Úvod
Problematika správného posouzení technického zhodnocení a oprav patří neustále k velkým daňovým problémům, protože má přímý vliv na základ daně z příjmů, a to jak u právnických, tak i fyzických osob.
Zatímco výdaje (náklady) na opravy lze zahrnout do výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů přímo bez ohledu na jejich výši, u výdajů (nákladů) na technické zhodnocení, pokud přesáhnou částku 40 000 Kč, tak lze učinit až prostřednictvím daňových odpisů.
Definice základních pojmů
Při rozhodování o tom, zda se bude jednat o technické zhodnocení či pouze o opravu či jen údržbu, je nutno vycházet z vymezení těchto pojmů v daňových a účetních předpisech.
Opravou se podle § 47 odst. 2 vyhlášky č. 500/2002 Sb. odstraňují účinky částečného opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího stavu, přičemž uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení.
Poznámka
V této souvislosti je třeba uvést, že se jedná pouze „o odstranění částečného fyzického opotřebení nebo poškození. Úplné fyzické opotřebení by znamenalo již zánik majetku a pořízení majetku nového. Opravou však není náprava morálního opotřebení, neboť takové opotřebení není uvedeno v definici oprav. Morální opotřebení dlouhodobého majetku vzniká důsledkem technického a technologického vývoje, daný dlouhodobý majetek zastarává a tím ztrácí svoji hodnotu.“ (PhDr. Milan Skála: Zvláštnosti zdaňování nemovitých věcí, Wolters Kluwer 2015, str. 121)
Údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady. Udržování je daňově uznatelným výdajem (nákladem) stejně jako oprava. Na udržování však nemůže být, na rozdíl od oprav hmotného majetku, tvořena rezerva podle zákona o rezervách.
Technické zhodnocení pak vymezují jednak
- účetní předpisy, a to v § 47 odst. 4 vyhlášky č. 500/2002 Sb. jako „zásahy do majetku uvedeného do užívání, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů, nebo rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku, včetně nástaveb, přístaveb a stavebních úprav, pokud vynaložené náklady dosáhnou ocenění určeného účetní jednotkou pro vykazování jednotlivého majetku v položkách „B.I. Dlouhodobý nehmotný majetek“ a „B.II.2 Hmotné movité věci a jejich soubory“ nebo v případě majetku vykazovaného v položce „B.II.1.2. Stavby“ dosáhnou vynaložené náklady významné hodnoty ve vztahu k pořizovací ceně nebo reprodukční pořizovací ceně jednotlivé stavby. Pokud je stavba oceněna podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona, pak účetní jednotka postupuje při určení hranice významnosti přiměřeně. Náklady vynaloženými na technické zhodnocení se rozumí souhrn nákladů na dokončené zásahy do jednotlivého dlouhodobého majetku za účetní období a jednak
- předpisy daňové – ty definují technické zhodnocení v ZDP v § 33 jako výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební ...
Související předpisy SZČR
- 586/1992 Sb. Zákon o daních z příjmů
- 197/1998 Sb. Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) - (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)
- 249/2014 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů