Závislá práce v kostce

Úvodem

Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Podle tohoto ustanovení je závislou prací vztah vykazující následující znaky:

• výkon práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,
• osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele,
• výkon práce podle pokynů zaměstnavatele a jménem zaměstnavatele,
• výkon práce za mzdu, plat nebo jinou odměnu za práci,
• výkon práce v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě,
• výkon práce na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.

Rozlišení, zda jde o závislou práci nebo o výkon tzv. nezávislé práce (např. osoby samostatně výdělečně činné, živnostníci, lékaři, advokáti apod.) má obrovské dopady do ostatních zákonů, a to především do oblasti daně z příjmů a do oblasti zdravotního a sociálního pojištění. Z pohledu těchto předpisů je samozřejmě výhodnější práce nezávislá. Proto také hned po roce 1989 praxe vytvořila tzv. švarcsystém, kdy zaměstnanci pracovali pro zaměstnavatele jako osoby samostatně výdělečně činné, v podstatě na občanskoprávní (nepojmenovanou) nebo obchodněprávní smlouvu. Zaměstnavatelé je nutili, aby si sami samy zařizovaly odvod daní a platby pojistného jako živnostníci, přestože vykonávali práci jako ostatní zaměstnanci v pracovněprávním vztahu. Tím samozřejmě docházelo k obrovským únikům, zejména na daních, neboť stát po roce 1989 z politických důvodů do jisté míry preferoval živnostníky a osoby samostatně výdělečně činné. Horší však ještě bylo, že tyto osoby prakticky nebyly chráněny jako ostatní zaměstnanci, při jakékoliv organizační změně u zaměstnavatele byly první na řadě ve skončení výkonu práce.

Z těch všech důvodů se dostala do ustanovení § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti definice nelegální práce. Podle ní je nelegální prací

• závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, nebo
• práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanou podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, nebo v rozporu s modrou kartou; to neplatí v případě převedení na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. c) ZP,
• práce vykonávaná cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno.

Tato definice je protipólem pojmu závislá práce v zákoníku práce. Vyplývá z ní jediné a zásadní – legální práce může být vykonávána pouze jako práce závislá podle zákoníku práce, tedy v pracovněprávním vztahu.

Těmito ustanoveními není a priori vyloučen výkon práce na základě smluv uzavřených podle obchodního, popř. občanského zákoníku, ovšem za předpokladu, že na základě těchto smluv nebude vykonávána práce naplňující znaky závislé práce. Nejčastěji se v této souvislosti setkáváme se smlouvou o obchodním zastoupení, mandátní smlouvou, smlouvou o zprostředkování, smlouvou o dílo.

Práce vykonávaná na základě těchto jiných (ne – pracovněprávních) smluv např. formou jednorázových – byť i opakujících se – zakázek, při kterých dodavatel prací používá své vlastní pracovní prostředky (kancelář, výpočetní techniku apod.) a nepodléhá pokynům objednatele práce ohledně pracovních postupů a pracovní doby, zakázek poskytovaných tímto způsobem více firmám apod. (například práce daňového poradce, externí účetní, různé obory poradenství), znaky závislé práce nenaplňuje a je možno ji vykonávat i v obchodněprávním nebo občanskoprávním smluvním vztahu. Podpůrnou informací pro posouzení výkonu závislé práce je také skutečnost, zda u objednatele díla pracují na totožných pozicích vedle osob pracujících na základě obchodní smlouvy i zaměstnanci objednatele s pracovními smlouvami nebo dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Pro úplnost je třeba konstatovat, že k tzv. zastřenému výkonu závislé práce tedy může docházet pouze v případě, že dodavatelem díla (obchodním zástupcem, mandatářem atd.) je fyzická osoba vlastnící živnostenský list, nikoli obchodní společnost.

Při posuzování konkrétního případu je vždy nutno vycházet z podrobného posouzení charakteru práce, kterou konkrétní fyzická osoba (obchodní zástupce, mandatář, zprostředkovatel, zhotovitel díla, potenciální „zaměstnanec“) pro druhou smluvní stranu (zastoupeného, mandanta, objednatele díla, resp. potenciálního „zaměstnavatele“) vykonává. Rozhodující přitom je, zda se jedná o výkon tzv. závislé práce, či nikoli.

Pokud by smluvní strany chtěly občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouvou zastřít pracovní smlouvu nebo dohodu o práci konané mimo pracovní poměr, bylo by nutno aplikovat občanský zákoník a jeho ustanovení o zastřených právních jednáních. Podle § 555 OZ totiž platí, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu a že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

Důsledky toho, že bylo uzavřeno zastřené právní jednání namísto pracovněprávního vztahu, tedy občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouva, se projeví rovněž v oblasti práva veřejného, neboť v takových případech pravidelně vznikají nedoplatky na daních a na zdravotním a sociálním pojištění.

Významnou roli při zjišťování, zda jde o závislou práci nebo o výkon práce na základě švarcsystému, hrají inspektoráty práce. Státní úřad inspekce práce se prakticky od svého založení v roce 2005 pravidelně každoročně věnuje potírání nelegální práce. Podle zákona o inspekci práce orgán inspekce práce může zaměstnavateli uložit pokutu v případě, kdy řádně se zaměstnancem neuzavře pracovní smlouvu nebo dohodu o práci konané mimo pracovní poměr až do výše 10 000 000 Kč.

V zákoně o zaměstnanosti je pak uveden „speciální“ přestupek a správní delikt pro nelegální práci. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že vykonává nelegální práci a může očekávat pokutu až do výše 100 000 Kč. Pokud právnická osoba umožní výkon nelegální práce, může očekávat pokutu až do výše 10 000 000 Kč.

Znaky pracovních smluv

Vymezujícím znakem pracovní smluv, na rozdíl od smluv občanskoprávních (obchodněprávních), je především ona skutečnost, že jejich obsahem je výkon závislé práce. Závislá práce je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi smluvními stranami. Zaměstnavatel je oprávněn dávat zaměstnanci pokyny, řídit a organizovat jeho práci a zaměstnanec je povinen tyto pokyny respektovat a pracovat podle pokynů zaměstnavatele. Tím je dáno dominantní postavení zaměstnavatele.

Druhým znakem pracovního práva je skutečnost, že zákoník práce spíše než obsah pracovní smlouvy upravuje průběh pracovního poměru od jeho vzniku až k jeho zániku a řídí jednání zaměstnavatele a zaměstnance. Tomu tak v případě občanskoprávních a obchodněprávních smluv není. Občanský zákoník definuje jednotlivé typy smluv, ale neupravuje vlastní obsah jednání tak konkrétně, a smluvní strany tak „nevede za ručičku“, jako je vede z mnoha důvodů (zejména ochrany zaměstnance jako potenciálně slabší strany) zákoník práce.

Třetím momentem odlišujícím pracovní smlouvy od smluv občanskoprávních a obchodněprávních je skutečnost, že vytváří zvláštní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem se zvláštními právy a povinnostmi na ...