Organizace firmy

Úvod

Tímto článkem zahajujeme malý seriál několika příspěvků věnovaných zejména začínajícím podnikatelům, popřípadě podnikatelům, kteří zvažují možnou inovaci firmy, její nové uspořádání, růst a rozvoj. V tomto malém seriálu několika článků se zabýváme možnou výstavbou firmy, jejími právními formami, inovacemi či systémy řízení. Zahajující část se zabývá možnou organizací firmy, jejím organizačním typům, strukturám, organizačním útvarům a jejich uspořádání, charakteristickým znakům a organizačním normám. Článek má následující strukturu:

1. Pojem organizace

2. Formální a neformální organizace

3. Organizační útvary

4. Typy organizací

5. Hierarchie organizace

    5.1  Funkcionální typ

    5.2  Divizionální typ

    5.3  Maticový typ

6. Organizační normy

Zatímco různé organizační struktury vykazují shodné rysy, samotné organizace se časem mění.

1 Pojem organizace

Pod slovem organizace rozeznáváme dva pojmy:

1. organizace ve smyslu právním,
2. organizace chápaná jako míra uspořádání systému (jako stupeň organizovanosti).

a) Organizace ve smyslu právním

Tato organizace znamená určitou skupinu lidí spjatou společným cílem, určitým způsobem uspořádanou, celek právně vymezený s určitou dávkou samostatnosti.

V zákoně o obchodních korporacích a dalších zákonech jsou vymezeny možné typy podnikatelských aktivit, v obecném slova smyslu je pak možné pod tento pojem zahrnovat i například nadace, tělovýchovné jednoty, spolky, popřípadě i společnost jako takovou, či stát apod. Organizace v tomto slova smyslu je prakticky výsledkem procesu organizování, je to vnější forma určitým způsobem vymezených vztahů a definovaných vazeb.

b) Organizace chápaná jako míra uspořádání systému (jako stupeň organizovanosti)

V tomto slova smyslu je organizace stupeň vazeb mezi jednotlivými prvky systému, jejich vzájemná koordinace, výraz stupně uspořádání prvků systému. Organizace jako míra uspořádání vyjadřuje, zda a nakolik všechny prvky systému směřují ke stejnému cíli, zda vzájemné závislosti jsou takové, že dosažení cíle podporují, nebo znesnadňují.

V tomto druhém slova smyslu (a jím se budeme dále zabývat) tedy obecná část teorie řízení vychází ze základů kybernetiky, z teorie systémů.

Jestliže mezi prvky systému nejsou žádné vztahy a vazby, jedná se o neorganizovaný soubor.

U neorganizovaného souboru nemůžeme přesně určit jeho chování, nemůžeme tento systém dobře řídit.

Proto je nutné prvky nejprve formovat do určitých vazeb, definovat tyto vazby, systémy s nízkou organizovaností je nutné nejprve zdokonalit, chceme-li je vůbec řídit. Je nutné nejprve organizaci vytvořit a v závislosti na měnících se podmínkách ji neustále přizpůsobovat těmto podmínkám, tzn. organizaci neustále vylepšovat.

Organizační systém je pak soustava přesně daných pravidel, jak se mají prvky systému chovat, jak mají reagovat na vstupní podněty, jaká soustava cílů od osobního až po globální je stanovena, jaké výhody bude mít jejich plnění, jaké sankce budou následovat v případě jejich neplnění.

Základními prvky organizovaného systému jsou lidé a výrobní (finanční, přírodní apod.) prostředky, souhrnně řečeno zdroje. Jestliže manažer správně naplánoval možné cíle, nemusí mít úspěch, pokud se mu nepodaří tyto zdroje uspořádat (zorganizovat) tak, aby dosažení těchto cílů bylo reálné.

Kromě technických vazeb mezi výrobními prostředky (stroji) vznikají ve výrobním procesu ještě tzv. smíšené vazby, vazby mezi výrobními prostředky a lidmi.

Úkolem řídících pracovníků je zabezpečit racionální, prostorové a časové spojení osobních i věcných prvků činnosti tak, aby všechny složky měly dostatek informací, materiálu a pomůcek pro svou činnost, informace i meziprodukty se odevzdávaly včas a aby reakce systému byla jednoznačná.

Příkladem absolutně organizovaného systému je automat, jsou-li však v systému lidé, ani sebevíce organizovaný systém nemůže prokazovat vždy stejnou reakci. Právě proto, že manažer vykonává svou funkci prostřednictvím jiných lidí, je jeho prvořadou povinností i zájmem věnovat právě vazbám mezi lidmi náležitou pozornost. Tyto vazby mohou být dvojího rázu, hovoříme o formální a neformální stránce organizace.

2 Formální a neformální organizace

a) Formální stránka organizace

Formální stránka organizace je základem každé organizace. Tvoří ji soubor řádů, předpisů, pravidel, směrnic (včetně obecně platných zákonů), kterými se lidé v dané organizaci řídí a které upravují způsoby jejich chování.