Povinnosti českého plátce daně vůči daňovým nerezidentům, kteří poskytují služby na území ČR, z pohledu ZDP nejen ve světle nového metodického pokynu

Úvod

Úhrady plateb zahraničním subjektům, které poskytují služby na území České republiky, s sebou přinášejí pro české plátce daněPlátcem daně se podle § 38c ZDP rozumí poplatník se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky, s výjimkou fondu penzijní společnosti, který je plátcem daně z příjmu ze závislé činnosti, příjmu, z kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, nebo příjmu, z kterého se sráží úhrada na zajištění daně. Plátcem daně se rozumí též poplatník, daňový nerezident, který má na území České republiky stálou provozovnu nebo zaměstnává zde své zaměstnance déle než 183 dnů s výjimkou poskytování služeb ve smyslu § 22 odst. 1 písm. c) a s výjimkou zahraničních zastupitelských úřadů v ČR. mnohé povinnosti. Tyto povinnosti se vztahují nejen na situace, kdy plátce daně hradí fakturu za služby zahraničnímu poskytovateli ze států mimo Evropskou unii či dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor (dále rovněž jen „EU a EHP“),ale týkají se i plateb daňovým rezidentům členských států EU a EHP, byť jen v některých případech. Nově navíc přibyla plátcům daně další oznamovací povinnost týkající se příjmů hrazených daňovým nerezidentům, které mají zdroj na území České republiky a které jsou od daně osvobozeny nebo které by podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) podléhaly zdanění daní vybíranou podle zvláštní sazby daně v České republice, avšak na základě platné a účinné smlouvy o zamezení dvojího zdanění se v České republice nezdaňují.

Metodický pokyn pro nerezidenty

Generální finanční ředitelství vydalo v prosinci 2019 metodický pokyn č. j. 79599/19/7100-40113-010370 k postupu při zdaňování příjmů daňových nerezidentů z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny (dále jen „Metodický pokyn“). Tento pokyn, který se především zaměřuje na popis situací, kdy může daňovým nerezidentům vzniknout stálá provozovna v České republice a jaké jim z toho plynou povinnosti, zmiňuje také související povinnosti plátců v České republice. Pokyn je dostupný na stránkách www.financnisprava.cz. S poskytováním služeb daňových nerezidentů na území České republiky a rizikem vzniku stálé provozovny nebo jejím vznikem souvisejí i povinnosti českých plátců daně, kterými se podrobně zaobírá tento článek.

Službami majícími zdroj na území České republiky, kterými se zabývá tento článek, se v souladu s § 22 odst. 1 písm. c) ZDP a v souladu s § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 ZDP rozumí jakékoliv služby (s výjimkou provádění stavebně montážních projektů), služby spočívající v obchodním, technickém nebo jiném poradenství, v řídicí a zprostředkovatelské činnosti, pokud jsou poskytovány na území České republiky. Službami ze zdrojů na území České republiky jsou rovněž služby z titulu nezávislé činnosti, například architekta, lékaře, inženýra, právníka, vědce, učitele, umělce, daňového či účetního poradce nebo obdobných profesí, pokud jsou vykonávány na území České republiky. Dále jsou v tomto článku všechny tyto činnosti poskytované na území České republiky označovány jako „Služby ze zdrojů v ČR“.

Povinnost první – oznámení uzavření smlouvy s daňovým nerezidentem

V souladu s § 38t odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb. mají poplatníci uvedení v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, tedy čeští daňoví rezidenti, ať fyzické nebo právnické osoby, povinnost oznámit neprodleně svému místně příslušnému správci daně uzavření kontraktu s poplatníkem, který je daňovým nerezidentem, na jehož základě může dojít ke vzniku stálé provozovny podle § 22 odst. 2 ZDP. Stejnou oznamovací povinnost mají i daňoví nerezidenti, kteří mají v České republice stálou provozovnu, pokud takovou smlouvu, která může vést ...