Úvodem
Základ právní úpravy zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí (cizinců) obsahuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti v části čtvrté, v ustanovení § 85 – 103. Tato právní úprava prošla velkou řadou změn, její historie by byla nad rámec tohoto článku.
Při zaměstnávání cizinců vycházíme ze zákoníku práce, kde se zaměstnavatelem rozumí fyzická nebo právnická osoba, která zaměstnává zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Za pracovněprávní vztahy se považuje pracovní poměr a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti). Může jít o firmu založenou zahraniční osobou, českou firmu se zahraniční účastí, českého zaměstnavatele nebo organizaci s mezinárodním prvkem. V každém případě však takový zaměstnavatel musí být zapsán v obchodním nebo živnostenském rejstříku.
Zahraniční zaměstnavatel je takový, který má své sídlo v zahraničí a který své zaměstnance vysílá k výkonu práce do České republiky. Zaměstnanci jsou však v pracovněprávním vztahu k tomuto zahraničnímu zaměstnanci.
Zákon o zaměstnanosti zajišťuje státním příslušníkům jiného členského státu Evropské unie (dále jen „občan Evropské unie“) a jeho rodinným příslušníkům stejné právní postavení jako občanům České republiky. Obdobně platí, že rodinní příslušníci občana České republiky, kteří nejsou státními příslušníky České republiky ani jiného členského státu Evropské unie, mají v právních vztazích upravených zákonem o zaměstnanosti stejné právní postavení jako občan České republiky.
Pojem „rodinný příslušník občana Evropské unie“ definuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů v ustanoveních § 15a a 180f.
Občan Evropské unie je občan Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Španělska a Švédska. Podobná práva jako na občany Evropské unie se vztahují také na občany Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska a některé občany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kteří jsou k podání žádosti oprávněni i po vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie (po tzv. BREXITu).
Rodinný příslušník občana Evropské unie je rodinný příslušník občana kteréhokoli z výše uvedených států, včetně občana České republiky přihlášeného k trvalému pobytu na území EU. Rodinní příslušníci se dělí na blízké a vzdálené.
Za blízkého rodinného příslušníka občana Evropské unie se považuje:
- manžel nebo manželka,
- registrovaný partner nebo partnerka stejného pohlaví,
- rodič občana mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje,
- potomek (syn, dcera, vnuk, vnučka) občana Evropské unie mladší 21 let,
- potomek manžela či manželky občana Evropské unie mladší 21 let,
- potomek nebo předek (rodiče, prarodiče) občana Evropské unie, který je nebo bezprostředně před vstupem na území byl závislý na výživě nebo nutné péči (uspokojování základních potřeb) občana Evropské unie,
- potomek nebo předek manžela či manželky občana Evropské unie, který je nebo bezprostředně před vstupem na území byl závislý na výživě nebo nutné péči (uspokojování základních potřeb) občana Evropské unie.
Za vzdáleného rodinného příslušníka občana Evropské unie se považuje:
- ostatní příbuzní (například sestra, bratr, sestřenice, bratranec, teta nebo strýc), kteří zároveň:
a) jsou v zemi původu vyživovaní tímto občanem, nebo
b) jsou v zemi původu členy domácnosti tohoto občana, nebo
c) vyžadují osobní péči tohoto občana z vážných zdravotních důvodů,
- druh nebo družka, pokud doloží trvalý partnerský vztah.
Rodinný příslušník občana Evropské unie nebo občana České republiky nepotřebuje pro účely zaměstnání na území České republiky povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu, modrou kartu nebo kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance, pokud výše uvedený status prokáže (např. oddacím listem, rodným listem).
Volný přístup cizinců na trh práce v ČR
Novelou zákona o zaměstnanosti provedenou zákonem č. 408/2023 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. července 2024, byla do ustanovení § 98 ZZ doplněna úprava v podobě nového písm. u), která spočívá v rozšíření okruhu případů, kdy není potřeba k zaměstnávání cizince pracovní oprávnění. Volný přístup na trh práce je nově garantován cizinci, který je občanem státu uvedeného na seznamu států. Seznam těchto států může vláda stanovit nařízením, a to po projednání v Radě hospodářské a sociální dohody a s přihlédnutím k aktuální situaci na trhu práce.
Z toho důvodu dne 1. července 2024 nabylo účinnosti i nařízení vlády č. 158/2024 Sb., o stanovení seznamu států, u jejichž občanů se nevyžaduje k zaměstnání nebo výkonu práce povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta.
Podle tohoto nařízení vlády platí, že povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta se nevyžaduje k zaměstnání nebo výkonu práce cizince, který je občanem Australského společenství, Japonska, Kanady, Korejské republiky, Nového Zélandu, Singapurské republiky, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Spojených států amerických, nebo Státu Izrael.
Při výběru států bylo přihlédnuto zejména k tomu, že je pro Českou republiku prioritou podpora přijímání a zaměstnávání vysoce kvalifikovaných pracovníků a z bezpečnostního hlediska se v případě vybraných států jedná o státy s minimálním stupněm rizika.
Australské společenství, Kanada, Nový Zéland, Spojené státy americké a Spojené království Velké Británie a Severního Irska jsou přímo zařazeny na seznam států, které Česká republika pro účely udělování mezinárodní ochrany považuje za bezpečné země původu podle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců.
Zaměstnávání cizinců
Vedle občanů Evropské unie a cizinců ze zemí vyjmenovaných v nařízení vlády č. 158/2024 Sb. mohou zaměstnavatelé přijímat do zaměstnání i pracovníky ze států mimo Evropskou unii, tzv. z třetích zemí.
Zákon o ...