Pokuta za pozdní podání daňového přiznání

Daňový subjekt může kromě jiných sankcí, které ukládá správce daně, jako je úrok z prodlení za pozdní úhradu a penále za doměření daně, při daňové kontrole nemile překvapit uložená pokuta za pozdní podání daňového přiznání, která je udělována automaticky, pokud je daňové přiznání podáno déle než v toleranční lhůtě 5 pracovních dní. Následně má plátce možnost brojit proti pokutě v rámci odvolacího řízení, pokud by pokuta byla uložena nezákonně, anebo nově i požádat o prominutí dané pokuty.

Tento článek se zabývá vybranými otázkami ohledně pokuty za pozdní podání daňového přiznání a k dané problematice je obsaženo i několik praktických situací.

Pokuta za pozdní podání daňového přiznání je zakotvena v § 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“) a nazývá se pokuta za opožděné tvrzení daně. Toto ustanovení je pak relevantní nejenom pro daňové přiznání, ale i vyúčtování a hlášení, které daňový řád souhrnně označuje pojmem tvrzení.

Daňový řád pro pokutu za opožděné tvrzení daně stanovuje tato pravidla:

• Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, pokud nepodá daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo pokud jej podá, ale po stanovené lhůtě, přičemž zpoždění v podání je delší než 5 pracovních dnů. Pokuta u daňového přiznání je stanovena ve výši:

• 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně,
• 0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo
• 0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.

Toleranční lhůta je stanovena i u placení daně ve smyslu stanovení úroku z prodlení podle § 252 daňového řádu, kde je ale v současné době toleranční doba pouze 3 kalendářní dny.

• Dále vzniká pokuta plátci daně, pokud nepodá hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo pokud tak učiní po stanovené lhůtě, přičemž zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.
• Výše pokuty za opožděné tvrzení daně je pak poloviční, pokud daňový subjekt podá daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání daňového tvrzení.
• Pokud bylo daňové tvrzení podáno pozdě, ale vypočtená výše pokuty je pod 1 000 Kč, tak se pokuta nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit. Pokud ale daňové tvrzení nebylo vůbec podáno, ačkoli daňový subjekt měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat toto tvrzení trvá, tak se použije při výpočtu částky stanovená horní hranice pokuty, a navíc činí výše pokuty za opožděné tvrzení daně nejméně 500 Kč. Maximální výše pokuty za opožděné tvrzení daně je 300 tis. Kč.
• Správce daně rozhoduje o pokutě formou vydání platebního výměru a pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.

Podle § 250 daňového řádu se nepokutují však porušení povinností související s kontrolním hlášením, které jsou vymezeny speciálně v zákoně č. 235/2004 Sb., zákon o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Konkrétně jde o tato ustanovení:

• § 101h odst. 1 písm. a) zákona o DPH ...