Pod pojmem nestátní neziskové organizace budeme nadále rozumět organizace, které nebyly zřízeny za účelem podnikání a vedou účetnictví v souladu s vyhláškou č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, a nebo v souladu s vyhláškou č. 325/2015 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které vedou jednoduché účetnictví. Mezi tyto organizace patří zejména spolky, nadace, nadační fondy, ústavy, obecně prospěšné společnosti, církve a náboženské společnosti, honební společenstva, školské právnické osoby, zájmová sdružení právnických osob, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, veřejné výzkumné instituce, veřejné vysoké školy, politické strany a politická hnutí.
O hlavní a vedlejší činnosti se v souvislosti s fungováním neziskových organizací mluví hodně. Definice hlavní a vedlejší činnosti a současně i věcná náplň hlavní a vedlejší činnosti vychází z několika právních předpisů. Jedná se zejména o
- základní předpisy, kterými se řídí vznik, trvání i zánik konkrétních neziskových organizací, zejména se jedná o
- zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění
- zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění k 31. 12. 2013
- zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, v platném znění
- zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v platném znění
- zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, v platném znění
- zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, v platném znění
- zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění
- zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, v platném znění
- obecné předpisy upravující podnikání
- účetní předpisy, zejména výše zmíněné prováděcí vyhlášky, tj.
- daňové předpisy, zejména zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění.
V těchto právních předpisech je více či méně rozdělení činností neziskové organizace na hlavní a vedlejší činnost řešeno, i když ne vždy se používají tyto pojmy. Pojmy hlavní a vedlejší činnost se v praxi ustálily, i když pro činnost vedlejší používají předpisy i jiné výrazy. Naprosto rovnocenným pojmem je činnost hospodářská, který používají účetní předpisy.
1. Základní principy
Pro účely finančního výkaznictví, pro účely daně z příjmů i pro další účely (např. evidence tržeb) musí nezisková organizace svoje činnosti identifikovat, tedy rozhodnout o tom, jaké činnosti vlastně provádí, a dále musí činnosti správně klasifikovat, tedy u každé rozhodnout, zda jde o činnost hlavní nebo vedlejší. Při tomto rozhodování musí respektovat výše uvedené právní předpisy.
Ze základních právních předpisů, podle kterých neziskové organizace vznikají, fungují i zanikají, jednoznačně vyplývá, že hlavní činností organizací může být vždy pouze činnost, která přispívá k dosažení účelu (používá se též pojem poslání), tedy k dosažení toho, kvůli čemu byla organizace založena či zřízena. Účel organizace definuje při svém založení či zřízení ve svém zakládacím nebo zřizovacím dokumentu, což může být nadační listina u nadace, zakládací listina u ústavu nebo třeba stanovy u spolku. Každá nezisková organizace má svůj zakládací či zřizovací dokument, který se mezi jednotlivými druhy organizací i organizacemi jednotlivě může lišit.
Účel je u organizací, které se zapisují do veřejného rejstříku, povinně zveřejňovaným údajem. Do veřejného rejstříku se zapisují zejména následující nestátní neziskové organizace:
- spolky, pobočné spolky, svazy, komory,….
- obecně prospěšné společnosti
- ústavy
- nadace, nadační fondy (společně též fundace)
- zájmová sdružení právnických osob
- odborové organizace, organizace zaměstnavatelů
- společenství vlastníků jednotek.
Tedy pokud výše uvedenou organizaci vyhledáte ve veřejném rejstříku, který je k dispozici na webu justice.cz, účel tam vždy naleznete. Pokud byste tam účel nenašli, může to být tím, že organizace (zejména spolek) účel ještě nedoplnila, i když tak v souladu s občanským zákoníkem měla učinit do 31. 12. 2016. V tuto chvíli tedy taková organizace porušuje zákon.
Ve svém zakládacím nebo jiném statutárním dokumentu organizace většinou též uvádí, jaké hlavní činnosti s cílem plnit svůj účel vykonává. V zásadě může organizace s cílem plnit svůj účel provádět jakékoliv činnosti, i když z diskusí v odborných kruzích vyplývá, že například nákup a prodej zboží nemůže nikdy sloužit k plnění účelu a nemůže tedy jít o hlavní činnost. Žádný zákon tuto skutečnost tímto způsobem neuvádí, nicméně dovozuje se z existující právní úpravy.
Ve svém zakládacím dokumentu organizace též často uvádí, zda vykonává i činnosti vedlejší a případně je blíže specifikuje. S ohledem na to, že k vedlejším činnostem je často potřeba živnostenský list, může specifikaci vedlejších činností organizace omezit na vyjádření, že jde o „výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“.
2. Hlavní a vedlejší činnost v základních právních předpisech
V některých základních právních předpisech není hlavní a vedlejší činnost řešena, ale v některých jsou zase jasně stanovená pravidla pro klasifikaci činností nebo jejich účtování či vykazování. Úprava hlavní a vedlejší činnosti je zejména u následujících organizací.
2.1. Spolek
Spolky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Ten v § 217 limituje provádění podnikatelských činností v hlavní činnosti a upravuje vedlejší hospodářskou činnost následovně:
- „Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže.
- Vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku.“
Spolek tedy může podnikat, ale pouze v rámci činnosti vedlejší. Kromě podnikání spolek nesmí v hlavní činnosti vykonávat ani jinou výdělečnou činnost. Nicméně pojem jiná výdělečná činnost není v českých právních předpisech nikde definován. Proto odborníci spekulují, jaké činnosti by mohly pod jinou výdělečnou činnost spadat. Jako příklad jiné výdělečné činnosti se uvádí nájem, který není podnikáním.
2.2. Nadace
Nadace se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 306 a násl. I nadace mají omezeno podnikání pouze na vedlejší činnost, v § 307 se uvádí:
„Nadace může podnikat, pokud podnikání představuje pouhou vedlejší činnost a výtěžky podnikání slouží jen k podpoře jejího účelu.“
Ze zákona vyplývá, že běžně nadace podnikat smí, a to ve vedlejší činnosti. Zakladatel však může v nadační listině podnikání úplně zakázat.
2.3. Obecně prospěšná společnost
Obecně prospěšná společnost se řídí zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, který byl zrušen k datu 31. 12. 2013. Tedy obecně prospěšné společnosti se nadále řídí tímto zákonem ve znění k 31. 12. 2013. V § 17 zákona se uvádí:
„Kromě obecně prospěšných služeb, k jejichž poskytování byla založena, obecně prospěšná společnost může vykonávat i jiné činnosti ("doplňková činnost").“
Obecně prospěšná společnost může vykonávat podnikatelskou činnost, nicméně vždy jde o činnost doplňkovou, tedy o činnost vedlejší.
2.4. Ústav
Ústavy se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 402 a násl. Činnosti ústavu reguluje zákon v § 403 následovně:
„Provozuje-li ústav obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí být provoz na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu.“
V případě ústavu zákon předpokládá možnost vykonávat podnikatelskou činnost, přičemž není explicitně vymezeno, že vždy musí být vykázáno ve vedlejší činnosti. V praxi je však samozřejmě očekáváno vykázání podnikání ve vedlejší činnosti, což vyplývá i ze základních principů. Nezisková organizace není zřízena či založena za účelem podnikání, přičemž hlavní činnost představuje vždy činnost, pro kterou byla organizace založena či zřízena.
2.5. Školská právnická osoba
Školská právnická osoba se řídí zákonem č. 561/2004 Sb., školský zákon. Ten v § 135 upravuje doplňkovou činnost poměrně detailně:
- „Školská právnická osoba může vedle své hlavní činnosti vykonávat doplňkovou činnost.
- V doplňkové činnosti školská právnická osoba vykonává činnosti navazující na její hlavní činnost nebo činnosti sloužící k účelnějšímu využití odbornosti jejích zaměstnanců a majetku. Doplňková činnost nesmí být provozována způsobem, který by omezoval hlavní činnost školské právnické osoby nebo ohrožoval její kvalitu, rozsah a dostupnost.
- Doplňková činnost nesmí být financována z finančních prostředků státního rozpočtu přidělených podle tohoto zákona s výjimkou prostředků dočasně použitých k úhradě výdajů doplňkové činnosti, které nelze předem oddělit od výdajů hlavní činnosti a které je školská právnická osoba povinna vrátit do svého rozpočtu v příslušném čtvrtletí, nejpozději však do konce příslušného rozpočtového roku. Prostředky získané doplňkovou činností lze v průběhu příslušného kalendářního roku použít jen k úhradě výdajů doplňkové činnosti.
- Jestliže je výsledkem hospodaření doplňkové činnosti ke konci kalendářního roku ztráta, je školská právnická osoba povinna zajistit, aby byla tato ztráta do konce následujícího kalendářního roku vyrovnána, nebo učinit opatření k ukončení doplňkové činnosti tak, aby v této činnosti nebylo po skončení následujícího kalendářního roku pokračováno.
- Školská právnická osoba účtuje odděleně o hlavní činnosti a činnosti doplňkové.“
Školský zákon nemluví o podnikatelské činnosti, nicméně obecně upravuje poměrně detailně vykonávání doplňkové, tedy vedlejší činnosti. Školská právnická osoba tedy podnikat smí, a to ve vedlejší činnosti.
2.6. Společenství vlastníků jednotek
Společenství vlastníků jednotek se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1194 a násl. Společenství vlastníků má zákonem podnikání zakázáno, viz následující ustanovení § 1194:
„Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem.“
Společenství vlastníků nemůže provádět ani vykazovat podnikání ani v hlavní ani ve vedlejší činnosti, a to i přesto, že dle daňových předpisů není veřejně prospěšným poplatníkem.
2.7. Veřejná vysoká škola
Veřejné vysoké školy se řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
V § 20 týkajícím se hospodaření vysoké školy se mj. uvádí:
- „Veřejná vysoká škola je povinna majetek užívat k plnění úkolů ve vzdělávací a tvůrčí činnosti. Může jej užívat i k doplňkové činnosti v souladu s tímto zákonem.
- V doplňkové činnosti veřejná vysoká škola vykonává za úplatu činnost navazující na její vzdělávací a tvůrčí činnost nebo činnost sloužící k účinnějšímu využití lidských zdrojů a majetku. Doplňková činnost nesmí ohrozit kvalitu, rozsah a dostupnost činností, k jejichž uskutečňování byla veřejná vysoká škola zřízena.
- Veřejná vysoká škola je povinna důsledně oddělit náklady a výnosy spojené s doplňkovou činností. V ostatním platí pro veřejnou vysokou školu obecné předpisy o účetnictví.“
A dále v § 19 týkajícím se majetku veřejné vysoké školy je uvedeno:
„Veřejná vysoká škola vlastní majetek potřebný k činnostem, pro které byla zřízena, a k činnostem, které vykonává v doplňkové činnosti podle § 20.“
Ze zákona vyplývá, že hlavní činností veřejné vysoké školy jsou činnosti vzdělávací a tvůrčí – k těm byla zřízena. Kromě nich může vykonávat i činnosti doplňkové, které pro veřejnou vysokou školu představují činnost vedlejší. O podnikání zákon nemluví, tedy předpokládá se, že veřejná vysoká škola podnikat může, a to výhradně ve vedlejší činnosti.
2.8. Veřejná výzkumná instituce
Veřejné výzkumné instituce se řídí zákonem č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích.
Zákon nejprve v § 2 definuje, co je hlavní činností veřejných výzkumných institucí:
„Veřejná výzkumná instituce je právnickou osobou, jejímž hlavním předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu, vymezený zákonem o podpoře výzkumu, vývoje a inovací. Veřejná výzkumná instituce svou hlavní činností zajišťuje výzkum podporovaný zejména z veřejných prostředků v souladu s podmínkami pro poskytování veřejné podpory stanovenými právem Evropských společenství.“
Současně zákon v § 21 týkajícím se hospodaření organizace stanovuje možnost provádět i jiné činnosti:
„Veřejná výzkumná instituce může kromě své hlavní činnosti provádět i činnosti, které nejsou výzkumem nebo jeho infrastrukturou, kde
- další činností je činnost prováděná na základě požadavků příslušných organizačních složek státu nebo územních samosprávných celků ve veřejném zájmu a podporovaná z veřejných prostředků podle zvláštních právních předpisů,
- jinou činností je činnost hospodářská prováděná za účelem dosažení zisku.“
Zákon v případě veřejné výzkumné instituce podnikání výslovně povoluje - jiná činnost je vždy činností podnikatelskou. Současně však stanovuje jasné podmínky, které musí veřejná výzkumná instituce při provádění další a jiné činnosti dodržet:
„Další nebo jinou činnost může veřejná výzkumná instituce provádět pouze za podmínky, že:
- navazují na hlavní činnost veřejné výzkumné instituce,
- jsou prováděny za účelem účinnějšího využití majetku a lidských zdrojů veřejné výzkumné instituce,
- není ohrožena hlavní činnost veřejné výzkumné instituce,
- náklady a výnosy každé z uvedených činností jsou v účetnictví vedeny odděleně,
- jejich předmět a podmínky jejich provádění jsou stanoveny ve zřizovací listině ...
Souhlas s využíváním cookies
Vlastní nastavení cookies