Novela daňového řádu

Ve Sbírce zákonů byla 26. 6. 2020 zveřejněna obsáhlá a dlouho očekávaná novela č. 283/2020 Sb. k daňovému řádu, jejíž účinnost je stanovena na 1. 1. 2021.

Schvalování novely provázely bouřlivé diskuse jak v Poslanecké sněmovně, tak v mediálním prostoru. Původní návrh novely byl již v srpnu 2019 (viz Sněmovní tisk č. 580) předložen Sněmovně, která jej nejprve v únoru 2020 schválila, ale po vrácení návrhu Senátem jej při opětovném hlasování v dubnu 2020 už nepřijala. Téměř vzápětí však vláda do Poslanecké sněmovny předložila přepracovaný návrh novely (viz Sněmovní tisk č. 841), který vzhledem k vypuštění dřívějších kritizovaných bodů Sněmovna v květnu 2020 odsouhlasila již v prvním čtení a v červnu 2020 jej také schválil Senát a podepsal prezident.

Podstata a cíl novely

Těžištěm novely zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jako „DŘ“), je podle důvodové zprávy podpora elektronizace správy daní, zjednodušení kontrolních postupů, revize sankčního systému a úprava vracení daňového odpočtu.

V článku si shrneme nejzajímavější změny ve zmíněných čtyřech oblastech této novely a stručně si připomeneme některé kritické připomínky k původnímu návrhu.

Elektronizace správy daní

Po zavedení základních způsobů elektronické komunikace daňového subjektu se správcem daně formou datové schránky nebo opatřením zasílaného dokumentu uznávaným elektronickým podpisem rozšiřuje novela tyto možnosti v § 71 odst. 1 DŘ o další způsoby elektronické komunikace, tzn. komunikace s využitím daňové informační schránky nebo založené na elektronické identifikaci, tj. podle jednoznačného ověření identity fyzické osoby prostřednictvím Národní identitní autority.

Nejčastěji zmiňovaným přínosem nové legislativní úpravy daňového řádu je však umožnění vzniku tzv. on-line finančního úřadu v podobě plánované platformy MOJE daně tj. MOderní a JEdnoduché daně. Novela obsahuje nové znění § 69 až § 69b DŘ věnující se již existující daňové informační schránce, která bude základem budoucího on-line portálu MOJE daně, a významně rozšiřující její využitelnost daňovými subjekty v praxi. Ty tak budou moci od správce daně nejen získávat informace shromážděné ve spisu a na osobním daňovém účtu, ale nově také vybrané informace o svých právech a daňových povinnostech. Navíc jim bude umožněno prostřednictvím této schránky činit podání s využitím informací, které o nich správci daně zpracovávají, tzn., podání budou již ze strany správce daně předvyplněna vybranými údaji o daňovém subjektu.

Tyto možnosti rozhodně zjednoduší komunikaci a sníží administrativní a časovou zátěž daňových subjektů i správců daně, což je jistě pozitivní krok. Poměrně značným nedostatkem v této oblasti však je přetrvávající omezená nebo zcela chybějící technická vybavenost některých správců daně, v jejímž důsledku nebudou moci některé daňové subjekty výhody daňové informační schránky využívat buď vůbec, nebo jen v limitovaném rozsahu. ...