Zaokrouhlování v daních

Zaokrouhlování daní se může na první pohled zdát velmi jednoduché, ale pravidel zaokrouhlování je poměrně hodně. V tomto článku si shrneme všechny oblasti v daních, kde je třeba nějak zaokrouhlovat.

Zaokrouhlování v DPH

Do 31. 3. 2019 platil výpočet DPH „shora“. Po novelizaci zákona č. 80/2019 Sb. se daň shora vypočte jako rozdíl mezi částkou odpovídající výši úplaty včetně daně (bez zahrnutí částky vzniklé zaokrouhlením celkové úplaty), a částkou, která se vypočítá jako podíl částky výše úplaty a koeficientu 1,21; 1,15; 1,10.

Dle § 36 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) se rozdíl mezi celkovou částkou včetně daně a skutečnou platbou nepovažuje za součást základu daně. Nerozlišuje se přitom, zda je platba v hotovosti či v bezhotovostní formě.

Dle § 146 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“) se výpočet na základě daňové sazby, koeficientů apod., provádí s přesností na dvě platná desetinná místa. Postupné zaokrouhlování ve dvou nebo více stupních je nepřípustné.

Zaokrouhlování v daních z příjmů

V první řadě je třeba řídit se pravidlem, že se daň zaokrouhluje na celé koruny nahoru, viz § 146 odst. 1 DŘ. Dále platí, že se záloha na daň zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru, viz § 146 odst. 2 DŘ.

U příjmů ze závislé činnosti dle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) se zaokrouhlování často řeší u srážkové a zálohové daně.