Technické zhodnocení – obecný úvod

Technické zhodnocení je, pro daňové účely, definováno v § 33 zákona o daních z příjmů (ZDP). Formou technického zhodnocení se zpravidla zvyšuje hodnota majetku.

Jak vyplývá z této definice, jedná se o účelově vyjmenované výdaje či náklady na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýší ve zdaňovacím období u jednotlivého majetku v úhrnu zákonem stanovenou částku. V praxi to znamená, že pokud se na jednotlivém majetku provede v jednom zdaňovacím období několik technických zhodnocení po sobě, přičemž žádné nepřekročení stanovenou částku, ale v úhrnu za celé období bude stanovená částka překročena, je třeba všechny tyto úpravy považovat za technické zhodnocení a z daňových nákladů vyloučit, zvýšit hodnotu majetku a odpisovat.

U hmotného majetku se jedná o částku nad 80 000 Kč. Pokud je technické zhodnocení od uvedené částky prováděno na drobném hmotném majetku, který má dobu použitelnosti delší než 1 rok a účetní jednotka tento majetek zaúčtovala přímo do nákladů, nemůže takto vynaložené náklady uplatnit jednorázově do daňových nákladů, ale je třeba toto technické zhodnocení samostatně daňově odpisovat.

Z hlediska účetnictví je však třeba uvést, že účetní jednotky si mohou samy zvolit, od jaké výše budou hmotné movité věci považovat za dlouhodobý hmotný majetek, ...