Ručení příjemce zdanitelného plnění

Úvod

Institut zákonného ručení za DPH nezaplacenou poskytovatelem plnění byl zaveden v české legislativě s účinností od 1. 4. 2011 a to příslušnou novelou zákona o DPH v ustanovení § 109 ZDPH. Dle důvodové zprávy se jedná o opatření zavedené v rámci boje proti daňovým únikům na DPH. S dalšími novelami zákona o DPH se ručení postupně rozšiřovalo o nové důvody ručení.

Vývoj ustanovení ručení za daň

Od 1. 4. 2011 – Zavedeno ručení příjemce zdanitelného plnění – § 109 ZDPH

Zavedení znalostního testu „plátce věděl, nebo vědět měl a mohl, že daň nebude úmyslně zaplacena, dodavatel se úmyslně dostal do platební neschopnosti, dojde zkrácení daně nebo vylákání daně“.

Od 1. 1. 2012 – Doplněno v § 109 odst. 2 ručení v případě stanovení ceny jiné než obvyklé a ručení v případě bezhotovostní úplaty na účet vedený mimo tuzemsko.

Od 1. 1. 2013 – Rozšíření § 109 na ručení v případě:

• bezhotovostní úplaty na nezveřejněný účet [odst. 2 písm. c)],
• úplata na účet nespolehlivého plátce (doplněn odst. 3),
• ručení v případě dodávky pohonných hmot (odst. 4).

Od 1. 1. 2014 zákon o DPH v § 109 odst. 2 písm. c) upřesnil další podmínku: Ručení je i v případě převodu úplaty na jiný účet než zveřejněný a úplata překročila dvojnásobek částky podle zákona upravující omezení plateb v hotovosti (2 x 270 000 Kč – zákon č. 254/2004 Sb.). Tedy byla snížená původní limitní částka 700 000 Kč na 540 000 Kč. Pro vznik ručení musí být splněny současně dvě podmínky: Úplata je poskytnuta na nezveřejněný účet a současně přesáhne částku 540 000 Kč.

Od 1. 1. 2015 novela zpřesnila text v případě ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň také u nezaplacené DPH ze zálohy.

Od 1. 7. 2017 novela rozšířila ručení příjemce zdanitelného plnění o případy, kdy je úplata za plnění poskytnutá virtuální měnou, a to i částečně (birtuální měnou jsou například Bitcoin, Litecoin).

Kdy může správce daně přistoupit k institutu ručení:

• pokud dodavatel nesplní své daňové povinnosti a správce provede veškeré kroky vedoucí k vymožení nedoplatku na původním dlužníkovi.

Které jsou zákonné kroky, které musí učinit správce daně:

• pokud učiní úkony nutné k vybrání nebo vymožení nedoplatku od dodavatele plnění,
• forma vymáhání je daňová exekuce, přihlášení do veřejné dražby prostřednictvím soudního exekutora či insolvenčního řízení,
• výjimkou je, kdy by bylo vymáhání správcem daně prokazatelně bezvýsledné (dávám důraz na slovo „prokazatelně“),
• výzvu je možné také vydat ručiteli po zahájení insolvenčního řízení vůči poskytovateli zdanitelného plnění.
• Generální finanční ředitelství vydalo k institutu ručení několik dokumentů v podobě informací počínaje rokem 2013, která lze vyhledat na webových stránkách Ministerstva financí.

Jaká jsou procesní pravidla pro ručení:

• Výzva správce daně k úhradě nedoplatku ručitelem dle § 171 a § 172 daňového řádu.
• K výzvě je připojena kopie rozhodnutí o stanovení daně, které se ručení týká.
• Výzva musí obsahovat odůvodnění ohledně splnění podmínek pro aplikaci ručení, existenci zákonné povinnosti ručení, nedobytnost nedoplatku u dodavatele, rozsah ručení – tedy prokázat, že správce učinil vše, aby nedoplatek dostal prvotně od dodavatele.
• Proti této výzvě se může ručitel bránit formou podání řádného opravného prostředku, formou odvolání, které má v tomto případě odkladný účinek.
• Ručitel může také podat podnět k aplikaci dozorčích prostředků (obnova řízení a přezkoumání rozhodnutí), které směřují proti rozhodnutí o stanovení daně.

Ručitel má ve věci postavení jako daňový subjekt a může žádat o:

• prominutí daně,
• posečkání daně,
• rozložení placení daně do splátek,
• navrhnout odklad či zastavení daňové exekuce.

Situace kdy plátce věděl, vědět měl a mohl - § 109

V odstavci 1 je řešen tzv. „znalostní test“.