Daňové subjekty obvykle chápou, že státní orgány mají právo jejich daňové povinnosti zkontrolovat. V některých případech se však stane, že finanční úřad svojí prověřovací činností přesáhne limity dané mu právními předpisy. Zajímavým otázkám z této oblasti je věnován následující příspěvek.
Místní šetření nebo daňová kontrola?
I. Formy kontaktu s finančním úřadem
Nejčastějšími formami kontaktu s finančním úřadem při prověřování povinností daňových subjektů mohou být:
- neformální kontakt
- místní šetření
- postup k odstranění pochybností
- daňová kontrola
I.1 Neformální kontakt s finančním úřadem (e-mail, telefon, sms)
Neformální kontakty ze strany správce daně nejsou v platných předpisech definovány a daňový subjekt neriskuje sankce, pokud jim nevyhoví.
Příklad:
Správce daně vyzve firmu ABC, s. r. o. e-mailem, aby mu do tří dnů předložila doklady k právě podanému daňovému přiznání k DPH za leden. Firma není povinna nijak reagovat, e-mail (ale např. i telefon, sms apod.) nejsou oficiální kanály, kterými by bylo možno ukládat nějaké povinnosti.
Příklad:
Pan Novák podal na finanční úřad daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, které zapomněl podepsat. Z finančního úřadu mu telefonovali, aby tuto chybu přišel odstranit. Z právního hlediska není pan Novák povinen na telefonickou výzvu reagovat, stejně tak jako jsme popsali v předcházejícím příkladu, v tomto případě však zřejmě bude chtít správci daně vyhovět (např. zejména v případě, kdy by mu z daňového přiznání vyplýval přeplatek na dani, který by chtěl rychle vrátit). Pokud nezareaguje, finanční úřad ho vyzve písemně, neboť nemůže nechat daňové přiznání bez podpisu.
Telefonické rozhovory se správcem daně a porušení mlčenlivosti
Telefonické kontakty s pracovníky správce daně jsou běžnou formou komunikace. Daňový poplatník telefonující ohledně své daňové povinnosti touto formou nic neriskuje, o svých daních může hovořit, s kým chce. Ze strany správce daně je však tento způsob na hraně zákona (a někdy i za ní), neboť je dle daňového řádu povinen zachovávat mlčenlivost.
Příklad:
Na finanční úřad zavolá reportér z televize zabývající se daňovou kauzou firmy XYZ s tím, že má od představitelů zmíněné firmy informace, že finanční úřad postupoval při jejich kontrole šikanózním způsobem a chce znát vyjádření správce daně. Z finančního úřadu se však vyjádřit nemohou, neboť jsou vázání povinnou mlčenlivostí a za její porušení odpovědným pracovníkům hrozí pokuta do výše 500 000 Kč.
Příklad:
Z finančního úřadu volají paní Janáčkové, že k daňovému přiznání k dani z příjmů fyzických osob nepřiložila potvrzení o studiu svého dítěte Petra Janáčka, na které uplatňuje daňový odečet. Většinou z takového rozhovoru nevzniknou žádné problémy, nicméně se zde pracovníci správce daně ne vždy musí vejít do požadavků právních předpisů. Telefon, na který volají, jim mohl vzít kdokoli a oni (bez porušení zákonné mlčelivosti) mohou hovořit pouze s paní Janáčkovou, případně s někým, kdo má od ní na finančním úřadě uloženu plnou moc. Pracovník správce daně tak riskuje porušení zákonné mlčenlivosti, protože i v případě, kdy se mu druhá strana do telefonu představí jako paní Janáčková, nemá si to správce daně možnost ověřit.
II. Místní šetření
Místní šetření je jednou z forem tzv. „vyhledávací činnosti“ správce daně. Správce daně může pořizovat obrazový nebo zvukový záznam o skutečnostech dokumentujících průběh úkonu, o čemž předem uvědomí osoby, které se tohoto úkonu účastní.
Příklad:
Finanční úřad může provést zvukovou nahrávku či videonahrávku v rámci místního šetření (ale i při kontrole nebo postupu k odstranění pochybností). Jak ale postupovat v případě, kdy by chtěl nahrávku provést sám prověřovaný daňový subjekt? Může nahrávat až po předchozím souhlasu správce daně?
Pokud by finanční úřad podmiňoval nahrávku jednání svým souhlasem, nepostupoval by správně. Nahrávku je možno provést bez ohledu na to, zda pracovníci finančního úřadu souhlasí či nikoli.
II.1 Dokumenty vyžadované správcem daně a jejich forma
Správce daně může provést nebo si vyžádat z účetních záznamů nebo jiných informací výpis nebo kopii, a to i na technických nosičích dat.
Výše uvedené oprávnění si některé finanční úřady vykládají tak, že mají právo určit daňovému subjektu i formát, ve kterém má elektronický výpis z účetnictví provést (např. ve formátu doc nebo docx = Word, xls, xlsx = Excel apod.). Takové oprávnění však daňový řád správci daně nedává. Elektronická podoba je tedy i např. formát „obrázků“ – např. tiff, png. jpg apod.
II.2 Přístup správce daně do účetního software
V rozsahu nezbytném k prověření údajů na technických nosičích dat má správce daně právo na informace o používaných programech výpočetní techniky a může využívat programové vybavení, ve kterém byly informace pořízeny.
Zde obvykle nebývají kontrolní pracovníci příliš aktivní. Jen málokdy se stane, že by projevili zájem sednout si k počítači daňového subjektu a samostatně pracovat s jeho účetním software. Riskovali by totiž případné spory o tom, že třeba neodborným zásahem něco smazali či pozměnili. Stejně tak by byl těžko splnitelný případný požadavek na poskytnutí instalačních médií účetního software správci daně k nainstalování do jeho počítače – to by zřejmě kolidovalo s autorskými právy, neboť firmy mají obvykle zakoupen příslušný počet licencí pro omezený počet uživatelů.
II.3 Zapůjčení dokladů správci daně
Osoby, u nichž je místní šetření prováděno, jsou povinny zapůjčit správci daně jím vyžádané doklady a další věci nezbytné pro správu daní i mimo své prostory.
Zapůjčení dokladů a jiných věcí nebo odebrání vzorků potvrdí správce daně při jejich převzetí nebo odebrání. Převzaté doklady a další věci nebo odebrané vzorky vrátí správce daně osobě, od které je převzal, nejpozději do 30 dnů.
Příklad:
Pan Novák zapůjčil správci daně originály přijatých faktur. Má nárok je do 30 dnů dostat zpět. Pokud by tato lhůta finančnímu úřadu nestačila, nemůže si ji sám od sebe prodloužit. Ve zvlášť složitých případech (zejména je-li nutno zapůjčené doklady a další věci nebo odebrané vzorky podrobit vnější expertize, může tuto lhůtu prodloužit nejblíže nadřízený správce daně), pro finanční úřad je to Odvolací finanční ředitelství v Brně. Pokud důvody pro zapůjčení trvají, může být tato lhůta z důležitých důvodů prodlužována opakovaně.
II.4 Důkazy získané při místním šetření
Důkazy může správce daně při místním šetření vyhledávat a zajišťovat, nesmí je však hodnotit.
Příklad:
Firma NNN, a. s. vykázala v daňovém přiznání nadměrný odpočet DPH. Finanční úřad si nechal předložit při místním šetření faktury, které nadměrný odpočet způsobily, a prohlásil, že fakturu č. 1 a č. 15 neuznává a nárok na odpočet DPH z nich nelze uznat.
Takový postup by nebyl správný – při místním šetření si správce daně faktury mohl opatřit, jejich neuznání by však již znamenalo jejich hodnocení. Pokud o jejich správnosti má správce daně pochybnosti, měl by zahájit postup k odstranění pochybností nebo daňovou kontrolu.
II.5 Místní šetření nebo daňová kontrola?
Někdy se stane, že finanční úřad přijde na místní šetření, přičemž rozsah jeho požadavků je tak široký, že v podstatě jde o daňovou kontrolu. Takový přístup však není v pořádku.
Ze své povahy totiž místní šetření nemá být rozsáhlou činností. Pokud však správce daně přesto v rámci místního šetření požaduje např. kompletní účetnictví za zdaňovací období, je namístě uvažovat o tom, zda nešlo o nezákonný zásah správce daně.
Praktický význam výše uvedeného spočívá ve skutečnosti, že pokud by již „první návštěva“ finančního úřadu byla daňovou kontrolou, pak má finanční úřad do budoucna mnohem těsnější mantinely pro možnost zopakovat kontrolu stejné daně a stejného období. Pokud naopak „první návštěva“ je skutečně místním šetřením, pak správci daně nebrání nic tomu později tytéž obchodní operace podrobit daňové kontrole.
II.5.1 Může finanční úřad znovu prověřovat doklady, které už jednou uznal při místním šetření či postupu k odstranění pochybností?
V praxi občas nastává situace, kdy správce daně prověřuje při místním šetření či postupu k odstranění pochybností určitý doklad a neshledá na něm žádné závady. O několik roků později pak zahájí daňovou kontrolu a tentýž doklad neuzná. Je takovýto postup v souladu se zákonem?
Z judikatury
Následující dva rozsudky z dílny Nejvyššího správního soudu daňové subjekty příliš nepotěší. Akceptují totiž jako legální neuznání dokladu při kontrole v případě, kdy při dřívějším místním šetření „prošel bez závad“. I když se první z nich týká již zrušeného zákona o správě daní a poplatků („ZSDP“), jeho využití je obdobné i v podmínkách daňového řádu.
Je třeba však zdůraznit, že zmíněná situace může nastat při kontrole po místním šetření či po postupu k odstranění pochybností. Pokud by však šlo o opakovanou kontrolu, zde jsou pravidla daňového řádu přísnější.
Daňovou kontrolu, která se týká skutečností, které již byly v souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány, je možné opakovat pouze tehdy, pokud
- správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v původní daňové kontrole a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá nově zjištěným skutečnostem nebo důkazům, nebo
- daňový subjekt učiní úkon, kterým mění svá dosavadní tvrzení (např. podá dodatečné daňové přiznání); takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá změně dosavadního tvrzení daňového subjektu.
Správce daně je povinen důvody pro opakování daňové kontroly uvést v oznámení o zahájení nebo o změně rozsahu daňové kontroly.
Pozn. V prvním rozsudku soud hovoří o daňovém řádu, resp. „d. ř.“, je jím však myšlen ZSDP.
1. Zákonnost kontroly dokumentu, který byl již dříve prověřován v rámci místního šetření (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. června 2016 čj. 5 Afs 2/2015 – 76)
„Stěžovatelka namítala, že odvoláním a následně i žalobou napadená rozhodnutí celního úřadu a žalovaného byla vydána po nepřípustné ...
Souhlas s využíváním cookies
Vlastní nastavení cookies