Schvalování účetních závěrek

Cílem tohoto článku je podat čtenářům informaci o tom, jaká je po necelých deseti letech účinnosti vyhlášky č. 220/2013 Sb., o požadavcích na schvalování účetních závěrek některých vybraných účetních jednotek, zkušenost se schvalováním účetních závěrek, a současně jak se toto projevuje na zasílání této informace do Centrálního systému účetních informací státu.

„Samotná právní úprava vychází ze zmocnění obsaženého v ust. § 37b odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění p. p., k provedení ust. § 4 odst. 8 písm. w) citovaného zákona.“

Proces schvalování účetní závěrky

Institut schvalování účetních závěrek byl do veřejného sektoru zaveden mj. proto, aby došlo ke sjednocení formálních postupů při zajištění jednoho ze stupňů validace účetních závěrek, a to v případě tzv. „vybraných účetních jednotek“ (územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace, státní fondy podle rozpočtových pravidel a organizační složky státu). Neméně důležitým faktem bylo i zvýšení právní jistoty dotčených účetních jednotek, resp. osob, které se na procesu schvalování účetní závěrky podílejí z pohledu organizačního či při poskytování součinnosti při samotném procesu schvalování.

Proces schvalování účetní závěrky je procesem průběžným. Jedná se o další validační proces, který nezačíná sestavením účetní závěrky, ale začíná již počátkem účetního období. Nejedná se tudíž o revizní či kontrolní činnost, ale o preventivní soubor činností, včetně shromáždění podkladů pro závěrečné posouzení – schválení či neschválení účetní závěrky. Organizace schvalování účetních závěrek a kvalita zajištění tohoto procesu jsou rozhodným prvkem pro samotný výrok o schválení či neschválení účetní závěrky. Pokud se podaří nastavit (vnitřním předpisem a např. dalšími metodickými pomůckami) organizaci schvalování tak, aby byly podstatné skutečnosti zjištěny již v průběhu účetního období, resp. před sestavením účetní závěrky, bude možné odstranit i případné nedostatky ještě před samotným sestavením účetní závěrky (což je ideální stav v případě zjištěných nedostatků). Schvalující orgán v rámci organizace činností samotného procesu schvalování obdrží relevantní podklady. Pokud z těchto podkladů neindikuje takové nedostatky, které by měly za následek neúplnost a neprůkaznost účetnictví, včetně zobrazení předvídatelných rizik a ztrát, provede schválení účetní závěrky.

Záměrem organizace schvalování účetních závěrek tudíž není neschválení účetní závěrky, ale zajištění takových opatření, aby k neschválení účetní závěrky nedocházelo. A pokud skutečně všechny cesty vedou k jejímu neschválení, tak je v zájmu dotčené účetní jednotky, aby v protokolu popsala detailní důvody. V neposlední řadě zavedení schvalování účetních závěrek ze strany vedoucích orgánů účetních jednotek nutí jednotlivé řídící pracovníky, aby převzali větší zodpovědnost za kvalitu účetních informací na svých organizacích.

V případě neschválení účetní závěrky schvalující orgán své rozhodnutí formalizuje v zápisu, ve kterém uvede zejména skutečnosti, které vedly schvalující orgán k vyjádření výhrad, např. významně chybné vykázání položek, významně chybné ocenění vykázaných položek, významné nezachycení budoucích rizik v účetní závěrce nebo další významné skutečnosti nezachycené v účetní závěrce. ...