Společnost (dříve sdružení bez právní subjektivity)

1. Právní úprava a úvod do problematiky

Nový občanský zákoník zavádí od roku 2014 pro dřívější sdružení bez právní subjektivity označení společnost. Společnost vznikne, zaváže-li se několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci. Vzhledem k tomu, že ve smyslu NOZ nejde o právnickou osobu, nemá tato společnost tzv. právní osobnost (právní subjektivitu). Obecně lze říci, že (až na drobné výjimky) se oproti stavu do konce roku 2013 nejedná o věcnou změnu úpravy tohoto typu sdružení osob. Nadále tedy platí, že společnost nemůže sama o sobě právně jednat, tzn., nemůže pro sebe vlastním právním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem, tzn., nemůže nic vlastnit, prodávat, darovat apod. Společníkem může být jak právnická, tak fyzická osoba, k založení společnosti se nadále nezbytně nevyžaduje písemná smlouva, nicméně zavázal-li se společník/společníci ke vkladu majetku do společnosti, vyžaduje zákon soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Cílem společnosti mohou být činnosti jak charakteru podnikatelského, tak i nepodnikatelského. Existence společnosti se nikde neregistruje, vlastní spolupráce společníků ve společnosti není zákonem časově vymezena, záleží na dohodě společníků. Společníci se mohou samozřejmě dohodnout na názvu společnosti, tento název však nelze zaměňovat s názvem ve smyslu § 132 NOZ, tzn., zejména tento název nepožívá právní ochrany.

Společnost tedy nemůže sama o sobě právně jednat. Toto právo mají jednotliví společníci společnosti. Jedná-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou, považuje se za příkazníka všech společníků; není-li ve smlouvě dohodnuto jinak, je každý společník vzhledem k ostatním společníkům jejich příkazníkem. Společníci si mohou rozdělit působnost při spravování společných záležitostí, jak uznají za vhodné. Můžeme se tedy setkat s jednáním na účet společnosti:

• kdy ve společné záležitosti jednají společníci vždy jen společně,
• každý ze společníků může jednat ve společné záležitosti samostatně,
• společníci mohou pověřit správou společných věcí někoho ze svého středu,
• společníci pověří správou společných věcí třetí osobu.

V úpravě od roku 2014 platí, že společník, který není oprávněn ke správě, nesmí nakládat se společným majetkem, ale může kontrolovat hospodaření společnosti, přezkoumávat účetní záznamy a jiné doklady, má právo být informován o společných záležitostech. Aby se předešlo „šikanóznímu“ jednání, stanoví zákon, že při uplatňování tohoto práva nesmí společník rušit provoz společnosti víc, než je nutné, ani bránit ostatním společníkům při uplatňování téhož práva.

V případě, že pro společnost vykonávají práci další osoby mimo společníky společnosti coby zaměstnanci, do pracovněprávních vztahů s těmito zaměstnanci vstupuje vždy konkrétní společník a pod jeho osobou jsou zaměstnanci přihlášeni k pojistnému na veřejné zdravotní pojištění a k pojištění na sociální zabezpečení, případně k důchodovému spoření. Každý společník, který zaměstnává zaměstnance, se registruje i k dani z příjmů ze závislé činnosti za své zaměstnance. Lze proto doporučit, aby společníci pověřili vždy jednoho ze společníků, aby v záležitostech společnosti uzavíral pracovněprávní vztahy tak, aby veškeré povinnosti ve vztahu k orgánům veřejné správy plnil právě tento jeden společník. Takovouto pověřenou osobou může být i třetí osoba tak, jak bylo uvedeno výše.

Za dluhy vzešlé ze společné činnosti jsou společníci zavázáni vůči třetím osobám společně a nerozdílně. Po zániku členství ve společnosti má společník spoluodpovědnost za dluhy společnosti, které vznikly ještě v době jeho členství ve společnosti.

1.1. Náležitosti smlouvy o sdružení do společnosti

I když ani nový občanský zákoník nepředepisuje písemnou formu smlouvy, je výhodnější tuto smlouvu písemně uzavřít. Náplní této smlouvy by mělo být zejména:

• označení společníků,
• účel,
• majetkové vklady a ostatní závazky společníků,
• forma správy společnosti, rozhodování,
• způsob rozdělení podílu na hospodářském výsledku společnosti,
• stanovení podílů na majetku získaném činností v rámci společnosti,
• disponování s prostředky na účtu u banky,
• vedení účetnictví, resp. jiných evidencí,
• způsob vystoupení ze společnosti,
• podmínky vyloučení ze společnosti,
• způsob úpravy práv dědiců v případě úmrtí společníka – fyzické osoby,
• zánik společnosti.

1.2. Majetkové otázky společníků

Společnost nemůže být vlastníkem majetku a nemůže ani majetek ze své činnosti nabývat, protože nemá právní subjektivitu. Vlastnické vztahy k poskytnutému majetku do společnosti a k majetku získanému společnou činností společníků řeší zákon následovně.

Peněžní prostředky a zuživatelné věci či jiné věci určené podle druhu vložené do společnosti se stávají spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady přispěli. Spoluvlastnické podíly společníků se určí poměrem hodnot majetku, který každý společník do společnosti vložil. Zuživatelnou věcí je movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebovávání, zpracování nebo zcizení (typicky suroviny, materiál, zásoby zboží na skladě).

I věci jednotlivě určené mohou být poskytnuty společnosti tak, že se stávají spoluvlastnictvím všech společníků, kteří svými vklady přispěli. Společníci se tak musí výslovně dohodnout a věc musí být oceněna penězi.

Společník, který se zavázal přispět ke sjednanému účelu pouze činností, má právo na podíl na zisku, nemá však právo vložené věci jinými společníky požívat, nýbrž jen užívat, tzn., že veškeré užitky z věci má vlastník, nikoliv uživatel a ani se nestává spoluvlastníkem věcí určených podle druhu (popř. i jiných věcí, dohodnou-li se tak společníci).

Majetek získaný společnou činností se stává spoluvlastnictvím společníků. Půjde o majetek získaný z vložených peněžních prostředků při vzniku společnosti a z peněžních prostředků získaných při výkonu společné činnosti, či o jinak nabytý majetek. Neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na tomto majetku, jsou jejich podíly stejné.

Společník může do společnosti vložit věc, může však vložit jen právo věc užívat nebo požívat. Nemusí vkládat žádný majetek, může se zavázat pouze k činnosti pro společnost.

Společník může vložit do společnosti veškeré své jmění, pak se má za to, že se jedná o jmění přítomné k účinnosti smlouvy. Smlouva může obsahovat i ujednání, že vklad společníka zahrnuje i jeho budoucí majetek.

Správu majetku ve společnosti provádí buď všichni společníci, nebo jen ostatními společníky pověřený společník, popřípadě pověřená třetí osoba. Jak již bylo řečeno výše, společník, který není oprávněn ke správě, nesmí se společným majetkem nakládat.

1.3. Daňová problematika vkladu do sdružení

Veškeré vklady do společnosti (poskytnuté peníze nebo jiné věci) neovlivní daňový základ jednotlivých společníků, nejedná se tedy v těchto případech o žádný náklad či výnos. To plyne i ze způsobu účtování o vkladech u společníka, který peníze nebo jiné věci pro účely společnosti poskytne, resp. přijme.

Smlouva by měla stanovit, v jakém poměru se společníci podílí na majetku ...