Velmi dlouho se daňoví poradci, plátci a širší odborná veřejnost snažila dosáhnout toho, aby bylo možné vracet odpočet DPH z těch plnění, která správce daně při kontrolách nezpochybnil. Ovšem obranou příslušných soudů, které tuto problematiku řešily, bylo, že daňový řád takový postup neumožňuje a že nesporná část odpočtu nese osud té části, která je dosud prověřována.
Co se děje v praxi?
Spor je o takzvanou nespornou část nároku plátce DPH na nadměrný odpočet. Správce daně, pokud měl pochybnosti o určitých transakcích za dané zdaňovací období, zadržel vždy celý nárok na odpočet daně, i když sporné odpočty mohly být jen z některých transakcí a většina jiných transakcí sporná vůbec nebyla. Správce zadržení odpočtu zdůvodnil vždy tak, že až prověřením transakcí, jež jsou sporné, lze zjistit, jaký je vlastně plátcův nárok na odpočet daně. Takže pokud nebylo jasno o některých odpočtech, které zpochybnil, správce daně se nezabýval tím, které odpočty by mohl uznat zcela bez problémů.
Často kvůli nepodstatné části nároku na odpočet je zadržována značná částka odpočtu, o níž z převážné části není sporu, ale takový postup má významný vliv na cash flow daňového subjektu. Daňový subjekt má sice následně nárok na úrok z daňového odpočtu (§ 254a zákona 280/2009 Sb. daňový řád) z té části odpočtu, která mu nakonec je uznána, avšak na odpočet i případný úrok si musí počkat někdy i řadu měsíců.
Odborná veřejnost dlouho před rozsudkem Ústavního soudu upozorňovala na skutečnost, že zadržování celého nadměrného odpočtu, pokud je sporná jen jeho část, není únosné a příčí se podstatě DPH a jednomu ze základních principů DPH, a to je princip neutrality. Je také nepřípustně zasahováno do vlastnického práva plátce, jemuž je nesporná část odpočtu zadržována.
Složitá cesta k cíli: Otázku řešil Krajský soud, Nejvyšší správní soud a v závěru Ústavní soud
Teprve Ústavní soud našel procesní cestu, jak se dobrat k cíli, jehož všichni chtěli ...
Související předpisy SZČR