvádíme z důvodu odlišení neplaceného volna od neomluvené absence zejména z toho důvodu, že je mezi nimi v praxi slabá hranice.

Zaměstnavatel však může poskytnout zaměstnanci v odůvodněných případech další pracovní volno, popřípadě mu může poskytnout pracovní volno i z jiných vážných důvodů, zejména k zařízení důležitých osobních, rodinných nebo majetkových záležitostí, které nelze vyřídit mimo pracovní dobu. S ohledem na liberální charakter právní úpravy zákoníku práce není tato možnost výslovně upravena, jde principiálně o otázku smluvní volnosti zaměstnavatele a zaměstnance. Jde o zásadu „co není zakázáno, je dovoleno“, která je základním principem Ústavy a Listiny základních práv a svobod a je převedena do nyní platného zákoníku práce, posiluje obecně liberalizaci pracovněprávní úpravy a umožňuje rozšíření smluvní volnosti smluvních stran, podobně jako je tomu v občanském zákoníku. Zákoník práce předpokládá, že smluvní strany si mohou vzájemná práva a povinnosti upravovat odchylně od zákonných ustanovení, a to nejen v kolektivních smlouvách a ve vnitřních předpisech, ale i v individuálních smlouvách. Toto ustanovení se pak v praxi nejčastěji využívá při sjednání tzv. neplaceného volna.

Aby neplacené volno bylo překážkou v práci, tak si ale musí zaměstnanec se zaměstnavatelem dobu jeho trvání dohodnout. Poskytnutí neplaceného volna si samozřejmě nemůže zaměstnanec na zaměstnavateli vynutit, ale zákoník práce je veden obecnou zásadou dobrých mravů a z ní vyplývá, že i zaměstnavatel by měl přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance a v odůvodněných případech mu volno poskytnout.

Neomluvená absence

Neomluvenou absenci, resp. nepřítomnost v práci zákoník práce nepojmenovává, jde o exces, o porušení povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Podle § 348 odst. 3 ZP platí, že zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací. To neplatí, jestliže u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí. Podle konstantní judikatury platí, že zákoník práce rozlišuje z hlediska intenzity porušení předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci neboli porušení pracovní kázně [§ 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) ZP] mezi porušením předpisů zvlášť hrubým způsobem, závažným porušením předpisů a méně závažným porušením předpisů. Nižší stupeň než méně závažné porušení předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zákoník práce neupravuje, každé tzv. porušení pracovní kázně a tedy každá neomluvená absence je vždy minimálně méně závažným porušením předpisů ...