Směrnice DAC v EU I.

Diskuse o globálních nástrojích boje proti daňovým únikům se v odborných kruzích v posledních letech značně zintenzivňují a otázka mezinárodní spolupráce států v této oblasti nabyla značného významu. Jedním ze základních pilířů snahy o zamezení daňovým únikům je spolupráce států při správě daní s důrazem kladeným na vzájemnou výměnu informací o daňových subjektech a jejich aktivitách.

Na evropské úrovni, resp. na úrovni Evropské unie tuto úlohu v současné době plní tzv. směrnice DAC, tj. směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní (Council Directive on Administrative Cooperation in the field of taxation), publikovaná v Úředním věstníku EU dne 11. 3. 2011, jejíž novely jsou průběžně implementovány do legislativy členských zemí. Vzhledem k poměrně častým novelizacím jsme se rozhodli věnovat několik článků bližšímu seznámení se směrnicí DAC jako takovou, rekapitulaci jejích novel na úrovni Evropské unie a implementaci těchto novel do právního řádu České republiky.

Historie vzniku směrnice

Problematika mezinárodních daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem byla počátkem 70. let 20. století mezi členy Evropského hospodářského společenství (dále jako „EHS“) hojně diskutovanou. V důsledku neochoty členských států EHS omezit svůj politický vliv na oblast přímých daní se do té doby tato problematika řešila prostřednictvím bilaterálních smluv o zamezení dvojímu zdanění. Avšak po sdělení Komise EHS z 22. 11. 1974 vydala Rada EHS Usnesení Rady z 10. února 1975 o opatřeních Společenství k potírání mezinárodních daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, v němž konstatovala závažnost tohoto problému a nedostatečnost jeho řešení v rámci vnitrostátních opatření jednotlivých členů. A dále v něm vyjádřila své přesvědčení, že „je vhodné prozkoumat možnosti harmonizace právních a správních prostředků, které mají správci daně k dispozici ke shromažďování údajů a výkonu své kontrolní pravomoci“, a přijmout opatření v oblasti vzájemného poskytování všech údajů, jež jim mohou být „užitečné pro správné vyměření daní z příjmů nebo ze zisku, mezi členskými státy na žádost nebo i bez ní, zejména pak údajů v případech, kdy se zdá, že dochází k umělému přesunu zisku mezi podniky v různých zemích, nebo kdy jsou prováděny operace mezi podniky ve dvou členských státech přes třetí zemi za účelem dosažení daňových výhod anebo kdy daň byla nebo mohla být ...