Režim přenesení daňové povinnosti v tuzemsku

Cílem zavedení režimu přenesení daňové povinnosti (dále také „RPDP“) je předcházení daňovým únikům spočívajícím v neodvedení daně na výstupu při současném uplatňování odpočtu daně na vstupu. Plátce, který přijal zdanitelné plnění v RPDP, má totiž nárok na odpočet pouze v případě, že přiznal daň na výstupu, kterou jinak (tj. v režimu standardním) přiznává dodavatel. Při uplatnění RPDP tedy nemůže dojít k pro stát nežádoucí situaci, že daň na výstupu není přiznána, zatímco na vstupu je odběratelem uplatněn nárok na odpočet. RPDP je však výhodný i pro plátce tím, že nezatěžuje jeho cashflow, a také proto, že případná chyba při stanovení sazby daně není fatální. Pokud totiž správce daně doměří daň na výstupu, zohlední zároveň navýšení daně i na vstupu. Obecná ustanovení k režimu přenesení daňové povinnosti jsou uvedena v § 92a ZDPH a použijí se pro všechna plnění, pro něž lokální RPDP platí. V § 92b až 92g a také v příloze č. 5 a 6 zákona o DPH a v nařízení vlády č. 361/2014 Sb. jsou pak ustanovení speciální, která jsou určena pro jednotlivé typy plnění (např. stavebnictví, dodání odpadových surovin apod.).

Obecná pravidla pro uplatnění RPDP – § 92a

Ustanovení § 92a by neměl opomíjet žádný plátce, který lokální RPDP uplatňuje. Je totiž velmi důležité, a bylo by proto chybou soustředit se pouze na speciální paragrafy. Hned v prvním odstavci jsou dvě klíčové informace pro aplikaci RPDP.

Jak RPDP funguje – odst. 1

Daň v režimu přenesení daňové povinnosti je povinen přiznat odběratel, je-li plátcem. Ustanovení však neplatí beze zbytku, jak si ukážeme v dalším textu k odstavcům 2 a 3. Druhé pravidlo stanoví, že se daň přiznává ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, nikoli ke dni přijetí úplaty, jak je tomu v režimu standardním.

V jakých případech se RPDP neuplatní – odst. 2, 3, 5

Podle prvního odstavce se sice RPDP použije, je-li odběratel plátcem, nicméně i plátce může jednat a také jedná ve větší či menší míře jako osoba nepovinná k dani. Například plátce – OSVČ, jestliže si vyřizuje soukromé/osobní záležitosti, nebo plátce – obec při výkonu veřejné správy apod. Druhý a třetí odstavec, které mají prakticky totožný obsah, stanoví, že v těchto a jiných podobných situacích se RPDP neuplatní. RPDP se neuplatní ani v případech, kdy je účastníkem transakce osoba, která je plátcem z důvodu překročení obratu, aniž podala přihlášku k registraci (odst. 5).

Jednání v postavení osoby nepovinné k dani

Aby bylo možné a povinné RPDP použít, musí odběratel (i) být plátcem a (ii) v dané transakci také jako plátce (tj. osoba povinná k dani) jednat. Splněny musí být oba zákonné požadavky. To znamená, že poskytovatel plnění, které za běžných okolností podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, musí být svým odběratelem informován o tom, v jakém postavení tento odběratel jedná. Jedině v tom případě totiž může uplatnit správný režim, tj. buď RPDP nebo režim standardní. K případnému omylu může dojít právě u neziskových subjektů a fyzických osob, ale není ani vyloučeno, aby v postavení osoby nepovinné k dani jednala také obchodní korporace.

Postavení odběratele v dané transakci lze prokázat, případně dovodit, i z obchodní dokumentace dané transakce (smlouvy, objednávky atd.). Je-li v ní uvedeno DIČ odběratele, má se za to, že tento jedná v postavení osoby povinné k dani. Doporučuji nicméně předcházet případnému nedorozumění a tento klíčový údaj sjednat výslovně (a písemně) pro každý konkrétní obchod zvlášť, ideálně při uzavírání smlouvy, nejpozději však před splatností případné zálohy, aby dodavatel věděl, zda bude ze zálohy přiznávat daň (ve standardním režimu), či nikoli (v RPDP).