Účetní standardy IFRS v EU

Přejímání účetních standardů IFRS pro vykazování a zveřejňování (IFRS Accounting Standards) vydaných Radou pro mezinárodní účetní standardy (International Accounting Standards Board, IASB) do právního řádu Evropské unie (EU) představuje spolu s vydáváním účetních směrnic dva základní způsoby, jejichž prostřednictvím probíhá harmonizace národních účetních legislativ jednotlivých členských států EU. V textu článku se budeme postupně věnovat oběma uvedeným cestám harmonizačního procesu, větší pozornost samozřejmě zaměříme na postup zavádění a uplatňování účetních standardů IFRS v EU.

Vymezení odpovědnosti, kontroly a teritoriální působnosti

Přestože některé členské státy EU (Francie, Německo, Nizozemí a Velká Británie) stály už na počátku snah o vytvoření globálních standardů účetního výkaznictví pro společnosti s veřejně obchodovanými cennými papíry a EU má jisté slovo při tvorbě nových a změnách stávajících standardů IFRS, považovala Evropská unie Nadaci IFRS (dříve označovanou též jako International Accounting Standard Committee Foundation, IASCF) za soukromý samoregulační orgán, jenž není pod kontrolou žádného demokraticky zvoleného parlamentu nebo vlády, a postrádá tedy povinnost zodpovídat se mu.

Z těchto a mnoha dalších důvodů se EU rozhodla sama ovlivňovat finální podobu standardů IFRS používaných členskými zeměmi a stanovila, že tyto země budou uplatňovat standardy IFRS výhradně ve znění, které EU schválila a zveřejnila ve svém Úředním věstníku. Toto znění však může být odlišné od znění standardů IFRS vydaných přímo IASB. Všech 27 členských států EU včetně 9 kandidátských zemí (Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Gruzie, Moldavsko, Severní Makedonie, Srbsko, Turecko, Ukrajina) a 3 států dotvářejících s EU Evropský hospodářský prostor (Island, Lichtenštejnsko, Norsko) podléhá v oblasti harmonizace účetnictví účetním směrnicím a nařízením EU.

Základní účetní směrnice EU

Proces harmonizace účetnictví v Evropě je od 70. let 20. století spojen s několika zásadními směrnicemi vydávanými Evropským hospodářským společenstvím (EHS, 1958–1993), Evropským společenstvím (ES, 1993–2009) a Evropskou unií (2009–dosud). Konkrétně se jedná o čtvrtou směrnici Rady č. 78/660/EHS z 25. 7. 1978, o ročních účetních závěrkách některých forem společností, sedmou směrnici Rady č. 83/349/EHS z 13. 6. 1983, o konsolidovaných účetních závěrkách, a osmou směrnici Rady č. 84/253/EHS z 10. 4. 1984, o schvalování osob pověřených prováděním povinného auditu účetních dokumentů. Vzhledem k tomu, že tyto směrnice tvoří základní pilíře harmonizačního procesu v oblasti účetnictví, zaslouží si seznámit se s nimi trochu blíže.

Smyslem čtvrté směrnice Rady EHS bylo stanovit minimální právní požadavky na srovnatelné a rovnocenné finanční informace, které by společnosti působící v některém z členských států EHS měly zveřejňovat. Za tím účelem směrnice stanovovala obsah roční účetní závěrky včetně rozsahu jejího sestavení, předepisovala formální strukturu a povinnou náplň položek rozvahy i výsledovky, definovala pravidla oceňování včetně oceňování reálnou hodnotou a vymezovala obsah přílohy k účetní závěrce a obsah výroční zprávy. V závěru se směrnice věnovala také zveřejňování účetních závěrek včetně zveřejnění informace o způsobech rozdělení zisku, popř. vypořádání ztráty a stručně se zmiňovala i o auditu těchto účetních závěrek. Směrnice se vztahovala na akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a družstva, přičemž ji ale členské státy nemusely uplatnit na banky, pojišťovny a jiné finanční instituce (k jejich regulaci došlo vydáním směrnice Rady č. 86/635/EHS z 8. 12. 1986, o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí, a směrnice Rady č. 91/674/EHS z 19. 12. 1991, o ročních účetních ...