Stravování zaměstnanců

Úvodem

Zákoník práce výslovně stanoví, že zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, a v souladu se zvláštními právními předpisy zajišťovat pro zaměstnance závodní preventivní péči. Toto ustanovení navazuje na základní zásady zákoníku práce, neboť podle § 1a ZP uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky patří mezi základní zásady pracovněprávních vztahů. Je však velice obecné, protože konkrétní povinnosti např. v oblasti BOZP obsahuje zákoník práce v samostatné části páté, tedy v § 101 až 108 ZP nebo v ostatních předpisech.

Péče o zaměstnance však zahrnuje nejen činnosti uložené zaměstnavatelům zákonem, ale i další, k nimž se sami zavázali. Proto lze péči o zaměstnance rozčlenit na:

• povinnou, která je zaměstnavatelům uložena právním předpisem, tj. zákonem a kolektivními smlouvami vyššího stupně,
• smluvní, která je ve formě závazků obsažena v podnikových kolektivních smlouvách a v pracovních smlouvách,
• dobrovolnou, která je upravena vnitřními předpisy zaměstnavatele a stává se součástí jeho personální politiky, v jejímž rámci rozšiřuje péči o zaměstnance s cílem získat nové kvalitní pracovní síly, udržet si dosavadní a motivovat je k co nejlepším výkonům.

Činnost zaměstnavatele v oblasti péče o zaměstnance se však odvíjí nejen od přání zaměstnanců a ochoty zaměstnavatele, ale především od jeho finančních možností. K tomu účelu slouží v organizačních složkách státu, ve státních příspěvkových organizacích a v příspěvkových organizacích zřizovaných územními samosprávnými celky fond kulturních a sociálních potřeb (FKSP) a u zaměstnavatelů provozujících podnikatelskou činnost sociální fond. FKSP je vytvářen u výše uvedených zaměstnavatelů povinně a způsob jeho použití se řídí obecně závazným předpisem, vyhláškou č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb. Pokud u takového zaměstnavatele působí odbory, mají právo spolurozhodování o tvorbě a použití FKSP.

U zaměstnavatelů, kteří jsou podnikatelskými subjekty, je vytváření sociálních fondů nepovinné. Sociální fond je tvořen ze zisku po zdanění a jeho používání bývá sjednáno v kolektivní smlouvě. O jeho užití může rozhodovat i zaměstnavatel samostatně, např.. v akciové společnosti představenstvo. O výši přídělu do sociálního fondu rozhoduje zpravidla valná hromada nebo podnikatel sám. Některé aktivity v rámci péče o své zaměstnance může zaměstnavatel také zahrnout do svých nákladů.

Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou daňově uznatelnými náklady (výdaji) veškeré náklady na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah odpočinku zaměstnanců.

Sociální výdaje zaměstnavatelů započtené do nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů jsou také (v případě, že se poskytují v nepeněžní formě) u zaměstnanců osvobozeny od daně z příjmů. Jsou to např.:

• hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů,
• hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti,
• nepeněžní plnění, poskytované zaměstnavatelem zaměstnancům z FKSP, ze sociálního fondu nebo ze zisku po jeho zdanění, ve formě možnosti používat rekreační, zdravotnická a vzdělávací zařízení, předškolní zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní zařízení nebo ve formě příspěvku na kulturní pořady a sportovní akce.

K nejčastějším zaměstnaneckým výhodám patří poskytování stravování zaměstnancům, a to v nejrůznějších formách, přičemž nejvyužívanější formou je poskytování stravenek nebo stravenkového paušálu. Právní předpisy dříve používaly označení „závodní stravování“, tento institut se však dnes již nevyskytuje, takže přívlastek závodní byl nedávno zrušen i v zákoně o daních z příjmu. Vzhledem k tomu, že právní úprava tohoto benefitu je rozdílná, podle toho o jakého se jedná zaměstnavatele, budeme se jí na následujících řádcích zabývat podrobněji.

Povinnost umožnit stravování

Zaměstnavatel nemá povinnost zajišťovat zaměstnancům stravování ani je financovat, zákonem má uloženou pouze povinnost zaměstnancům stravování umožnit, a tuto povinnost má vůči zaměstnancům ve všech směnách. Podrobnosti o stravování obsahuje zákoník práce v ustanovení § 236 ZP. Dle tohoto ustanovení je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu.

Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Pokud je v pracovní smlouvě sjednáno více míst výkonu práce, rozumí se pracovní cestou pouze vyslání zaměstnance zaměstnavatelem mimo takto sjednaných více mít výkonu práce. Vyslání na pracovní cestu je možné pouze na dobu nezbytné potřeby, vždy je nutné stanovit konkrétní délku pracovní cesty. Zákoník práce nestanoví žádné omezení o místě pracovní cesty, zaměstnavatel tedy může zaměstnance vyslat na pracovní cestu tuzemskou i zahraniční. V neposlední řadě je zaměstnavatel oprávněn vyslat zaměstnance na pracovní cestu v rámci i k jinému zaměstnavateli. Na pracovní cestě vyslaný zaměstnanec vždy plní pracovní úkoly vysílajícího zaměstnavatele.

Zaměstnavatel tedy nemá povinnost zajistit stravování svých zaměstnanců, má jen povinnost umožnit zaměstnancům stravování. Jde o fakultativní plnění zaměstnavatele, vyplývající z jeho vlastního rozhodnutí.

Poskytování stravování

Poskytování stravování zaměstnancům lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem.

Tato možnost se nevztahuje pouze na zaměstnavatele, u nichž jsou náklady na závodní stravování stanoveny zvláštním předpisem, tedy vyhláškou č. 296/2022 Sb., o nákladech na stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích, nebo vyhláškou č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky, vztahuje se na všechny zaměstnavatele.

Podíl zaměstnavatele na úhradě stravování může jít zčásti na vrub daňově uznatelných výdajů (nákladů), anebo může být poskytnut z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, sociálního fondu či jiného obdobného fondu, ze zisku po zdanění zaměstnavatele resp. jako nedaňový výdaj (náklad) zaměstnavatele.

Formy poskytovaného stravování se ponechávají výhradně na kolektivní smlouvě nebo rozhodnutí zaměstnavatele a zaměstnavatel může stravování zajišťovat sám ve vlastním zařízení, nebo je může poskytovat prostřednictvím jiných osob, případně je může zajišťovat cenovým zvýhodněním poukázek na jídlo (stravenek).

Zákoník ...