Obsah:
Úvodem
Dne 3. září 2024 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon – jak je patrno i z jeho názvu – sestává z novel pěti zákonů, a to
Původním záměrem předkladatele (ministerstva spravedlnosti) bylo, aby zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2024. Novela totiž transponuje část směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci), pro jejíž implementaci uplynula lhůta již v červnu 2022. Projednávání návrhu zákona se však opozdilo, a tak nabyl z převážné části účinnosti 1. října 2024. Šest změnových bodů v exekučním řádu nabude účinnosti až za dva roky (dvacátý pátý měsíc), tedy 1. října 2026.
Sama novela insolvenčního zákona (dále „IZ“) je značně rozsáhlá, sestává celkem z 89 změnových bodů. V následujících řádcích se proto seznámíme se zásadními změnami.
Hlavní cíle novely
Úvodem jsme uvedli, že uvedená novela implementuje do českého právního řádu část směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). Hlavním cílem směrnice je zefektivnit a zjednodušit proces oddlužení, a to při minimalizaci zbytných zásahů a maximálním respektování dosud dosaženého stavu institutu oddlužení. Novela má podle předkladatele zajistit, že v případě úpadku se fyzické osoby budou moci rychleji dostat z dluhové pasti, vrátit se do normální ekonomiky a znovu se zapojit do běžného života.
Klíčovým prvkem novely je zkrácení stávající délky doby oddlužení z dosavadních 5 let na 3 roky. Pro vyrovnání dopadů zkrácení doby oddlužení jsou zpřísněny požadavky na řádné plnění povinností dlužníka, resp. na efektivní výkon dohledu ze strany insolvenčního správce, a to tak, aby dlužník skutečně uspokojil své věřitelé v nejvyšší reálně dosažitelné míře. Novela rovněž posiluje opatření působící proti možnému zneužití institutu oddlužení ze strany nepoctivého dlužníka. Sleduje-li dlužník nepoctivý záměr, soud mu vstup do oddlužení nepovolí, příp. oddlužení neschválí, a vyplyne-li tato okolnost najevo později, schválené oddlužení dlužníkovi zruší, popř. dokonce dlužníkovi již přiznané osvobození odejme. Po celou dobu je tedy na poctivost dlužníka kladen důraz.
Novela také zajišťuje, aby dlužník v oddlužení splácel adekvátní částky a nesnižoval své příjmy. U dlužníka jsou insolvenčním soudem individuálně zhodnoceny jeho schopnosti, možnosti a majetkové poměry. Na základě vyhodnocení příjmových možností je dlužníkovi již při schválení oddlužení určena efektivní splátka, tedy průměrná výše měsíční splátky, kterou má dlužník být schopen plnit, a předpokládaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, ke které má snaha dlužníka v oddlužení směřovat. Insolvenční soud musí navíc při určování efektivní splátky vzít v úvahu i výši minimální mzdy nebo zaručené mzdy, je-li to možné zejména s ohledem na povahu příjmů dlužníka.
Hlavním požadavkem je požadavek na naplnění příjmových možností dlužníka společně s povinností vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě nezaměstnanosti usilovat o získání příjmu i v součinnosti s úřadem práce. Základní povinností dlužníka je vynakládat veškeré úsilí k uspokojení věřitelů a chovat se poctivě ke svým věřitelům. Z toho důvodů zákon brání případné snaze dlužníka snižovat své příjmy jak v době plnění splátkového kalendáře, tak v době předchozí, aby zamezil redukci uspokojení nezajištěných věřitelů. Pro naplnění tohoto účelu je nezbytné, aby insolvenční soud při stanovení předpokládané míry uspokojení nevycházel pouze z dokladů dlužníka o jeho minulých příjmech, ale aby zhodnotil, jakého minimálního budoucího příjmu by měl daný dlužník dosahovat zejména vzhledem ke svým schopnostem a možnostem na trhu práce. Insolvenční soud má rovněž prozkoumat, zda se dlužník v nedávné minulosti bez důležitého důvodu nevzdal vyššího příjmu nebo majetkového prospěchu.
Zjednodušeně lze říci, že pro řádné plnění povinností musí dlužník v průběhu plnění splátkového kalendáře plně využívat veškeré své příjmové možnosti a dosahovat adekvátní mzdy, popř. jiného příjmu. Zájmy věřitelů jsou tudíž v oddlužení uspokojivě chráněny.
Za hlavní principy nové právní úpravy lze označit zejména
- zajištění implementace relevantních částí směrnice o restrukturalizaci a insolvenci do insolvenčního zákona, a to při minimalizaci nezbytných zásahů a maximálním respektování dosud dosaženého stavu institutu oddlužení;
- zefektivnění a zjednodušení řízení o oddlužení tak, aby bylo insolvenční právo připraveno na vlnu osobních bankrotů;
- snahu o naplnění účelu oddlužení v českém insolvenčním právu, tj. zajistit druhou šanci pro všechny poctivé dlužníky;
- rovné požadavky a podmínky oddlužení pro všechny fyzické osoby, bez ohledu na to, zda jde o podnikatele či spotřebitele;
- zpřísnění požadavků na řádné plnění povinností dlužníka, resp. na efektivní výkon dohledu ze strany insolvenčního správce, a to tak, aby dlužník skutečně uspokojil své věřitele v nejvyšší reálně dosažitelné míře;
- posílení opatření působících proti možnému zneužití institutu oddlužení ze strany nepoctivého dlužníka.
Tyto principy vychází z tzv. myšlenky druhé šance v insolvenčním řízení. V odborné literatuře bývá myšlenka druhé šance dávána do souvislosti s problematiku amerického precedenčního case-law. Často bývá citován dokonce historický judikát Wetmore v. Markoe z roku 1904, kde soud doslova uvedl: „Systémy úpadku jsou vytvořeny s cílem ulevit poctivým dlužníkům od břemena zadlužení, které se stalo utiskujícím a nedovolí jim čerstvý start podnikání nebo komerčního života osvobozeného od závazků a odpovědností, které mohly vyplynout z podnikatelského neúspěchu.“
K hlavním změnám
Zvláštní insolvenční správce
V ustanovení § 36 až § 38 IZ o zvláštním insolvenčním správci dochází celkem k deseti změnám. Zpráva o stavu insolvenčního řízení se bude předkládat nejméně jednou za 12 měsíců. Delší dobu předkládání zprávy o stavu insolvenčního řízení již nelze rozhodnutím insolvenčního soudu stanovit. Zpráva o stavu insolvenčního řízení je podle § 36 odst. 3 IZ rovněž povinně předkládána neprodleně poté, co vyjdou najevo skutečnosti rozhodné pro průběh insolvenčního řízení.
V ustanovení § 36 odst. 3 IZ se omezuje doba, ve které lze na základě skutečností uvedených ve zprávě insolvenčního správce o stavu insolvenčního řízení navrhnout zrušení schváleného oddlužení nebo prodloužení průběhu oddlužení. Pro rozhodnutí o návrhu na zrušení schváleného oddlužení nebo na prodloužení průběhu oddlužení není insolvenčnímu soudu stanovena lhůta. Insolvenční soud může rovněž schválené oddlužení zrušit nebo průběh oddlužení prodloužit i bez návrhu.
Okamžik, ke kterému insolvenční správce předloží písemnou zprávu pro osvobození insolvenčnímu soudu, zakotvuje § 36 odst. 2 IZ. Splní-li dlužník předpoklady pro osvobození, podá insolvenční správce insolvenčnímu soudu písemnou zprávu pro osvobození bez zbytečného odkladu po splnění těchto předpokladů. V písemné zprávě pro osvobození insolvenční správce doporučí insolvenčnímu soudu rozhodnout o osvobození dlužníka podle § 414 IZ od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
Nedojde-li ke splnění předpokladů pro osvobození podle § 412a IZ, podá insolvenční správce insolvenčnímu soudu písemnou zprávu pro osvobození nejpozději po uplynutí stanovené doby (zpravidla 3 nebo 5 let) od schválení oddlužení, a to bez zbytečného odkladu.
V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty se předmětná doba prodlužuje o dobu případného přerušení průběhu oddlužení nebo prodloužení průběhu oddlužení podle § 412b.
V § 38 odst. 8 IZ stanoví způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, a to vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Tato vyhláška po novelizaci nově určí i výši odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek v oddlužení.
Zároveň se zavádí pravidlo, že dlužníkem neuhrazenou odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v oddlužení, kterou eventuálně po definitivním skončení insolvenčního řízení hradí ze svého rozpočtu insolvenční soud, může stát po dlužníkovi požadovat nahradit, respektive rovnou vymáhat.
Úvěrové financování
V ustanoveních § 43 a § 44 IZ dochází ke čtyřem změnám. Zákon stanoví povinnost zaměstnavatelů dlužníka poskytovat součinnost insolvenčnímu správci pro účely ověření údajů relevantních pro zhodnocení příjmů dlužníka. Tato povinnost se týká současných a minulých zaměstnavatelů, u kterých dlužník pracoval v posledních 12 měsících, protože za tuto dobu je dlužník povinen ...
Souhlas s využíváním cookies
Vlastní nastavení cookies