Určení daňové rezidence u fyzických osob

Zaměstnavatelé, kteří vyplácející mzdy zaměstnancům nebo odměny za výkon funkce členům statutárních orgánů, jakož i ostatní plátci daně hradící fyzickým osobám platby za služby, licence, úroky, dividendy a další platby, potřebují pro správný postup při zdanění těchto příjmů v České republice vědět, zda je příjemce těchto plateb českým daňovým rezidentem nebo daňovým nerezidentem. Podle toho, jaký daňový status fyzická osoba má, liší se i rozsah či způsob zdanění v České republice. Rovněž se liší právo fyzických osob na uplatnění nezdanitelných částí základu daně a slev na dani. U výplaty příjmů daňovému nerezidentovi má zaměstnavatel i některé specifické povinnosti, zejména uvádět zaměstnance, daňového nerezidenta, v příloze k ročnímu vyúčtování (tj. v přehledu obsahujícím souhrnné údaje zaznamenané na mzdových listech vykazovaného zdaňovacího období, které jsou rozhodující pro výpočet zdanitelné mzdy, daně a záloh v členění podle jednotlivých daňových nerezidentů). Stejnou povinnost má zaměstnavatel i u členů statutárních orgánů, daňových nerezidentů. Další nové notifikační povinnosti u výplaty osvobozených příjmů daňovým nerezidentům jsou předpokládány v připravovaném daňovém balíčku (sněmovní tisk č. 206), jehož účinnost je očekávána v průběhu prvních měsíců roku 2019.

Další příjmy fyzických osob, například z úroků nebo dividend, podléhají v České republice často srážkové dani, zároveň s úhradou sražené daně má plátce daně povinnost podat svému místně příslušnému finančnímu úřadu oznámení o sražené dani na tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Sazba daně se také může lišit podle toho, jakého státu je příjemce těchto plateb daňovým rezidentem.

Pokud plátce daně nevychází ze správných údajů o daňové rezidenci fyzické osoby, které příjem vyplácí, a to ať z viny na straně plátce nebo na základě nesprávných údajů poskytnutých poplatníkem samotným, sankce za nesprávný postup při zdanění primárně ponese plátce daně, který odvádí zálohy na daň či daň pod vlastní majetkovou odpovědností. Tento článek je proto věnován postupu při určení, kdo je daňovým rezidentem v České republice a kdo jím naopak není.

Určení daňové rezidence podle smluv o zamezení dvojího zdanění

Česká republika uzavřela k dnešnímu dni téměř devadesát smluv o zamezení dvojího zdanění. Každá z těchto smluv obsahuje samostatný článek, podle něhož se určí, kde je fyzická osoba považována za daňového rezidenta. Jedná se o článek 4, obvykle označovaný jako „Rezident“, ve starších smlouvách o zamezení dvojího zdanění „Daňový domicil“ s tím, že významově jsou oba pojmy totožné.

Vzhledem k tomu, že největší obchodní vztahy má stále Česká republika se Slovenskou republikou, nejvhodnějším příkladem určení daňové rezidence je právě smlouva o zamezení ...