Odstupné pro manažera při skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce po jeho předchozím odvolání z funkce

Je to již dlouho, co nám z českého pracovního práva zmizela možnost, resp. povinnost, obsazovat pracovní místa tzv. vedoucích zaměstnanců jmenováním. Mám zejména na mysli klasický soukromý sektor, různá s. r. o., akciovky apod. Přesto v praxi i nadále funguje možno říci určité duální smluvní ujednání, kdy je ve smlouvě sjednána možnost vedoucího zaměstnance z funkce odvolat, pokud se současně – to je právě ona dualita – sjedná právo zaměstnance na funkci rezignovat. Je to ovšem dosti pokrytecké, neb v praxi jsem ve 100 % takových případů řešil odvolání z funkce, z teplé židle manažera se nikomu moc jistě dobrovolně odcházeti nechce...

Zaznamenal jsem v této souvislosti zajímavý judikát vrcholného českého soudu (dále i jen „NS“), který si níže rozebereme, kauza pochází skutkově ovšem již z roku 2011, právní myšlenky z judikátu jsou dobře použitelné i v současnosti, neb právní úprava je beze změny.

Identifikace judikátu

Rozsudek NS je datován dnem 27. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1548/2018 a jedná se o rozhodnutí tzv. kasační, kdy NS ruší předchozí rozhodnutí a kauzu vrací zpět…

V právní kauze J. H., proti žalované FUTURA, a. s., o zaplacení částky 417 276 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 235/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2017 č. j. 62 Co 106/2017-220, NS rozhodl takto:Rozsudek městského soudu se v části, v níž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2016 č. j. 21 C 235/2014-152 v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 68 778 Kč změněn tak, že žalovaná je povinna tuto částku žalobci zaplatit, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Skutkové okolnosti kauzy, rozsudek soudu prvého stupně

Žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 23. 12. 2013 (poznámka autora – a je to tady zase!!, v každém příspěvku kritizuji zoufalou délku soudního řízení, zde se tedy kauza táhne již od roku 2011, resp. 2013 a je, jak vidno, znovu na počátku..., neskutečné, v čem je problém? Přece v takové kauze řeším pár listin, pár svědků, kontrolu výpočtu nároku, provedu právní zhodnocení a finito, ne??) a doplněnou podáními ze dne 30. 10. 2014 a 29. 9. 2015 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 417 276 Kč s úroky z prodlení, které v žalobě specifikoval. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalované, která „je vydavatelem celostátního, levicově zaměřeného deníku spojeného s KSČM, s názvem XY“, byl zaměstnán od 1. 4. 2011 a od 1. 5. 2011 byl jmenován do funkce zástupce šéfredaktora citovaného deníku. Ke dni 16. 9. 2011 byl z této funkce odvolán a dne 11. 11. 2011 mu bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, jehož platnost žalobce napadl žalobou u soudu, a sdělil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání.

Dne 25. 10. 2012 dala žalovaná žalobci „v souladu se zákonem“ platnou výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, „tedy pro nadbytečnost“. Vzhledem k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2013 č. j. 17 C 263/2011-96, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2015 č. j. 23 Co 373/2013-180, shledáno neplatným, požaduje žalobce po žalované náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru z období od října 2011 do prosince 2012 ve výši 22 926 Kč měsíčně a zároveň se domáhá zaplacení odstupného ve výši trojnásobku měsíční mzdy (tj. 68 778 Kč), neboť „pozice zástupce šéfredaktora, na které pracoval, byla zrušena“.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. 12. 2016 č. j. 21 C 235/2014-152 žalobu o zaplacení 74 790 Kč s úroky z prodlení zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 81 011,52 Kč k rukám „advokátky žalobce“. Soud prvního ...