Problematika dočasného přidělení zaměstnanců z pohledu DPH

V poslední době je často diskutovaná a problematická záležitost, jak posuzovat z hlediska zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli. Tato problematika byla v minulosti předmětem jednání mezi zástupci Komory daňových poradců a Generálního finančního ředitelství (GFŘ) na Koordinačním výboru a aktuálně byla projednávána Soudním dvorem Evropské unie (SD EU) v rámci sporu mezi obchodní společností San Domenico Vetraria SpA a italskou daňovou správou. Stěžejním problémem je, zda chápat dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli vždy jako poskytnutí služby, která je zdanitelným plněním, nebo zda je možno v některých případech chápat dočasné přidělení zaměstnance jako plnění, které není předmětem daně. Souvisejícím problémem je, že dočasné přidělení zaměstnance je často zaměňováno s případy, kdy zaměstnanci přísluší podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce), náhrada mzdy v souvislosti s překážkami v práci na straně zaměstnance.

V článku je nejprve vymezeno, kdy je poskytnutí služby obecně předmětem daně a v návaznosti na judikaturu SD EU vymezeno, za jakých podmínek je dočasné přidělení zaměstnance poskytnutím služby, která je zdanitelným plněním. V závěru je v návaznosti na příslušná ustanovení zákoníku práce shrnuto, kdy přísluší zaměstnanci podle zákoníku práce náhrady mzdy v souvislosti s překážkami v práci, jejíž poskytnutí není předmětem DPH.

Poskytnutí služby jako předmět daně

Poskytnutím služby se obecně podle § 14 odst. 1 zákona o DPH rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby se dále podle tohoto odstavce rozumí ve vazbě na občanský zákoník také podle písmene a) pozbytí nehmotné věci, např. licence či průmyslového práva. Podle písmene b) je poskytnutím služby přenechání věci k užití jinému, např. nájem movité či nemovité věci. Podle písmene c) se poskytnutím služby rozumí vznik a zánik věcného břemene a podle písmene. d) se rozumí poskytnutím služby také zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci.

Za poskytnutí služby se pro účely zákona o DPH podle § 14 odst. 2 zákona o DPH považuje poskytnutí služby na základě rozhodnutí státního orgánu nebo na základě zvláštního právního předpisu. V případě poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře se jedná o samostatné plnění komitenta nebo třetí osoby a samostatné plnění komisionáře obdobně jako u dodání zboží.

V § 14 odst. 3 zákona o DPH jsou obdobně jako v případě dodání zboží vymezeny případy, kdy se za poskytnutí služby za úplatu považuje i poskyt­nutí služby, kdy úplata poskytnuta fakticky nebyla. Jedná se především o po­skytnutí služby pro účely nesouvisející s ekonomickou činností plátce, které je podrobněji vymezeno v § 14 odst. 4 zákona o DPH. Podle písmene a) tohoto odstavce se jedná o dočasné využití obchodního majetku pro soukromé účely plátce, tak i jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně nebo poskytnutí vlastní služby plátcem pro jiné účely než jeho ekonomické činnosti. Podle písmene b) se jedná o poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro jeho osobní ...