Prokurista versus statutární orgán

Doc. JUDr. Ing. Tomáš Moravec, Ph.D., je absolventem Právnické fakulty UK v Praze a Vysoké školy ekonomické v Praze. Od roku 2009 je členem katedry podnikového a evropského práva Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické. Působí také v advokacii, kde je jeho hlavní pracovní náplní problematika obchodního, insolvenčního a exekučního práva. V současné době je také členem společnosti pro evropské mezinárodní právo soukromé. Je autorem několika monografií, komentářů a článků z oblasti insolvenčního práva a korporačního práva.

1. Úvod

Jak prokurista, tak členové statutárního orgánu jsou oprávněni zastupovat společnost a jsou při zastupování odpovědni vůči obchodní korporaci. Přesto v rámci oprávnění zastupovat společnost a ustanovení do příslušné funkce existují v českém právním řádu rozdíly mezi postavením prokuristy a člena statutárního orgánu. Taktéž probíhaly až do vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 387/2016 ze dne 31. října 2017. diskuze, zda prokurista může jednat společně s jednatelem po vzoru německé právní oblasti, což Nejvyšší soud vyloučil.

Cílem článku je vymezit rozdíly mezi postavením statutárního orgánu a prokuristou se zaměřením na zastupování obchodní korporace, případnou odpovědností při právním jednání, rozdíly při ustanovení do funkce či při zániku funkce. Taktéž budou zmíněny i body právní úpravy, které jsou obdobné pro prokuristu i člena statutárního orgánu.

2. Rozdíly mezi prokuristou a statutárním orgánem

2.1. Druh zastoupení

Nejprve je vhodné rozlišit mezi druhem zastupování u statutárního orgánu a u prokuristy. Z pohledu teorie není pochyb, že prokura je považována za zvláštní typ zastoupení podnikatele. Z právní úpravy, teorie Srov. LASÁK, J. in LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Obecná část (§ 1–654). Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1679, 1682, HAVEL, B. in MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Svazek III (§ 419–654). Praha: Leges, 2014, s. 101, 102. i judikatury Srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2713/2009 25. 11. 2009. je jednoznačné, že prokura je smluvním zastoupením podnikatele. Z toho vyplývá, že vztah mezi podnikatelem a prokuristou je ponechán jejich smluvní úpravě a právní úprava tak pouze vymezuje otázky rozsahu zástupčího oprávnění. Právní úprava tak omezuje smluvní autonomii v otázce rozsahu zástupčího oprávnění prokuristy.

Podle úpravy v občanském zákoníku se jedná u prokury o zmocnění podnikatelem zapsaným v obchodním rejstříku k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu s výjimkou zcizování a zatěžování nemovitostí. Ustanovení § 450 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Z legální definice tak vyplývá, že prokuru může udělit pouze a jen podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku a žádný jiný podnikatel.  Prokurista při zastupování podnikatele jedná jménem podnikatele a na jeho účet. K zastupování podnikatele prokuristou není nutno udělovat zvláštní plnou moc, i kdyby to jinak právní úprava vyžadovala.

Vztah mezi prokuristou a podnikatelem tak může být upraven v příkazní smlouvě nebo jiné nepojmenované smlouvě nebo prokura může být udělena na základě jednostranného právního jednání. Prokuru nelze udělit konkludentně. POKORNÁ J. in: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1–654). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2022-8-4]. Nelze taktéž opomenout, že při udělení prokury musí být výslovně uvedeno, že jde o prokuru.

Povaha zastoupení u statutárního orgánu nebyla za účinnosti zákona o obchodních korporacích  Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění. posuzována jednotně, přičemž Nejvyšší soud Srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4593/2017 ze dne 23. 07. 2019. se vyslovil, že se jedná o zastoupení sui generis, tedy zvláštního druhu, a tak se nejedná ani o smluvní zastoupení ani o zákonné zastoupení. V odborné literatuře bylo možné nalézt různé názory. K smluvnímu zastoupení se klonila např. POKORNÁ, J. in: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 až 654), Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 1089]; k zákonnému zastoupení např. Dvořák, T. in: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 až 654), Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 536; EICHLEROVÁ, K. in: ČERNÁ, S., PLÍVA, S. a kol. Podnikatel a jeho právní vztahy, Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Praha, 2013, s. 17; HAVEL, B. Konflikt zájmů při správě obchodních korporací (vztah § 437 odst. 2 ObčZ. a § 54 a násl. ZOK), Právní rozhledy, 8/2015, s. 272–275], a názor, že jde o zastoupení sui generis zastával např. LASÁK, J. in: LAVICKÝ P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 842; či DĚDIČ, J. Úprava konfliktů zájmů v zákoně o obchodních korporacích ve vazbě na nový občanský zákoník, Právní rozhledy 15–16/2014, s. 524–532]. Při aplikaci tohoto ...