V předchozím článku jsme se věnovali historii vzniku tzv. směrnice DAC, tj. směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní (Council Directive on Administrative Cooperation in the field of taxation) jako jednomu z nástrojů Evropské unie v boji proti daňovým únikům a také jsme se blíže seznámili se třemi následnými novelizacemi této směrnice. Dnes navážeme pokračováním v rekapitulaci jejích dalších novel a závěrem se podíváme také na poslední návrh Komise EU v této věci.
Směrnice DAC 4
V červnu 2016 došlo k dalšímu rozšíření povinné automatické výměny informací mezi příslušnými daňovými orgány členských zemí EU, a to prostřednictvím směrnice Rady (EU) č. 2016/881 ze dne 25. května 2016, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní (dále „směrnice DAC 4“). V Úředním věstníku EU byla tato směrnice publikována dne 3. 6. 2016, přičemž nařídila termín implementace do předpisů jednotlivých členských států do 4. 6. 2017 a jejich použití s účinností od 5. 6. 2017. Směrnice DAC 4 zavedla automatickou výměnu zpráv podle jednotlivých zemí (článek 8aa) jako prostředek k eliminaci agresivního daňového plánování nadnárodních skupin podniků. Obdobně jako v případě směrnice DAC 2 tak Komise EU reagovala na výsledek mezinárodních snah na půdě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development, OECD) v podobě tzv. Akčního plánu BEPS, tj. projektu uskutečněného pod názvem Eroze daňových základů a přesouvání zisků (Base Erosion and Profit Shifting), který v 15 bodech shrnuje soubor opatření k omezení daňových úniků. Sestavování a podávání zpráv podle zemí (tzv. Country by Country Reporting, CbCR) je opatřením 13 tohoto plánu.
Skupinám nadnárodních podniků stanovila směrnice DAC 4 povinnost sestavovat a podávat správci daně za vykazované účetní období zprávu podle jednotlivých zemí, která musí obsahovat souhrnné informace o výši výnosů, zisku (ztráty) před zdaněním, zaplacené daně z příjmů, naběhlé daně z příjmů, základního kapitálu, kumulovaných zisků, o počtu zaměstnanců a o jiných hmotných aktivech než peněžních prostředcích nebo peněžních ekvivalentech, a to za každou zemi (v textu směrnice DAC 4 používá termín „jurisdikce“), v níž tato skupina nadnárodních podniků působí. Skupinu nadnárodních podniků pak směrnice definovala ve své příloze III jako „skupinu zahrnující dva nebo více podniků, které jsou rezidenty pro daňové účely v různých jurisdikcích, nebo zahrnující podnik, který je rezidentem pro daňové účely v jedné jurisdikci a podléhá dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny v jiné jurisdikci, a která není vyňatou skupinou nadnárodních podniků“. Povinnost podávat zprávy podle jednotlivých zemí směrnice vztáhla na takové velké nadnárodní společnosti, jejichž celkové konsolidované výnosy jsou vyšší než 750 mil. EUR.
Vzor zprávy podle jednotlivých zemí včetně obecných pokynů k jejímu vyplnění je součástí ...