Nepřiměřená délka daňového řízení

Nepřiměřená délka řízení je nesprávným úředním postupem, kterého se může dopustit stát při výkonu veřejné moci a za který náleží poškozenému účastníku řízení odškodnění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Stát tedy odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, fyzické nebo právnické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona nebo orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy v přenesené působnosti. Jak již bylo uvedeno výše, nesprávným úředním postupem je mj. porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. V případě, že není v zákoně stanovena pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádná lhůta, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Vedle škody vzniklé z nesprávného úředního postupu je stát povinen poskytnout i přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Ta se poskytuje v penězích v případě, že nemajetkovou újmu nebylo možné odčinit jinak a samotné konstatování porušení práva ze strany státu jako škůdce se jeví jako nedostatečné. V případě stanovení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky správního řízení se potom přihlíží k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda poškozený využil všech dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Přihlíží se i k postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného a dalším okolnostem každého jednotlivého případu.

Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je součástí práva na spravedlivý proces a jako takové je zakotveno nejen ve vnitrostátní právní úpravě (článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale vyplývá rovněž z mezinárodní úpravy závazné pro Českou republiku (článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen „Úmluva“).

Ke sjednocení rozhodovací praxe ve věci posuzování přiměřenosti délky řízení a určování výše zadostiučinění bylo zpracováno Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“). Navazuje na vnitrostátní úpravu zadostiučinění za ...