Podnikání na živnost přináší mnohem větší časovou flexibilitu než klasický zaměstnanecký poměr. V podstatě si osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) sama organizuje svůj čas a rozvrhuje práci. Důležité ale je, že pracuje sama na sebe – tedy za účelem dosažení zisku. Oproti tomu zaměstnanec se řídí pokyny zaměstnavatele, dochází do zaměstnání a pracuje pro něj (za účelem dosažení zisku svého zaměstnavatele). Otázka zaměstnání versus vlastní podnikání na živnost je věčnou otázkou. Co je lepší? Oboje má své výhody i nevýhody. Zdánlivě se nabízí ještě jedna možnost, a tou je tzv. „zaměstnávání“ na živnost. To ale rozhodně není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát, a proto se na tuto problematiku podíváme blíže. Nejprve si uvedeme rozdíl mezi prací na živnost a prací v zaměstnaneckém poměru, k tomu si definujeme důležité a klíčové pojmy celé problematiky doplněné o praktické příklady. V závěru se pak podíváme na sankce za výkon nelegální práce.
Trochu teorie na začátek
Práce na živnost
Abychom se mohli bavit o výdělečné činnosti na základě živnostenského oprávnění, je třeba zabrousit do zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“). Tento zákon totiž ve svém druhém paragrafu definuje pojem živnost jako „soustavnou činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem“.
Živnostenský zákon dělí živnosti na ohlašovací (§ 19–25) a koncesované (§ 26 a 27). Ohlašovací živnosti se pak dále dělí na řemeslné (§ 20), vázané (§ 23) a volné (§ 25) a jak již jejich název vypovídá, jsou to ty živnosti, které při splnění zákonných podmínek uvedených v § 19 vzniknou pouhým ohlášením na příslušném živnostenském úřadě. Jejich výčet je uveden v příloze č. 1, 2, a 4 živnostenského zákona. V příloze č. 3 jsou pak uvedeny koncesované živnosti, které jsou provozovány na základě státního povolení k provozování této činnosti – tzv. koncese.
Jedním ...
Související předpisy SZČR