Srážkové daně a povinnosti plátců daně

A. Úvod ke srážkovým daním

Podstata srážkových daní spočívá ve skutečnosti, že daňovou povinnost, která je daňovou povinností konkrétní fyzické nebo právnické osoby v postavení poplatníka, sráží a odvádí pod svou majetkovou odpovědností jiný poplatník, a to ten, který příjem podléhající srážkové dani vyplácí. Takový poplatník se dostává do postavení plátce daně a tím, že je mu stanovena povinnost vybírat daň od jiných poplatníků, částečně supluje činnost správce daně. Daňové povinnosti související s daní vybíranou srážkou plátce daně plní svým jménem a pod svým daňovým identifikátorem (DIČ). Ke správě těchto daňových povinností je tudíž místně příslušný správce daně tohoto plátce daně, a nikoliv poplatníka, kterého se sražená daň týká.

Procesní aspekty srážkových daní obecně upravuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“ nebo „DŘ“), který pro tyto daně užívá souhrnné označení „daň vybíraná srážkou“. Kromě standardních procesních postupů má tato daň svá specifika samostatně upravená v §§ 233 – 237 Hlavy VI daňového řádu. Další specifické procesní postupy upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“ nebo „ZDP“), který je pro účely mj. srážkových daní jinak především předpisem hmotněprávním.

Pod pojmem „daň vybíraná srážkou“ se skrývají 3 typy daně:

• Záloha na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle § 38h ZDP

Jak je zjevné z názvu daně, tomuto typu daně podléhají pouze příjmy fyzických osob ze závislé činnosti, a to nejen ze zaměstnání vykonávaného podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), ale i z dalších vztahů, jak bude uvedeno dále. V souvislosti s touto daní je nejčastěji používán výraz „zálohová daň“.

• Daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně podle § 38d v návaznosti na § 36 ZDP

Tomuto typu daně podléhají některé příjmy fyzických osob ze závislé činnosti, dále některé příjmy poplatníků (právnických i fyzických osob), kteří jsou daňovými nerezidenty, a další vybrané příjmy poplatníků bez ohledu na daňové rezidentství. Právě v souvislosti s touto daní je nejčastěji používán výraz „srážková daň“.

• Zajištění daně podle § 38e ZDP

Ve své podstatě se jedná o jakousi formu jistiny nebo zálohy na daň, která má za cíl předejít u stanovených zahraničních poplatníků neuhrazení jejich daňové povinnosti z některých příjmů majících zdroj na území České republiky. Plátce daně je odpovědný za sražení zajištění daně do té doby, než dojde k uhrazení daňové povinnosti poplatníkem. Tomuto typu daně se dále článek věnovat nebude.

1. Plátce daně

V § 233 daňového řádu je stanoveno: „Plátce daně, který je povinen podle zákona vybrat nebo srazit daň nebo úhradu na zajištění daně (dále jen „daň vybíraná srážkou“), je povinen daň vybíranou srážkou odvést ve stanovené lhůtě a výši“.

Kdo je plátcem daně vybírané srážkou a ve vztahu k jakým příjmům ve smyslu výše uvedeného, upravuje zákon o daních z příjmů v § 38c. Podle tohoto ustanovení se plátcem daně rozumí jakýkoliv poplatník, tj. fyzická nebo právnická osoba, vyplácející příjem podléhající některému typu daně vybírané srážkou, který je:

1. daňovým rezidentem České republiky ve smyslu § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3 ZDP, nebo 
2. daňovým nerezidentem ve smyslu § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 ZDP, který
   • má na území České republiky stálou provozovnu (§ 22 odst. 2) nebo
   • zaměstnává zde své zaměstnance déle než 183 dnů s výjimkou případů poskytování služeb ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) a s výjimkou zahraničních zastupitelských úřadů v tuzemsku, příp.
   • je poplatníkem se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, který má na území České republiky organizační složku, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání na základě povolení podle zákona upravujícího zaměstnanost, tj. agentura práce zapsaná jako organizační složka zahraničního podniku v obchodním rejstříku disponující povolením ke zprostředkování, které podle § 60 zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), vydává generální ředitelství Úřadu práce na základě žádosti.

V souladu s § 39b ZDP je plátce daně povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických nebo právnických osob u příslušného správce daně nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy mu vznikla povinnost vykonávat tímto zákonem stanovené úkony plátce daně.

1.1. Daňové rezidentství

1.1.1. Fyzické osoby

• Daňový rezident České republiky

Jako daňový rezident České republiky je označována fyzická osoba (poplatník) vymezená v § 2 odst. 2 ZDP, pokud má na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Takový poplatník má daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.

Pokud jde o pojem „bydliště“, zákon o daních z příjmů v § 2 odst. 4, ale také smlouvy o zamezení dvojího zdanění, považují za bydliště místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Nejde tak o místo, které je evidenčním údajem o trvalém bydlišti, i když v mnoha případech se tyto údaje shodují, nicméně mohou se i lišit. V této souvislosti je však třeba upozornit, že pokud má poplatník bydliště v daném smyslu také v jiném státě, bude daňové rezidentství nutno posoudit podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění, byla-li s daným státem uzavřena.

Poplatníky obvykle se zdržujícími na území České republiky jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, přičemž do doby 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu. Toto kritérium se uplatní zejména u osob majících bydliště v nesmluvních státech.

• Daňový nerezident

Jako daňový nerezident je označována fyzická osoba (poplatník) vymezená v § 2 odst. 3 ZDP, pokud není vymezena jako daňový rezident České republiky nebo to o ní stanoví mezinárodní smlouva. Takový poplatník má daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky vymezené v § 22 ZDP.

1.1.2. Právnické osoby

• Daňový rezident České republiky

Podle § 17 odst. 3 ZDP je právnická osoba považována za daňového rezidenta České republiky, pokud má na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen. Zde je vhodné dodat, že obdobně daňové rezidentství určují také smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

Právnické osoby, které jsou daňovými rezidenty České republiky, mají rovněž, jako je tomu u osob fyzických, daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.

• Daňový nerezident

Právnické osoby jsou s odkazem na § 17 odst. 4 ZDP považovány za daňové nerezidenty, pokud nemají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, nebo to o nich stanoví mezinárodní smlouvy. Daňoví nerezidenti mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky vymezené rovněž v § 22 ZDP.

V souvislosti s daňovým rezidentstvím právnických osob je třeba upozornit, že za daňového rezidenta České republiky nelze považovat organizační složku zřízenou v České republice zahraniční právnickou osobou, která zde nemá místo svého vedení. Důvodem je skutečnost, že organizační složka nemá právní osobnost, daňovým subjektem je její zahraniční zřizovatel (viz také bod 2.1.). Potřebuje-li proto taková organizační složka potvrzení o daňovém domicilu např. pro své obchodní vztahy, musí se obrátit na svého zřizovatele, který potvrzení zajistí u svého zahraničního správce daně.

2. Zahraniční plátce daně

2.1. Daňový nerezident, který má na území České republiky stálou provozovnu

Stálou provozovnu vymezuje § 22 odst. 2 ZDP jako místo k výkonu činností poplatníků, kteří jsou daňovými nerezidenty, na území České republiky, např. dílna, kancelář, místo k těžbě přírodních zdrojů, místo prodeje (odbytiště), staveniště. Stálé provozovny dále upravují sjednané smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

Pokud jde o mezinárodní smlouvy, s odkazem na článek 10 Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. jsou tyto smlouvy součástí právního řádu, přičemž stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Zde je vhodné dále dodat, že pro účely sjednávání smluv o zamezení dvojího zdanění byla vytvořena modelová smlouva OECD a dále modelová smlouva OSN (tato je určena zejména pro uzavírání smluv s rozvojovými zeměmi), smluvní státy se však uvedenými vzory nemusí zcela řídit, což také činí zejména s ohledem na své výhrady vznesené ke vzorovému ujednání (výhrady vznesené Českou republikou byly publikovány ve Finančním zpravodaji č. 4/1996 ve sdělení Ministra financí ke vstupu ČR do OECD ve vztahu k přímým daním č. j. 251/15 082/96). Každá uzavřená mezinárodní smlouva má tak svá specifika, proto je vždy nutné se s platným a účinným zněním příslušné smlouvy seznámit.

Problematika stálých provozem je poměrně rozsáhlá a v některých případech i složitá, v tomto článku se jí blíže věnovat nebudeme. Je však na místě upozornit na následující skutečnosti, jež se stálých provozoven týkají:  

• Stálá provozovna nevzniká jejím zaregistrováním.

Ta ve své podstatě vzniká zahraničnímu subjektu ze zákona naplněním definičních znaků (např. kamenná stálá provozovna) a v některých případech také splněním časového testu (např. staveniště). Pokud vznik stálé provozovny není vázán na splnění časového testu, vzniká okamžitě naplněním definičních znaků. Je-li pro vznik stálé provozovny dán časový test, pak stálá provozovna vznikne až uplynutím stanové lhůty, avšak se zpětnou účinností, tj. kdy daňový nerezident započal svou činnost na území ČR vykonávat. Stálé provozovně není přisuzována právní osobnost.

• Stálou provozovnu nelze zaměňovat s pojmem organizační složka zahraničního podniku.

Organizační složka zahraničního podniku je část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Je-li tato pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění kromě podmínek, za kterých stálé provozovny vznikají, upravují také podmínky, při jejichž splnění ke vzniku stálé provozovny nedochází. Pokud takové podmínky splní i zřízená organizační složka, pak stálá provozovna zahraničnímu subjektu v České republice nevznikne. Jak je uvedeno již výše v bodu 1.1.2., organizační složka rovněž nemá právní osobnost, za daňový subjekt je považován její zahraniční zřizovatel.

2.2. Daňový nerezident zaměstnávající své zaměstnance na území České republiky déle než 183 dnů

Jedná se o případy, kdy daňovému nerezidentovi nevzniká v České republice stálá provozovna. Po splnění daného časového testu se však tyto zahraniční subjekty dostávají do postavení plátce daně, tj. vzniká jim povinnost ze mzdy zaměstnanců vykonávajících závislou činnost pro tohoto zaměstnavatele na území České republiky srážet a odvádět zálohy na daň a daň.

Zde je vhodné upozornit na § 6 odst. 9 písm. f) ZDP, podle kterého jsou od daně osvobozeny příjmy ze závislé činnosti vykonávané na území České republiky, plynoucí poplatníkům daně z příjmů fyzických osob, kteří jsou daňovými nerezidenty, od zaměstnavatelů se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, pokud časové období související s výkonem této činnosti nepřesáhne 183 dnů v jakémkoliv období 12 měsíců po sobě jdoucích, a to s výjimkou příjmů z

1. osobně a veřejně vykonávané činnosti umělce, sportovce, artisty nebo spoluúčinkující osoby a
2. činnosti vykonávané ve stálé provozovně.

Pokud tedy pro daný zahraniční subjekt vykonávají v České republice závislou činnost pouze zaměstnanci, kteří jsou daňovými nerezidenty, a každý tento zaměstnanec činnost zde vykonává dobu kratší, než je stanoveno § 6 odst. 9 písm. f) ZDP, pak danému zahraničnímu zaměstnavateli v České republice povinnosti plátce daně, až na stanovené výjimky, nevznikají. 

Jak je uvedeno výše, podle § 38c odst. 2 ZDP se plátcem daně nestává zahraniční subjekt, který:

• na území České republiky poskytuje služby ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) ZDP, s výjimkou stavebně montážních projektů;

Tato výjimka dopadá i na službovou stálou provozovnu, která může vzniknout jen tehdy, není-li dána existence stálé provozovny kamenné.

• má na území České republiky zřízen zastupitelský úřad.

Jedná se o tzv. ambasády či velvyslanectví se statusem a právním postavením daným Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích, které byly na území České republiky jako přijímacím státem zřízeny jiným, resp. vysílacím státem vzájemnou dohodou v rámci diplomatických styků mezi státy.

Zaměstnancům těchto zastupitelských úřadů, tj. osobám vstupujícím do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo šéfem mise není z vyplácené mzdy srážena v České republice v průběhu roku záloha na daň. Tito zaměstnanci si svou daňovou povinnost vypořádávají až na roční úrovni sami prostřednictvím daňového přiznání, případně jsou také povinni v souladu s § 38a ZDP hradit na svůj osobní daňový účet vedený u místně příslušného správce daně ve stanovených termínech zálohy na daň z příjmů fyzických osob.

2.3. Zahraniční agentura práce poskytující své zaměstnance uživatelům na území České republiky

Za plátce daně je považována také zahraniční agentura práce, tj. zprostředkovatel zaměstnání, který je daňovým rezidentem členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a který má na území České republiky organizační složku, disponující povolením tuto činnost vykonávat (viz bod 1.). Taková agentura práce je zaměstnavatelem ve smyslu § 6 odst. 2 ZDP.

Agenturní zaměstnávání upravují §§ 307a až 309a zákoníku práce, a dále §§ 58 až 66 zákona o zaměstnanosti.

Podle § 66 zákona o zaměstnanosti zprostředkováním zaměstnání agenturou práce se rozumí uzavření pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti mezi fyzickou osobou a agenturou práce za účelem výkonu práce u uživatele. Agentura práce může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem podle zvláštního právního předpisu.

Ve všech ostatních případech poskytování zaměstnanců zahraničního subjektu (daňového nerezidenta) k výkonu závislé činnosti k českému zaměstnavateli (daňovému rezidentovi ČR), který jako uživatel přiděluje poskytnutým zaměstnancům práci a dohlíží na její provedení, tento zahraniční subjekt podle § 38c odst. 2 ZDP plátcem daně není. Ve vztahu k příjmům ze závislé činnosti takto poskytnutých zaměstnanců je v postavení plátce daně jejich uživatel, tj. daňový rezident České republiky, jehož příkazům daní zaměstnanci podléhají, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Definice zaměstnavatele ve smyslu § 6 odst. 2 ZDP je tak naplněna v případě českého uživatele.

3. Plátcova pokladna

Ve stanovených případech může plátce daně plnit své daňové povinnosti prostřednictvím tzv. plátcovy pokladny. Institut plátcovy pokladny upravuje v prvé řadě § 21 daňového řádu a je obecně definována jako organizační jednotka, kde dochází k výkonu povinností stanovených daňovým zákonem, zejména vybírání, srážení nebo zajištění daně, a kde jsou k tomu uloženy potřebné doklady, přitom plátcova pokladna vykonává práva a povinnosti plátce daně; pokud si jednání plátce daně a osoby oprávněné jednat za plátcovu pokladnu odporuje, je rozhodující jednání plátce daně. Místní příslušnost ke správci daně, tedy finančnímu úřadu, se řídí místem, kde je plátcova pokladna umístěna.

V návaznosti na daňový řád je vznik plátcovy pokladny umožněn v těchto případech:

• Dle § 38h odst. 14 (s účinností do 31. 12. 2020 odst. 15) ZDP ve vztahu k příjmům ze závislé činnosti, které podléhají jak dani zálohové, tak i dani srážkové, pokud jsou v této organizační jednotce k dispozici doklady nezbytné pro provedení srážky záloh nebo daně a její kontrolu.
• Dle § 38d odst. 10 ZDP pokud jde o ostatní příjmy podléhající srážkové dani, avšak pouze v případě, že je tato daň vybírána bankami, spořitelními a úvěrovými družstvy nebo pojišťovnami.

Plátcova pokladna nevzniká automaticky. Její vznik musí plátce daně projevit splněním registrační povinnosti podle § 39b odst. 2 ZDP, při které plátce daně určí osobu oprávněnou jednat za tuto plátcovu pokladnu jeho jménem. Plátcově pokladně je následně správcem daně přiděleno samostatné daňové identifikační číslo (odlišné od identifikátoru plátce daně), pod kterým je plátcova pokladna povinna plnit daňové povinnosti. Plátce daně je tedy současně registrován pod více daňovými identifikátory.

Jak je uvedeno v § 21 odst. 3 DŘ, plátcova pokladna vykonává práva a povinnosti plátce daně. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že plátcova pokladna nemá samostatnou právní osobnost, nicméně daňové právní předpisy jí přisuzují daňovou samostatnost, a to zejména v tom smyslu, že plátcova pokladna odděleně plní část nebo veškerou daňovou povinnost přidělenou jí plátcem daně a v návaznosti jsou u ní odděleně sledovány zákonné lhůty, jako je např. lhůta pro podání vyúčtování srážkové nebo zálohové daně, od které se následně odvíjí lhůta pro stanovení nebo vybrání daně. 

Plátcových pokladen může mít plátce daně několik, jejich počet není omezen. Jak je uvedeno v § 21 odst. 2 daňového řádu, místní příslušnost plátcovy pokladny se řídí místem, kde je umístěna. Pokud má plátce daně své pobočky po celé republice, je pro něj praktičtější zpracovávat mzdovou agendu samostatně v každé jednotlivé pobočce či oblasti a praktičtější pak je i komunikace s místním správcem daně.

I přes vznik plátcovy pokladny či pokladen nic nebrání tomu, aby plátce daně některé své daňové povinnosti plnil i nadále pod svým daňovým identifikátorem plátce daně. Např. prostřednictvím plátcových pokladen plní plátce daně daňovou povinnost vztahující se k zaměstnancům jednotlivých poboček, pod hlavním daňovým identifikátorem plní plátce daně daňové povinnosti týkající se managementu právnické osoby a dalších vybraných osob.

Vznik plátcovy pokladny je také připuštěn v sídle společnosti. Tuto možnost začali plátci daně využívat zejména se vznikem Specializovaného finančního úřadu, ke kterému místně přísluší vybrané daňové subjekty a který má celorepublikovou působnost. Těmito vybranými subjekty jsou podle § 11 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě, ve znění pozdějších předpisů, např. právnické osoby založené za účelem podnikání, které dosáhly obratu více než 2 mld. Kč, banky, pojišťovny, penzijní společnosti atd. 

B. Záloha na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle § 38h ZDP

Jak je uvedeno výše, záloze na daň podle § 38h ZDP podléhají pouze příjmy fyzických osob ze závislé činnosti, a to konkrétně příjmy, které jsou předmětem daně a nejsou od daně osvobozeny, a které vyplácí daňový subjekt v postavení plátce daně. Fyzickými osobami se zde rozumí poplatníci, kteří jsou jak daňovými rezidenty České republiky, tak i daňovými nerezidenty (viz bod 1.1.1.).

Výjimkou jsou:

• příjmy ze závislé činnosti vymezené v § 6 odst. 4 ZDP, pokud poplatník (zaměstnanec) neučinil prohlášení k dani podle § 38k ZDP, a
• příjmy představující odměny člena orgánu právnické osoby podle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1. ZDP plynoucí daňovému nerezidentovi, a to s odkazem na § 22 odst. 1 písm. g) bod 6. tohoto zákona,

které podléhají dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 38d v návaznosti na § 36 ZDP). Tato daň se však v některých případech může po uplynutí zdaňovacího období „překlopit“ na daň zálohovou, pokud poplatník (zaměstnanec) prohlášení k dani učiní dodatečně (pouze příjmy uvedené v § 6 odst. 4 ZDP) anebo využije postup podle § 36 odst. 6 nebo 7 (s účinností do 31. 12. 2020 odst. 7 nebo 8) ZDP, který za splnění podmínek umožňuje dané příjmy zahrnout do daňového přiznání.

Vypořádání zálohové daně po uplynutí roku

Jak z označení této daně vyplývá, jedná se o daňovou povinnost, která je zálohou, a to na celkovou roční daňovou povinnost poplatníka (zaměstnance), tj. tato zálohová daň není tedy daní konečnou. Po uplynutí zdaňovacího období, kterým je podle § 16b ZDP kalendářní rok, je každý poplatník s příjmy ze závislé činnosti povinen své roční příjmy vypořádat, a to těmito základními způsoby:

• v souladu s § 38ch ZDP poplatník za splnění podmínek požádá zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daňového zvýhodnění (dále jen „roční zúčtování“), není-li povinen podat daňové přiznání podle § 38g ZDP, nebo 
• podá daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

K vypořádání daňové povinnosti poplatníka může dojít i způsobem uvedeným v § 38h odst. 9 ZDP, dle kterého je sraženými zálohami ze mzdy jeho daňová povinnost splněna, pokud poplatník (zaměstnanec)

• nepožádá plátce daně (zaměstnavatele) o provedení ročního zúčtování a současně
• není povinen podat přiznání podle § 38g ZDP.

4. Co se rozumí příjmy ze závislé činnosti 

Příjmy, které jsou považovány za příjmy ze závislé činnosti, upravuje § 6 odst. 1 písm. a) - d) ZDP a jedná se o:

a) plnění v podobě

1. příjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce;

Jde o příjmy pobírané na základě pracovněprávních nebo obdobných vztahů. Zejména se jedná o pracovní poměr založený pracovní smlouvou nebo o práci konanou mimo pracovní poměr založený dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti.

2. funkčního požitku;

Co se rozumí funkčním požitkem, je uvedeno v § 6 odst. 10 ZDP. Podle tohoto ustanovení jde o funkční platy a plnění související s výkonem funkce představitelů státní moci, některých státních orgánů a soudců a odměny a související plnění za výkon funkce v různých orgánech a institucích.

b) příjmy za práci

1. člena družstva,

2. společníka společnosti s ručením omezeným,

3. komanditisty komanditní společnosti,

Jedná se o příjmy daných osob za práci pro vybrané obchodní korporace, která se řídí obchodně právními vztahy a která není výkonem činnosti člena orgánu právnické osoby.

c) odměny

1. člena orgánu právnické osoby,

2. likvidátora,

Podle tohoto ustanovení se posoudí příjmy za výkon činnosti členů orgánů právnických osob vymezených v § 44 zákona o obchodních korporacích (např. odměny jednatelů nebo členů dozorčích rad společnosti s ručením omezeným, členů představenstva nebo dozorčích rad akciových společností atd.). Pokud jde o likvidátora, jedná se o osobu, která je povolána provést likvidaci, tj. vypořádání majetku zrušené právnické osoby podle § 187 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž likvidátor okamžikem svého povolání nabývá působnosti statutárního orgánu, a to se stejnou odpovědností.

d) příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem činnosti, ze které plynou příjmy podle písmen a) až c), bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, nebo od plátce, u kterého poplatník tuto činnost nevykonává;

Jedná se např. o různé benefity a další příjmy poskytované fyzickým osobám nad rámec výše uvedených příjmů. Daňový režim těchto příjmů kopíruje daňový režim příjmů vymezených v písmenech a) - c), ke kterým se váží, případně jsou tyto příjmy od daně osvobozené, či nejsou předmětem daně.

Pro účely zákona o daních z příjmů je každý plátce příjmů podřazených pod § 6 odst. 1 tohoto zákona označován jako „zaměstnavatel“ a poplatník s těmito příjmy jako „zaměstnanec“.

Nutno také zmínit, že podle § 6 odst. 3 ZDP se příjmy ze závislé činnosti uvedené v odstavci 1 tohoto ustanovení rozumějí příjmy

• pravidelné nebo jednorázové
• bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok či nikoli,
• zda je od zaměstnavatele dostává zaměstnanec nebo jiná osoba a
• zda jsou vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance nebo v jeho prospěch.

Jako příjem zaměstnance se posoudí také plnění podle § 6 odst. 9 písm. d) a e) ZDP (vybrané příjmy, které jsou za splnění podmínek osvobozeny od daně) poskytnuté zaměstnavatelem pro rodinného příslušníka zaměstnance.

5. Solidární zvýšení daně u zálohy

Do 31. 12. 2020 podléhaly příjmy ze závislé činnosti, které přesáhly pro účely výpočtu zálohy na daň 4násobek průměrné mzdy stanovené podle § 23b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, s odkazem na § 38ha ZDP současně také solidárnímu zvýšení daně u zálohy. Toto solidární zvýšení daně bylo součástí úhrnu záloh na daň, který byl plátce daně povinen odvést správci daně. Zákonem č. 609/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, byl institut solidárního zvýšení daně zrušen a příjmy zaměstnanců ze závislé ...