Úvod
Oblast zákona o DPH je v rámci Evropské unie výrazně harmonizována a celá řada ustanovení tohoto zákona nachází svůj předobraz v unijní legislativě, která je pro členské státy Evropské unie závazná. V současné době je základním předpisem pro oblast daně z přidané hodnoty pro všechny státy Evropské unie směrnice Rady 2006/112/ES, která platí od l. ledna 2007, v platném znění. Ovšem i další směrnice Rady jsou důležité, například směrnice 2008/8/ES nebo směrnice 2010/45/EU o pravidlech fakturace a dále nařízení Rady 282/2011/ES jako prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES. I evropské právo se vyvíjí a noveluje a je třeba tento vývoj sledovat.
Zákon o DPH vymezuje pro své účely základní pojmy, se kterými pracuje. Pokud některý pojem není přímo definován v zákonu o DPH, hledáme přednostně daný pojem v evropském právu (Směrnice Rady, Nařízení Rady, judikatura SDEU). Je tedy naprosto nezbytné vykládat pojmy použité v zákoně o DPH eurokonformně, aby nedocházelo v důsledku v zákoně používané terminologie k rozporu s právem unijním.
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) ustáleně judikuje, že pro výklad pojmů v harmonizované oblasti nelze použít soukromé právo jednotlivých členských států a že některé pojmy je možné použít jen tehdy, když odpovídají eurokonformnímu výkladu.
Některé pojmy se novelami zákona o DPH (dále jen ZDPH) mění, přidávají, upřesňují. Stejně tak tomu bylo v novele zákona o DPH pro rok 2017.
§ 4 ZDPH – Vymezení základních pojmů
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí:
a) úplatou částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně,
Úplatou může být zápočet pohledávky a závazku, zaplacení v nepeněžité formě, tedy i zbožím, službou, protiplněním. Například pachtovné – t. j. nepeněžité plnění za právo užívání a požívání věci, braní užitků. Úplatou také může být poskytnuté plnění nad takzvanou „nutnou součinností“, t. j. úplata za poskytnuté plnění plus navíc vytvoření podmínek dodavateli, která by předmětem daně nebyla. Rozpoznat hranici mezi nutnou součinností a poskytnutím nepeněžního plnění je někdy obtížné. Je nutno posuzovat vždy konkrétní okolnosti.
Příklad č. 1
Přednášející na semináři má od pořadatele k dispozici techniku, prostory, občerstvení, ubytování. To vše lze zahrnout pod nutnou součinnost, která předmětem daně není. Ovšem poskytnutí zdarma například vstupenky do divadla nebo ubytování pro přítomného manžela lze již považovat za poskytnutí nepeněžitého plnění, které příjemce musí zdanit.
Upozornění
O úplatu půjde pouze tehdy, byla-li poskytnuta v souvislosti s předmětem daně.
b) jednotkovou cenou cena za jednotku množství zboží nebo cena za službu,
Z definice je vypuštěna „měrná jednotka“ (kus, kg, m2, hodnota služby), protože ne každá jednotka je „měrná“. Například nemovitá věc.
Upozornění
Zbožím jsou pro účely zákona o DPH i nemovité věci.
c) daní na výstupu daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle § 13 až § 20 zákona o DPH nebo z přijaté úplaty vztahující se k tomuto plnění,
Upozornění
Nutno rozlišovat pojem „daň“ a pojem „daňová povinnost“ tak, jak je chápe daňový řád. Daňová povinnost: jsou všechna práva a povinnosti daňového subjektu vztahující se k dani. Daň: daní se rozumí peněžité plnění (viz § 2 odst. 3 a odst. 4 daňového řádu) a též v souladu s § 108 ZDPH „Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň“.
d) nadměrným odpočtem daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je nižší než odpočet daně,
Příklad č. 2
Plátce uskutečnil plnění za 100 000 Kč a 10 % DPH a ve stejném zdaňovacím období pořídil zboží za 100 000 Kč a 21 % DPH, výsledkem je nadměrný odpočet 11 000 Kč.
e) správcem daně příslušný finanční úřad; ve věci povolení k prodeji za ceny bez daně a při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 2 až 4,
Celní úřad má také právo provádět kontrolu správné elektronické evidence tržeb „ EET“.
f) osobou registrovanou k dani osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy,
V tuzemsku je to osoba povinná k dani na pozici plátce, na pozici identifikované osoby, v EU osoba registrovaná k dani v tomto jiném členském státě, pojem „plátce“ užíváme v ZDPH pro tuzemského plátce.
g) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropské unie sídlo ani místo pobytu,
Osoba se sídlem ve Švýcarsku, Rusku, USA, Japonsku, tedy ve třetí zemi.
h) u fyzické osoby
1. bydlištěm adresa vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci anebo adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, pokud neexistuje důkaz, že tato adresa neodpovídá skutečnosti,
Příklad č. 3
Fyzická osoba povinná k dani s bydlištěm v Plzni, která uskutečňuje pronájem nemovité věci umístěné v Berouně jako svoji ekonomickou činnost. Plzeň je místo, kde se fyzicky zdržuje s úmyslem trvalého bydlení a současně je to adresa uvedená v registru obyvatel.
Upozornění
Z důvodu vzájemné provázanosti zákona o DPH a pojmů uvedených v prováděcím nařízení č. 282/2011 se v případě fyzické osoby zavádí dílčí definice pojmu „bydliště“ a pojmu „místo, kde se obvykle zdržuje“.
Na rozdíl od ZDPH jinak definuje pojem „bydliště“ § 80 odst. 1 občanského zákoníku. Pojem „bydliště“ dle občanského zákoníku vychází z faktického stavu (vychází z úmyslu žít v daném bydlišti trvale). Kdežto právní předpisy EU v oblasti ZDPH vymezují pojem „bydliště“ ve smyslu úředně vedeného stavu jako adresu vedenou v evidenci obyvatelstva či u správce daně.
2. místem, kde se obvykle zdržuje, místo, kde fyzická osoba obvykle žije z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato ...
Souhlas s využíváním cookies
Vlastní nastavení cookies